Ještě k povídce o kovidu

Když o tom přemýšlím, jako že o tom přemýšlím, krystalizuje se toto: Ono to musí být situováno teď, tedy v době pandemie, tedy v době, kdy děti jsou počaty. Jakmile totiž by to mělo být o dětech již narozených, pak je to opravdu varianta na Midwichské kukačky, na Invazi uchvatitelů a iks krát iks podobných příběhů. Tedy znovu, kdyby to mělo být o dětech již narozených, pak je to úplně jedno, jak se stalo, že mají mimořádné schopnosti. Že byl nějaký covid je zcela irelevantní.

Takže se v úvahách soustřeďuju na aktuální situaci, kdy je celosvětová pandemie, všeobecná nejistota, naděje a zklamání, vše – co s tím souvisí.

Jako problém vidím právě tu celosvětovost. Povídka stojí na figurách a na konfliktu nebo přinejmenším na napětí mezi nimi. Je to komorní záležitost. Takže počet mrtvých v Brazílii je jaksi mimo dosah kovidového pacienta v Přestavlkách.

Hlavně – to o co mi jde, není realistická, nýbrž sci-fi povídka.

Holt, chce to trochu přemejšlení, pak vysadit… nastává prázdná mysl… a satori, nápad.

Napsat se to pak dá s prstíkem v nosíku.