Náhubek na dosah

Sotva se ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi podařilo odsunout projednávání Istanbulské úmluvy do ledna 2023, na obzoru se objevil další takový právní produkt ve tvaru náhubku. Na pořad jednání naší vlády má přijít návrh Evropské komise na unifikování definice projevů nenávisti, coby trestného činu napříč Evropské unie. Istanbulská úmluva otevírá doširoka dveře nekontrolovaných a nekontrolovatelných spolků přisátých na státní rozpočet, aby mohly bezuzdně vymývat mozky především pod záminkou ochrany ženy a její bezpečnosti. Jde tu především o peníze, a pak o přístup a kontrolu médií. Také bič na nenávist vypadá na první, ale opravdu jen na první pohled ušlechtile. Čertovo kopyto je v definici pojmu nenávist.

To je hodně silné slovo, nenávist. Novinka se má týkat mimo jiné sexuální orientace. Nedávno médii prokmitla miniaféra kolem videoreklamy na čokoládové tyčinky, původu odkudsi z latinské oblasti. V začátku skeče se pitvořil zkarikovaný homosexuál, když pak kousl do inzerované tyčinky, proměnil se v pořádného chlapa. Ano, bylo to trapné, nevkusné a věřím, že by v našem prostředí nikoho nenapadlo tuhle pitomost natočit. Je to projev nedostatku vkusu a hlouposti. Ale nenávisti? Určitě ne. Autoři zasluhují posměch a opovržení za trapnost. Ale soud a snad i kriminál? To snad ne.

Zapřísahejme vládu, aby byla krajně opatrná na konstrukty typu Istanbulské smlouvy anebo téhle unijní unifikace. Formulace jsou zde pružné a až strašidelně připomínají praktiky komunistického režimu. Ten taky pronásledoval lidi pod záminkou ochrany toho či onoho. Chránil socialistické zřízení a dělnickou třídu a mír a šťastnou budoucnost. Nedávno se připomínalo výročí Anticharty. Režim donutil veřejně známé osobnosti, aby se distancovali od dokumentu, který nedělal nic jiného, než podporoval Helsinský protokol, oficiální dokument podepsaný v Helsinkách i československými komunisty. Kdybyste text Charty dnes četli, těžko byste chápali, proč kvůli tomu Prahou kmitaly estébácké volhy jako sršáni. Záleží na nastavení citlivosti. Jakmile je trestné něco, co se říká a píše, je to vždycky nebezpečné. Pak stačí zdánlivá maličkost, aby vznikl nástroj represe. Například, aby důkazní povinnost byla na straně obviněné a nikoli žalující. Což je, bohužel, praxe v některých zemích.

Věřím, že naše vláda dokáže tlak ustát. Jistý si nejsem. Poprvé jsem se setkal s Piráty na demonstraci na obhajobu svobody slova a internetu obzvlášť, známá fotka Ivana Bartoše s pomníkem vlajícího praporu je odtud. A dnes? Pirátský europoslanec Marcel Kolaja tlačí na vládu, aby náhubkovou unifikaci vzala za svoji. Pateticky volá, že nenávist nezná hranice. Ovšem definice nenávisti už vůbec nemá hranice a v tom je to nebezpečí, jež je třeba včas rozpoznat a postavit se rozhodně proti němu.