Zavolejme Inge

V rámci opatření s cílem zvýšit akceschopnost Bundeswehru nařídila ministryně obrany SRN Ursula von der Leyenová zavést do výstroje tankových vojsk těhotenské kombinézy pro německé tankistky.

Zpráva z tisku, listopad roku 2018

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan ponížil při její oficiální návštěvě v Ankaře předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, když ji nechal trapně postávat, zatímco si sám sedl do křesla a až po chvíli jí vyhradil pohovku v koutě.

Zpráva z tisku, duben 2021

Duben roku 2021

Dvě mladé maminky tlačily svoje kočárky po cestičce v parku nedaleko Fangelturm, jedné z četných historických památek Neubrandenburgu. V něčem si byly podobné. Měly krátce ostříhané vlasy, jejich pohyby prozrazovaly sílu a držení těla měly vojenské. Pečlivější pozorovatel by si všiml, že na kočárku jedné z nich se houpá maličký tančík a že ta druhá má na rukávu nášivku znaku s bílým koněm na pozadí rudého štítu. Ano, byly to tankistky První obrněné divize Bundeswehru, její 41. brigády se sídlem v tomto významném středisku Meklenburska – Předního Pomořanska. Momentálně byly na mateřské dovolené, ale v duchu zůstávaly se svými tanky Leopard 2. Tlačily kočárky a povídaly si o tom, že turecký prezident nechal jejich bývalou ministryni obrany, nyní předsedkyni Evropské komise, potupně stát.

„Neměl pro ni židli,“ pokyvovala hlavou jedna. Jmenovala se Katrin.

„Pak ji posadil do kouta, na kanape.“

„Jako nějakou krávu,“ navázala Katrin. „Ještě to vyfotili a ta fotka lítá po celém světě.“

„Zneuctili Ursulu. Naši Ursulu,“ přitakávala druhá tankistka, křestním jménem Heike. Obě mladé ženy, stejně jako ostatní tankistky obou obrněných divizí Bundeswehru, mají Ursulu von der Leyen v úctě. Když byla ministryní obrany, zasadila se o jejich těhotenské uniformy a to je něco, na co se nedá zapomenout. Žena pomohla ženám. Jak se ženy zachovají, když se chlap dopustí tak strašné urážky?

„Chápeš to? Vždyť ona je něco jako předsedkyně vlády celé Evropy,“ pohoršovala se Katrin.

„Mně víc zajímá, že byla ministryně obrany. Postarala se o ženy. Na to se nedá zapomenout,“ na to Heike.

„Ten turecký sprosťák ji urazil, a tím i všechny ženy. Napadá mě, že bychom si to neměly nechat líbit.“

Maminka s nášivkou První obrněné se zastavila.

„Jak to myslíš, Katrin?“

Teď se zastavil i první kočárek a maličký tančík se vesele pohupoval.

„Kdybych toho tureckého prezidenta potkala, hned mu jednu natáhnu. Za naši Ursulu.“

Ta představa maminku s nášivkou rozesmála.

„Pěkně pěstí do nosu, to by si zasloužil. Jenže my dvě ho asi těžko potkáme.“

„Bohužel,“ souhlasila první tankistka a opět vykročila, protože miminko se probouzelo a začalo vrnět.

„Počkej, něco mě napadlo. Mám kamarádku Inge,“ řekla Heike po chvilce přemýšlení. „Ona je v Pullachu.“

„Kdo je v Pullachu? Tankáni?“

„Ne. Je tam Spolková zpravodajská služba BND a ta má…“

„Co má?“

„Inge tomu říká Oddělení pro rány pod pás.“

* * *

Heike se potkala s Inge na půdě sportovní střelnice v Malchowu. Strávily tu spolu čas dívčího rozpuku ve střeleckých kójích, mámeny dýmem černého střelného prachu, když si oblíbily střelbu z historických zbraní, jakož i se srdcem rozechvělým štěkavými výstřely malorážních pistolí Browning. Pak se jejich cesty rozešly. Heike šla k tankistům a Inge k výsadkářům. Nějaký čas sloužila u protiteroristické GSG9, až skončila u tajné služby.

Měly radost, že jedna druhou vidí. Vypravily se společně na střelnici. Půjčily si browningy ráže 0,22 a zalezly do kóje, jako za starých časů. Chichotaly se.

„Pamatuješ?“ smála se Inge a rychle po sobě vystřílela zásobník na stojící figuru. V rozkroku postavy se rozprskla černá skvrna složená z dírek. Tak se obě kdysi bavily, když sem chodil jako holky.

„To by mu patřilo, šmejdovi jednomu,“ zvážněla Heike. Obě už spolu probraly, co se stalo jejich oblíbené Ursule von der Leyen. Inge byla rozhořčená stejně jako Heike s Katrin, a spolu s nimi další ženy na celém světě.

Inge se zadívala na terč poznamenaný výstřely.

„To je dobrý nápad,“ řekla.

„Myslíš, že to můžeš zařídit?“

„Jsem si tím jistá,“ řekla agentka tajné služby BND.

* * *

Obě uražené tankistky pak čekaly, kdy se objeví zpráva o atentátu na provinilého státníka.

„Ona střílí naprosto přesně. Ta ho dokáže trefit na padesát metrů,“ chválila svou přítelkyni Heike.

„Myslíš, že to udělá osobně? Co kdyby ji chytili? Víš, co by s ní udělali?“

Heike se zasmušila. V prvotním nadšení ji taková drobnost nenapadla.

„Třeba někomu řekne. Pošle ho tam.“

„Koho? Pak ho chytí a Inge prozradí.“

Od toho dne se obě bály pustit si večerní televizní zprávy. Jak se zachovají, když spatří Inge na obrazovce, její fotku pořízenou policejním fotografem a pak se ukážou záběry Inge v poutech, vlečenou do auta se zamřížovanými okny? Jak naloží turecká policie s atentátnicí? Jenže čas plynul, nikdo na tureckého prezidenta nevystřelil. Po nějaké době učily své děti prvním capkavým krůčkům a celá ta záležitost jim zmizela z obzoru zájmu.

„Ona se na to vykašlala,“ shrnula nakonec Katrin celou záležitost.

„To je dobře. Ještě by se dostala do maléru kvůli nějakému chlapovi.“

Pak už se staraly jen o děti a ne o nějaké prezidenty.

* * *

Inge ale nezapomněla.

Brzy poté, co si po dlouhé době s Heike zastřílela na sportovní střelnici, navštívila svoji prababičku, léčitelku a kořenářku, taky spiritistické médium, zkrátka čarodějnici.

„Ano. Vím o tom. Urazil všechny ženy.“

„Nenabídl jí křeslo,“ připomínala Inge.

Prababička přikyvovala. V místnosti bylo šero, silné žaluzie visely přes okna. Na policích stály lahvičky s lektvary a stůl byl plný pytlíků s bylinkami. Silně voněly, až z toho slzely oči.

„Chtělo by to mu dát lekci,“ řekla Inge.

„Zkusím o tom přemýšlet,“ slíbila prababička léčitelka, tak trochu čarodějnice.

Mladá žena odešla. Stará paní rozsvítila ručně zhotovenou svíčku a dívala se, jak roztavený vosk kane na desku stolu. Nevymyslela nic.

Trvalo jí to dva roky, než dospěla k řešení.

Několik dní usilovně pracovala. Spala jen málo, vždycky tak hodinu, dvě. Nakonec došla k cíli. Na desce stolu před ní ležel voskový panáček. Uchopila pravou rukou velký špendlík s červenou skleněnou hlavičkou. Zavřela oči.

Jakoby na vzdáleném plátně zavěšeném ve volném prostoru uviděla dvě mladé ženy s pistolemi v rukou. Střílejí do terče. Na terči je mužská postava. V rozkroku se jí postupně rozsvěcejí maličké světelné body.

Vědma otevřela oči. Obraz zmizel. Nevadilo jí to. Už věděla, kam má špendlík vrazit.

Červen 2023

Sedmdesáté výročí korunovace britské královny Alžběty II. se mělo stát nejsledovanější společenskou událostí všech dob, možno-li věřit novinářům. V korunovačním sále Buckinghamského paláce se shromáždily hlavy států ze všech koutů světa. Prezidentka Spojených států Harrisová tu stála bok po boku s ruským prezidentem Putinem, japonský císař Naruhito stanul po boku papeže Františka, monarchové se tu mísili s prezidenty. Zvláštní pozornost všichni věnovali tureckému prezidentu Erdoganovi, který právě oznámil svůj úmysl stát se oficiálně sultánem. Znalci turecké politiky čekali, že to udělá právě při této výjimečně příležitosti, na obrazovkách sledované pěti miliardami lidí.

Zazněly tóny slavnostního pochodu a do sálu vešla sama královna Alžběta II. Vznešení hosté zde stáli bok po boku, aby jí vyjevili sympatie i hold. Planeta ztichla, ulice se vylidnily, pole osiřela.

Když tu náhle… Na obrazovkách bylo jasně vidět, že turecký prezident pohnul rukou. Ano, cosi neodolatelného ho k tomu přimělo. Ve tváři měl vytřeštěný výraz. Musí, opravdu se musí podrbat na poklopci. Bylo to silnější než on. Zajel rukou do rozkroku a pak v něm mocně ryl, jako by chtěl vyrvat ze země kedlubnu. Kameramani uslyšeli ve sluchátkách jekot režie a odvrátili svoje objektivy. Zabírali pak už jen velebnou tvář královny, která předstírala, že nic neviděla.

Planeta ale explodovala výkřikem smíchu.

* * *

V parku uprostřed Neubrandenburgu dvě mladé maminky bouchly láhev šampaňského a nad svými kočárky si připily.

„Na Inge,“ usmívaly se na sebe. „Jen ona ví, jak to dokázala, ale povedlo se.“

Ano, pomsta je pokrm, který nejlépe chutná studený.