Pán vzduchu. Ondřej Neff a jeho první skutečná verneffka

Pán vzduchu je první ze svazků trilogie Tajemství pěti světadílů (2014-2015). Slovo verneffka přitom vymyslil Ondřej Müller, vžilo se pro adaptace verneovek (2008-2011) vydané Albatrosem (dosud je jich osm), avšak tohle není adaptace. Zde čteme původní práci, i když odlitou ve Vernově stylu. „Snažil jsem se, aby měla všechny náležitosti opravdové verneovky,“ uvádí autor v doslovu.

Dopsáno, co Verne už nestačil napsat

Právě Neff a Müller vykročili tímto směrem díky výroku francouzského romanopisce, který je součástí jednoho starého interview. V něm tenkrát Jules s vážnou tváří nadhodil, že by ještě rád napsal román, jenž oživí mnohé hlavní postavy Podivuhodných cest a dovede čtenáře zpátky na ta místa glóbu, která už dík verneovkám poznali. Verne svůj odvážný nápad bohužel nikdy neuskutečnil, ale dnes je takřka vymalováno. Je realizován právě prostřednictvím Tajemství pěti světadílů, přičemž oněmi světadíly rozumíme Evropu, Ameriku, Afriku, Asii a Austrálii. Antarktidu ne. Antarktis Neff pominul a ani za Vernových časů ještě nebyla co kontinent vnímána. Verne ji po Poeově vzoru líčí jako pevninu rozdělenou na jižním pólu průlivem (Dvacet tisíc mil pode mořem, Ledová sfinga).

Hlavním hrdinou i vypravěčem Neffovy trilogie je velice schopný a samostatný agent Maukler, předchůdce Bondův (Jmenuji se Maukler, James Maukler.) a ctitel map, který si dík jejich večernímu studiu pamatuje názvy snad veškerých lokalit na Zemi.

I těch nejmenších u řeky Limpopo. Na britské útraty byl vycvičen v umění tai-či v tibetském klášteře Rongpu na úpatí Mont Everestu a druhem se mu na /takřka válečném/ tažení (které má ovšem světovému konfliktu zabránit) stává Hubert Fix ze Scotland Yardu, gentleman ozdobený buřinkou, pro kterou se vrhá kamkoli. Je známý z Cesty kolem světa za osmdesát dní, což byla a je Neffova nejoblíbenější verneovka. Fix, pravda, díky Ondřejovi nově vystupuje také v závěru verneffky Pět neděl v balónu. Už v adaptacích totiž Neff chystal pole trilogii.

Zatímco na pana Fogga fixovaný kdysi Fix je postava Vernova a také původní verze Jamese Mauklera se objevila už ve verneovce Zemí šelem, jejich soupeř a ústřední arcilotr a padouch Virgil Adrian jest čistě dílo Neffovo. Jako nejbohatší muž světa Virgil licoměrně hlásá mír, ale tušíme zradu. Černou? Jakou přesně, to ještě nevím, ale je to monstrum a v Pánu vzduchu mi silně asociovalo falešného čaroděje ze země Oz.

Trilogie, nemající v české literatuře obdoby, se sice odehrává koncem 19. století, nicméně nás koupe v paralelní, silně steampunkové historii.

I elektřina je zde již generována a využívána, nicméně fakticky tu zvítězila pára. Autorův žert? Do značné míry ano, ale jen po vzoru řady vědeckých žertíků Vernových. Ani Francouz přece nemohl mínit veškeré výplody svých vynálezců vážně, připomněl Neff už ve svých monografiích o slavném snílkovi. Navzdory výše zmiňovanému interview Verne nikdy nezdůrazňoval, že se jeho hrdinové pohybují světem, ve kterém šlépěje zanechali i postavy jeho předchozích prací.

To Neff napravil a naopak rázně vytahuje za uši na světlo vše, co kde lze propojit.

Tak se už v prvním svazku potkáme na palubě vzducholodi Queen Mary 2 s bratrancem Benediktem z Patnáctiletého kapitána a putujeme po stopách inženýra Hillara Bankse z románu Zemí šelem.

Právě tenhle dobrácký, byť naivní génius má na svědomí i podstatné zintenzivnění „století páry“.

Promyšlené jsou rovněž odkazy na Ocelové město (výrazně využito) a třeba i na Carova kurýra, Zatopenou Saharu anebo na román Oceánem na kře ledové. Hovoří se o „slavném“ Samuelu Fergusonovi z Pěti neděl v balóně a jeho pozdějším příklonu ke vzducholodím, načež i letadlům těžším vzduchu. Slyšíme taky o hrdinech knížky Se Země na Měsíc a… Fascinující úvodní sekvence Pána vzduchu se odehraje v okolí „Tajemného hradu v Karpatech“, kde se navíc dotkneme legend o upírech a Draculovi. Svět Kontinentů je uhrančivý, víc a víc nás vtahuje, existují tu i pravdivé vzpomínky na „Vynález zkázy“ a ještě nezemřel Robur Dobyvatel.

Všeobecně je díky Arronaxově románu znám kapitán Nemo, jehož od Verna už kdysi převzal J. M. Troska, a právě říši českého Nema hodlá Neff organicky/logicky propojit se světem Nema Vernova v třetí části trilogie.

Stále mluvím o trilogii, ale… Tento projekt má vlastně šest částí. Každý svazek totiž zahrnuje části dvě.

V případě Pána vzduchu se tím jedná o díly Evropa a Amerika, i když nestejného rozsahu. Úvodní Evropa je dvakrát delší než Amerika a sestává z dvou dobrodružství obklopujících Adrianovu ničivou „prezentaci“ pro vlády světa.

Jádrem prvního z oněch dobrodružství je objevení tzv. Krakena, jádrem druhého úžasný Adrianův vynález předváděný šokovaným politikům a novinářům. Megaloman je sezval do Transylvánie a rozpohybovat tu zemskou kůru. Experiment je úspěšný. Plánuje vyzdvihávat části mořského dna a naopak kamsi do podzemí zašle Banksovy anglické laboratoře, aby zahladil stopy po… Po čem vlastně?

Při pátrání po Banksovi se Maukler a Fix seznámí s dvanáctiletým Markem Davenportem a jeho mladou vychovatelkou, která tu představuje jediný ženský element v jinak typicky vernovském světě a již víc a víc zajímá právě agent Maukler. Abych však hrdince nekřivdil: posléze ji počne interesovat Virgil Adrian, jakožto i jejího syna.

Styl této verneffky plné dialogů je jednotný, ale zaregistrujeme také pasáže až „rozhlasové“ (i pro rádio autor adaptoval značné množství verneovek) a zrovna tak si text víckrát říká o komiksové zpracování. Na tom se Albatros už domlouvá s plodným kreslířem Petrem Koplem. Ale konstrukt Tajemství taky až pozoruhodně připomíná koncept počítačové hry. Nicméně autor nasadil víc než virtuální figury. Osobně vystoupí Benjamin Disraeli, hovoří se o Cecilu Rhodesovi, o mladém Leninovi, Edisonovi i Teslovi, s hrdiny spolupracuje architekt Frank Lloyd Wright. A tyto osobnosti mají šanci se zároveň setkat s postavami verneovek, takže je Mauklerovým kamarádem také „Nový hrabě Monte Christo“ doktor Antekirt. Neff pracuje velmi zběhle s detaily a masou reálií, nicméně má dar text nepřetížit. Tím se liší i od Verna. Ten kdysi láskou k výčtům a faktografii potopil pod hladinu čtivosti nejen román Na vlnách Orinka.

Ano, jinde byl uměřenější. V jeho době měly pasáže o přírodě a ze zeměpisu smysl. Ale ten se dnes vytrácí. Nikoli ve všech případech, vzpomeňme však, že i Umberto Eco nedávno dospěl k závěru, že musí trochu seškrtat výčty ve Jménu růže. Taky Julese Verna proto dál adaptujme.

Neffovu trilogii ilustrují Milan Fibiger, Ladislav Badalec a prostřednictvím map Jaromír Vraštil. Příští, prostřední svazek má vyjít v lednu 2015 pod titulem

Pán země. Bude se odehrávat v Africe a… zřejmě i pod ní. To připomíná některé světy Roberta Krafta, autora Nobodyho, nicméně je to jen vnějšková, dost vzdálená příbuznost. A celek?

Krásným je projektem. Líto mi je pouze jednoho. Těch několika dětí, které dnes (což je trend) víc anebo i méně programově nečtou.

Mimo jiné tak nebudou s to ocenit, nakolik trefně autor přirovnal pilotování parní vzducholodi k jízdě na koni. Ale i jinými humory román disponuje a Maukler třeba ani v tom nejmenším nepochybuje, že „ohavná“ Socha svobody, nad níž letí parní vzducholodí, již brzy zkoroduje a bude odstraněna.

P. S.

Jako jedna z nejvíc fascinujících scén románu mi připadá Mauklerovo „setkání“ s Herr Schulzem. Ale je to skutečně on, kdo je takřka jako Stalin, Gottwald či Lenin uchován v Ocelovém městě pod onou obří čočkou, kterou si pamatujeme ze staré ilustrace?

(Ivo Fencl, 11.7.2014)