Plevelná slova

Berte to jako náhled do autorské dílny. Pekař má v pekárně šváby, spisovatel (možná ne každý, já ano) má v dílně plevelná slova. Vypadají normálně, ale nenesou význam. Právě takové jsem vymycoval dnes, kdy jsem odevzdával rukopis své desáté verneffky Vynález zkázy. Pojednám o tom jindy, teď o těch plevelných slovech.

Je jich hodně, jedno mě ale provází a pronásleduje po dlouhou dobu: je to slovo nějaký. Nesnáším to slovo a přitom mě magicky přitahuje. Když dokončím nějaký rozsáhlejší text, zadám si v příkazu nahradit příkaz – nějak-nějak. A od-entruju nahradit vše. Vyplivne to na mě, že jsem ho vykonal… 156krát. Můj ty bože! Mám tam 156krát nějaký nebo nějakého nebo nějakému. Nezbude než celý text projít a každý případ posoudit.

To slovo nemá obsah. Typově spadá mezi přídavná jména. Když napíšu malý, je jasné, co se tím míní. Ani o přídavném slovu červený nemůže být pochyb. Jedno i druhé slovo nějak upřesňují představu popisovaného objektu.

Zkouším teď prověřit, jestli mi plevel neunikl. Mám větu:

Königsberg je tu kvůli nějakému pokusu?

Tím se vyjadřuje pochybnost vůči tvrzení, že loď Königsberg je ve vodách kolem Bornea kvůli… jakémusi pokusu. Je to tedy vyjádření pochyby a neurčitosti. Budiž. Další použití:

Možná, že ho samotného mrzí ten nepříjemný výstup s profesorem a pokusí se ho napravit nějakým gestem.

Stejný význam. Slovo se váže na „možná“ – a nelze ho jen tak vyřadit. Jakým gestem? Nevíme. Jsme v neurčitosti. Ale už další příklad mi dokazuje, že jsem nebyl dostatečně pozorný:

Nenechte se zmámit nějakým potřeštěným filantropem.

Zde je slovo zbytečné, plevelné. A tak dále, mohl bych projít celý rukopis.

Je dobře hledat plevelná slova a vyřazovat je. Ne vždy se to podaří, nicméně snaha je chvályhodná. Aspoň nějaká…

🙂

Berte to jako vtípek na závěr.