Vesmír jako hřbitov civilizací

K novému roku chci připomenout osvěžující myšlenku, kterou už dávno razí nejvýznamnější belgický myslitel devatenáctého století, kterého nikdo nezná, totiž Maurice de Boulignard. Jestliže se ve vesmíru nachází podle minimalizovaného odhadu z roku 2021 200 miliard galaxií a můžeme tedy hádat, že v každé z nich může být plus mínus tři řády bilion hvězdných systémů, pravděpodobnost výskytu života na některé z tamních planet je stoprocentní. Horší je to s výskytem inteligentního života a ještě horší s výskytem civilizovaného života. Zde nemá žádný odhad oporu v čemkoli, co by se aspoň vzdáleně opíralo o nějaká data. Když ale vezmeme v úvahu skutečnost, že náš civilizovaný život odhadovaný na – dejme tomu – deset tisíc let zaujímá přehlédnutelný časový úsek ve čtyř a půl miliard trvající existenci Země coby obyvatelné planety, těžko se ubránit úsudku, že i na jiných planetách zaujímá eventuální civilizovaný život obdobně krátký časový úsek. Nicméně není důvod proč pochybovat o hypotetické možnosti vzniku civilizovaných společenství v úhrnu intergalaktického vesmírného prostoru.

Kdybychom ale aplikovali primitivní představu přítomnosti (opakuji, toto je primitivní obraz, spíš básnická licence) coby jakési okamžité přítomnosti přítomné ve shodný čas (viz výše uvedenou výhradu) v celém vesmíru, je neodhadnutelně malá pravděpodobnost, že v této hypotetické univerzální přítomnosti budou spolu časově sousedit aktuální živoucí a vzkvétající a dynamické civilizované společnosti.

Toto pomyšlení může působit jako studená sprcha na naše snění o mezihvězdné komunikaci.

Je tu ale jiná vize, netvrdím že optimističtější.

Civilizace nemají omezený, z hlediska geologického ba vesmírného jepičí životnost. Nicméně vyhynulé civilizace zanechávají trvalejší stopu už proto, že smrt je dlouhověkší než život. Zdá se tedy být pravděpodobnější, že při eventuální návštěvě planety terestrického typu (schopné nést inteligentní život) najdeme častěji pozůstatky mrtvých civilizací, než abychom se potěšili kontaktem s civilizací životnou.

Z tohoto hlediska můžeme pohlédnout na vesmír jako obrovské pohřebiště civilizací a hvězdy nám mohou připadat jako svíčky na hřbitově, který se táhne od zakřiveného konečného nekonečna z jednoho nekonce na druhý.

Přeji blažený rok 2022.