O mobilech a Ultimu

„Mobil je dobrý sluha, důležité je, aby se nestal absolutním pánem,” říká průkopník české sci-fi. V rozhovoru vysvětluje svůj pohled na současný svět mobilní komunikace, vliv focení mobilem na žurnalistiku i vývoj technologií v nejbližší budoucnosti.

Ubírá se mobilní komunikace správným směrem?

Vývoj mobilní komunikace je jednou z nejprudších technologických explozí, která začala v druhé polovině 20. století. Je to ohromující. Ze začátku se přitom šířily i takové teorie, že je nesmysl, aby se kdokoli s kýmkoli na světě spojil, protože kontaminace elektromagnetickým zářeřím by všechny zabila. To se tvrdilo s vážnou tváří.

Jak to vidíte dnes?

Mobilní komunikace je absolutní fenomén, ale vidím v tom i negativní momenty. Přístroje napomáhají, že lidé odcházejí ze své vlastní osobnosti a jsou závislí na vnějších vlivech. Myslím tím situaci, kdy dva milenci sedí na pařezu, a místo aby se líbali, dívají se do obrazovky. Otázka je, jestli jde o trvalý jev, nebo to lidi přestane bavit. Já mám obavu, že je to spíš trvalé a že nás čeká ještě několik  kroků. 

Jaké kroky to budou?

Jedním z kroků jsou inteligentní hodinky, které závislost přístrojích ještě zdůrazňují. Dál to budou brýle s rozšířenou realitou, které už existují, ale jsou zatím velice nedokonalé. Já jsem si vyzkoušel ty první googlovské. Mladý člověk s orlím zrakem to asi může používat, ale pro mě jsou nepoužitelné, protože já rozeznám tramvaj od slona, až když jsem od nich pět metrů. Poslední krok bude přímé napojení na nervovou soustavu člověka. Co to udělá z lidí, to já si dovedu představit a napsal jsem o tom mimo jiné román Ultimus, který právě nyní vyšel. Pojednává o průniku technologie a nervové soustavy člověka. 

Kdy se takové reality dožijeme?

Ultimus je sci-fi román a já věřím, že ve skutečnosti dojde k nějakému sebezáchovnému procesu, kdy zas bude móda se spíš líbat než čumět do obrazovky. 

Proč myslíte?

K tomuto optimistickému pohledu mě vede zase osobní celoživotní zkušenost. Jakmile se rozjelo přesvědčení, že se něco musí nevyhnutelně stát, nikdy se to nesplnilo. Nebyla atomová válka, přestože za mého mládí jsme se cvičili v plynových maskách zalehávat nohama směrem k výbuchu. Generace mého otce se stejným způsobem bála plynové války a tak dál. Hrozeb bylo i ve 20. století celá řada. Proto věřím, že také zahlcení komunikační technikou bude nakonec jen planou hrozbou. Vnímám i to, že díky informacím lidé víc inklinují ke zdravé výživě, k přírodě nebo ke sportu. Mobil je dobrý sluha, ale má pěkně našlápnuto stát se i naším pánem. Věřím, že lidstvo v sobě najde sílu, aby se nestal pánem absolutním.

Jak to máte s mobilem vy sám?

Já bez mobilu nevyjdu na ulici, a když vyjdu, tak se pro něj vrátím domů. 

K čemu ho nejvíc využíváte?

Pořád hodně k telefonování. Rád na něm poslouchám rádio a podcasty, hlavně Český rozhlas Plus. Často používám navigaci Waze a to i v případech, že do cíle bezpečně trefím, ale chci vědět, jestli není na cestě zácpa a navigace nenabídne alternativu. Pak samozřejmě internetový prohlížeč a aplikaci na rozpoznávání muziky, protože v autě často poslouchám vážnou hudbu a když ji neznám, chci vědět, co to je. 

Máte nějakou neobvyklou aplikaci?

Oblíbil jsem si aplikaci Vivino. Když si koupit víno, cvaknu si v mobilu, kolik má hvězdiček a kolik má správně stát. S kamarády používáme aplikace Settle up – Dlužníček, když jedeme na výlet, jeden platí za oběd, druhý za benzín a třetí za ubytování, tak nám rozpočítá náklady. Mobilní telefon je pro moderního člověka nezbytnost a kdo se tomu brání, tak myslím, že je to stejné, jako by se bránil nosit ponožky do bot. 

Co si myslíte o focení v mobilu? Kam nás to posunulo? 

To je kapitola sama pro sebe. Samozřejmě to ovlivnilo fotografii a zásadním způsobem to ovlivnilo fotografický průmysl, takže dneska je již pouhých pět značek, které ještě pořád vyrábějí foťáky a z toho jenom Sony a Canon prosperují. Ostatní se sotva drží nad vodou. Kvalita fotek v mobilu je neuvěřitelná a to se ještě se neřeklo poslední slovo. Jde o výpočetní kapacitu, dneska je běžné, že foťák v mobilu skládá výsledný obraz z devíti dílčích obrazů a optimalizací za přítomnosti tzv. umělé inteligence. Ty obrazy jsou úžasné. A totéž platí o videu. Ovlivnilo to žurnalistiku, jakmile se něco semele, celý svět to ihned vidí. Včera jsem koukal, že někde v Číně vybouchl barák a během hodiny to viděl celý svět. 

Je otázka, jestli jsou novináři ještě potřeba?

Žurnalisté nezmizí stejně jako nezmizelo divadlo, protože přišel film, a televize nezmizela, když protože máme Netflix. Mění se role. 

Jakou roli mají fotoreportéři dneska?

Role se specializují. Dřív do divadla chodila široká veřejnost, dnes jen fajnšmekři. Co se týká fotografie jako kumštu, kreativní lidi také nezmizí. Využijí možnosti, jaké jim fotografie dává ke svému tvůrčímu potenciálu. A ten nezmizí, o to nemám obavy. 

Časopis Charger, listopad 2021, Adam Maršál

BOX: Ondřej Neff je jedním z průkopníků sci-fi u nás. V 80. letech navázal na americkou sci-fi a čtenářům ve svých povídkách nabídl nejen strhující děj, ale také humor a ironii. K velkému přesahu vykročil na konci 90. let v románu Tma, který pojednává o rozkladu společnosti poté, co na světě přestane fyzicky fungovat elektřina. Momentálně vydal novou sci-fi knihu s názvem Ultimus, která volně navazuje na tři dobrodružné příběhy z měsíčního města Arkadie. Na odvrácené straně Měsíce stojí Ultimus, vězení pro nejhorší zločince obydlených světů. Sem přijíždějí Kuba Nedomý a kyborg Dědek Čuchák, specialisté na opravu robotů se sídlem v Arkádii. Měla by to být nejlepší zakázka jejich života, ale ukáže se, že to byla léčka. Hrdinové čelí zločinecké organizaci, vězeňským dozorcům, robotům, zmutovaným paraorganismům i proti toxickému šrotu s vražednými sklony. Do ještě větší beznaděje se propadnou po setkání s umanutou aktivistkou Perlou, která bedlivě střeží dodržování kodexu na ochranu osobnostního práva robotů, jejichž společenské postavení narostlo tak, že jim lidé už nesmí tykat nebo jim ukládat podřadné úkoly. Na pozadí příběhu spisovatel naznačuje paralely s problémy současné pozemské civilizace, jako jsou aktivismus nebo přehnaná korektnost.