Stín za zády hulvátovými

Jestli mě v uplynulém týdnu něco nadzvedlo ze židle, tak to byl ten případ z nemocnice v Kladně, kde někdo zdravotníkům propíchal pneumatiky a podrápal auta. S tím samozřejmě souvisí i agresivita pacientů a jejich příbuzných, s tím souvisí vyhrožování a sdílení adres veřejně činných osob na internetu. Je smutné a směšné zároveň, že se tohle všechno děje pod hlavičkou obrany svobody a boje proti covidové diktatuře.

Žijeme v neradostné době. Musel bych být odlitek z betonu, kdybych nebyl zklamaný, především z toho, jak ta vakcinace nefunguje tak stoprocentně, jak jsem věřil, a nebyl jsem v tom sám. V pohodě nemůže být nikdo a nervozita je tudíž pochopitelná. Jistě by se projevila i bez podpory vážených a respektovaných osob, které jsou ideology antivax hnutí na obranu svobody.

Každý máme nějaké názory a někdy to jsou silné názory. Myslím ale, že je dobře se někdy rozhlédnout, s kým je sdílíme a kdo jsou ti lidé, kteří s námi táhnou jeden provaz. Prosím, nepodezírejte mě z oportunismu a že tu nabádám ke stádnímu uvažování ve stylu „jdu s proudem“. To určitě ne. Jenomže kdybych byl univerzitní profesor s tituly před jménem a za jménem, muž zvaný na tribuny a snímaný televizními kamerami, přece jenom bych měl divný pocit, že se mým jménem ohání někdo, kdo propíchá nemocniční sestře gumy od auta, zatímco ona se moří v masce v covidáriu na dvanáctihodinové pracovní směně. Jistě že veřejné vystupování souvisí aspoň trochu s narcisismem. Potlesk patří ke zvukům, jaké se poslouchají ještě lépe než sebelíbeznější hudba. Ale je dobře se podívat, kdo mi tleská. Já taky veřejně vystupuju, například zrovna teď. Mockrát mi někdo lichotil, jaké že mám správné názory. Velmi často to ale bylo formulováno takto: píšete výborně, názory máte správné, protože si myslíte totéž co já.

Nic proti tomu, tak to prostě je. Taky tíhnu k určitému názorovému proudu a jiné sleduju spíš jen z profesního zájmu. Ale když mě někdo chválí, když tedy takzvaně za mnou jde, musím se dívat, co je to za člověka. Koho oslovuju, komu jsem příkladem. Moje slova se mohou projevit v činech. Na to mnohdy ti profesoři s tituly jak nárazníky auta zapomínají. Myšlenková teze se snadno promění v něco strašně moc špatného. Ubližovat sestřičkám v nemocnici, to je hluboko za hranou čehokoli slušného a lidského. A bohužel, za zády hulvátovými stojí jako stín ušlechtilá osoba vzdělance, který je hluboce přesvědčen, že hájí svobodu proti covidové diktatuře.