Úvaha (mini)

Každým rokem se přesvědčuji o správnosti svého optimistickopesimistického teorému. Když mi bylo třicet, říkal jsem si, jaký byl ve dvacet letech blbec! Ve čtyřiceti mi napadlo, co jsem to byl za pitomce ve třiceti. V padesáti jsem se hrozil nad mírou své blbosti ve čtyřiceti. V šedesáti, to jsem nad svou troublostí v padesáti doslova trnul. Teď po sedmdesáti je mi krušno, co jsem to byl v šedesáti za pitomce. Já se s tím svěřil paní docentce Hrdličkové, bylo jí tenkrát devadesát: paní docentko, ono to někdy skončí? Vlídně na mě pohlédla a zavrtěla hlavou. Ne, pane Neff, pravila, tak to bude pořád.