Princip neviditelnosti

Zakázané technologie 24 Jak je všeobecně známo, princip neviditelnosti vynalezl belgický básník a učenec Maurice se Boullignard. Vynalezl neviditelnost dokonce nadvakrát, objevil totiž hned dva principy k řešení odvěké touhy lidstva. Nanotechnologie (mechanismy o velikosti molekul) a informatika umožní sestrojit zařízení založené na principu recepce a emise fotonů, to byl první princip.
Světelný paprsek dopadne na receptor, zde je zaznamenán směr jeho letu a jeho další fyzikální vlastnosti, najmě vlnová délka a informace je přenesena do emitoru, který vygeneruje paprsek stejného směru a fyzikálních vlastností. Pokud emitor a receptor jsou umístěny na opačných stranách pevného objektu, pozorovatel má dojem, že paprsek jako by proletěl oním předmětem. Alternativní řešení měl Boullignard méně domyšleno. Předpokládal, že bude možno (za předpokladu značného příkonu energie) upravit vnitřní strukturu hmoty tak, aby fotony mohly bez překážek prolétat. Nejde o prostor, jak známo, sebepevnější hmota je jen o málo víc, než absolutní prázdnota. Jde o to, že fotony jsou strhávány ze své dráhy, pohlcovány a přeměňovány. Boullignard uvažoval o “korekčním procesu”, který by fungoval jako kdyby uvnitř hmoty byla soustava subminiaturních zrcadel, navracejících zbloudilé fotony na původní dráhu. Ve dvacátých létech jednadvacátého století to byla dánská firma KUTTRA, které dokázala Boullignardovy principy uvést do praxe. První modely byly tak energeticky náročné, že se daly aplikovat pouze na osoby nepohyblivé, anebo na mimořádně těžké stroje, schopné aparaturu uvézt. Přirozeně, že mezi prvními zájemci byly vojenské kruhy, které snily o útočných šicích neviditelných tanků.
Jakmile zprávy o výsledcích pokusů vešly ve známost, strhla se lavina protestů a jak jsme už v našem seriálu zvyklí, aktivisté žádali úplné zastavení výzkumu a naprostý zákaz technologie, která útočí na základní lidské právo “vidět a být viděn”. Právníci firmy KUTTRA marně dokazovali, že žádná listina základních práv a svobod nepočítá s právem vidět a být viděn. Odpůrci oponovali slovy, že jde o právo přirozené, tudíž není potřeba ho zakotvovat do tvaru zákona. Hysterie vyvrcholila na podzim roku 2026, kdy výrobní komplex KUTTRA prostě zmizel. Tam, kde ještě včera byly výrobní provozy, táhla se pustá pláň. Zmizely budovy, zmizeli zaměstnanci, zmizely i všechny záznamy z obchodních rejstříků. Pamětníci připomínali Filadelfský experiment s mizejícím torpédoborcem.

Nastal opačný proces, než jakého byli lidé svědky v druhé polovině dvacátého století, kdy z původně smyšleného fenoménu UFO se stala realita, takže v desátých létech jednadvacátého století se UFO stala všedním fenoménem kosmického provozu, jak ještě ukážeme v dalších pokračováních seriálu.
KUTTRA byla původně zcela všední firma, zabývající se specializovanou výrobou technologií pro ultranízké teploty. Stovky lidí pro ni pracovaly — a pozvolna začaly pochybovat, zda tomu tak skutečně bylo. Skeptici měli ovšem vysvětlení na dosah ruky: KUTTRA aplikovala technologii sama na sobě a s podporou vojenskoprůmyslového komplexu způsobila i svoji vlastní “informatickou neviditelnost”. Brzy byl formulován “paradox neviditelnosti” — to, co je skutečně významné, je neviditelné a naopak, jen neviditelné je významné. S výsměchem se setkaly pokusy některých podnikavců, kteří se honosili, že jim patří neviditelné firmy a žádali banky o úvěry. První, kdo musí být neviditelný, je přece majitel sám!
Princip neviditelnosti byl předmětem velmi prudkých ideových střetů až do počátku další dekády. V té době přišly na trh první zneviditelňovací oděvy, a spory o neviditelnost byly odevzdány historii.

Seriál z Ikárie 1995 – 2000 (97/2)