ROZHOVOR: O pandemii a rozkladu státu

Systém zdravotnictví je těsně před zhroucením, někteří experti mu dávají dva, nanejvýš tři týdny. Smutným faktem je, že vakcíny, které nás přitom podle odborníků mohou i po jediné aplikaci ochránit před všemi mutacemi koronaviru, zahálí ve skladech, ale nikdo je nevyužívá. Jak vnímáte vy tu současnou situaci?

Už vloni jsem psal komentář o tom, že nevěřím, že se ta vakcinace úspěšně zdaří, ale po pravdě řečeno, že se to tak strašně zhroutí, to jsem opravdu nečekal. Ale nechci z toho vinit jednom vládu. Prostě celý systém tohoto státu je nastaven tak, že pořádně nefunguje vůbec nic, co má na starosti. Za těch 28 let své existence jsme si vytvořili tak neuvěřitelnou spleť nařízení a protinařízení, že v ní uvízne všechno, co je sebemíň rozumné. Kupodivu ze státem řízených institucí se dobře drží zdravotnictví. Zdědili jsme ho z éry komunismu a naštěstí se ho nepodařilo zničit… I když snaha by tu byla.

Dobrá, to je tedy velmi neradostná vize, kterou jste nastínil. Vede z ní alespoň nějaká cesta? Co nás může spasit?

Už věřím jedině přírodě. Pandemie jednou odejde a výsledek bude průsečíkem restrikcí, bordelu a očkování, přičemž ten bordel vytvoří tu promořenost obyvatelstva… Otázka je, kolik lidských životů bude ta hra stát. Proto se držím zásady „zachraň se kdo můžeš“ a snažím se držet od toho bordelu stranou, natož abych ho vyhledával. Tím mám na mysli pokoutné špelunky a švejkování všeho druhu.

„Vláda úplně neví, co má dělat, jak to má dělat. Je to špatná zpráva ve chvíli, kdy čísla ukazují, že čelíme mimořádně vážnému problému. My se ale budeme snažit pomoci vládě, abychom situaci zvládli,“ to sdělil po schůzce s premiérem šéf občanských demokratů Petr Fiala. Opozice má tedy patrně nějaký plán?

Pan Fiala předvádí čirý alibismus. Celá opozice po celou tu dobu pandemie jenom udílela hraběcí rady. Ale kdyby byl pan Fiala u moci, co by dělal jiného? Co by tenhle génius vymyslel?… Budou volby. V poslední době si říkám, že snad nakonec hodím hlas legračnímu panu Hamáčkovi v jeho červené mikině. Opravdu si někdo myslí, že trio Adamová, Bartoš Fiala je schopné vytáhnout káru z bláta?

Ministr Jan Blatný hovoří o drakonických opatřeních, která by následovala v případě krizové situace na jednotkách intenzivní péče, tedy při přehlcení toho zdravotnického systému. Zažijeme skutečně takovýto lockdown?

Pochybuju, že tento zhroucený stát je vůbec schopen si lockdown vynutit. Jak by to chtěl udělat, když lidi už ztratili důvěru v cokoli, co se jim odkudkoli řekne? V Indii policajti mlátili holí každého, kdo neměl roušku. V Německu hole nepoužívají, ale zato dávají takové pokuty, že si to ten dotyčný podruhé hodně dobře rozmyslí. U nás se ti policisté většinou jen bohorovně obrátí zády. To jako začnou dávat desetitisícové pokuty strejdovi načapanému bez roušky, pardon, respirátoru? To je směšná představa. Nebo chtějí zastavit Škoda Mladá Boleslav? Myslím, že tvrdý lokdown má po sezóně a že teď už musíme jenom trpět.

To mi velmi připomíná můj úterní rozhovor s hokejovou legendou Jiřím Holíkem, který mimo jiné řekl: „Celý problém je v tom, že my jsme prostě tak švejkovský národ, že nejsme schopni absolutně nic dodržovat. To člověk pořád slyší: chybí nám informovanost, vláda dělá špatně tohle a támhleto, stát nám nedává dost peněz – a ve skutečnosti je polovina národa naprosto nedisciplinovaná a na všechno kašle – a pak se divíme. Je to i jinde ve světě, ale jsou taky národy, které dokážou být disciplinované, jenomže to my tedy rozhodně nejsme. Souhlasíte s tímto názorem?

Vždycky se bráním paušalizování, jaký je náš národ, ale jinak samozřejmě chápu, co tím chtěl pan Holík říct. Souhlasím s ním, že velká část toho zlého vyplývá z ledabylosti a nekázně. Dohadovat se můžeme o tom, kdo to zavinil. Důvěra a dobrá vůle tu byly, ale rukou společnou a nerozdílnou se ji podařilo zničit: zmatená vláda, nenávistí zaslepená opozice a aktivismem zamořená média: nakonec všichni máme podíl.

Ondřeji, my tady hovoříme o naprostém selhání státních struktur a krizové situaci – ale zároveň šéf fotbalové Slavie Jaroslav Tvrdík vyhlásil, že v rámci projektu Cesta ze tmy by se mělo už v březnu scházet na stadionu v Edenu až 3 tisíce lidí. A projekt prý podporuje Ministerstvo zdravotnictví a ministr Blatný osobně. Jak vnímáte tento antagonismus – je teď ta správná doba na podobné experimenty? Není to science fiction.

Technicky je to velmi dobře vymyšlené a já v tom vidím opravdu variantu, jak by v nejbližší době mohli lidé, byť samozřejmě poněkud komplikovaně, navštěvovat sportovní a kulturní akce. Ten covidový stav tady může trvat ještě mnoho let a my se musíme přizpůsobit, jinak se prostě zblázníme. Musíme se naučit normálně žít i za nenormálních okolností. Takže ten nápad vnímám jako jiskřičku ve tmě. Taky se na ni dá flusnout a zhasit ji, však se o to hodně lidí snaží.

Cítíte hodně tu celospolečenskou frustraci z toho, kam jsme to za ten rok boje s covidem dotáhli?

Cítím především zoufalství z rozkladu státu v tom širokém slova smyslu, se všemi jeho institucemi. Každá je v rozkladu a chová se nepříčetně. Jednou vláda, podruhé Ústavní soud, pak zase Městský soud v Praze…

Od čtvrtka vchází v platnosti nové opatření přikazující lidem, aby ve veřejných prostorách nosili respirátory, případně dvě roušky na sobě. Není to až tragikomické a groteskní?

Je to zoufalý pokus o nějakou nápravu a kéž by to alespoň trošku pomohlo…

Už jsme se o tom zmínili – Ústavní soud označil nouzový stav za protiprávní. Jak na to nahlížíte? Ústavní soud byl prý zneklidněn tím, že byla ta opatření v nouzovém stavu občanům špatně vysvětlena.

Vždycky jsem si myslel, že Ústavní soud je tu od toho, aby posuzoval soulad práva s Ústavou, ale teď tedy řeší, jestli někdo něco chápe nebo nechápe? Tomu nerozumím. Já těm opatřením rozumím, proč je nechápe Ústavní soud? Jak mu vysvětlit, že mezi dámským a psím kadeřnictvím je z hlediska epidemie rozdíl v tom, že pes neroznáší koronavirus? Co je tady k nepochopení? Tady soudní moc dramaticky zasáhla do sféry výkonné moci. Když to tak půjde dál, mělo by se z Ústavního soudu stát ministerstvo. Nejvíc by mu slušel název Ministerstvo chaosu.

Vzniká nový pandemický zákon, který bude náhradou za ten údajně špatně vysvětlený nouzový stav. Nebude to jenom z bláta do louže?

Jako občan to vnímám jako obyčejnou právní kličku. Mně je přece úplně jedno na základě jaké normy budou ta opatření vydána, já chci jen to, aby byla smysluplná a vedla k nějakému cíli.

Soudní moc o sobě v této krizové době dává velmi hlasitě vědět. Městský soud ve svém úterním rozhodnutí nařídil vedení gymnázia Na Zatlance, aby ukončilo distanční výuku, a přešlo na výuku denní. Není to už opravdu přespříliš?

Je to ukázka toho rozkladu státu: ze zřetele se ztratí konečný cíl a každý jde jen po své linii, za svým profesním zájmem. Právo je u nás tak složité a vnitřně protichůdné, že v něm lze dokázat prakticky cokoli. Můžeme citovat stovky vzájemně protichůdných rozsudků vynesených podle stejného zákoníku. Je to hra s právem bez nároku na spravedlnost. Lidsky nechápu, jak se nějaká instituce a nějací lidé mohou takovou hrou zabývat, když umírají lidé.

PL, Tomáš Procházka, 24.2.2021