I na Ukrajině jsou běsi

Jsme v půlce třetího týdne války na Ukrajině a objevily se signály, snad z ruské i ukrajinské strany, že by mohlo dojít k nějakému diplomatickému vyústění. Bylo by skvělé, kdyby nějaký kouzelník mávl proutkem a válka by prostě nebyla a ani nezačala. Takový kouzelník není, Rusko napadlo Ukrajinu s plnou brutalitou. Než začneme snít o urovnání, uvědomme si několik skutečností.

Napadení Ukrajiny nemá v poválečné historii Evropy obdoby. Mír v Evropě narušila za tu dobu jen válka v Jugoslávii. Nelze však srovnávat: šlo o válku občanskou, nedošlo tedy k inteligentnímu a kultivovanému rozdělení, jakým bylo rozdělení Československa (a zde má Václav Klaus nepopiratelnou historickou zásluhu). Zásah sil NATO válku ukončila – je to podobné jako atomový nálet na Japonsko: jakmile se to stalo, krveprolití skončilo a všem se ulevilo. Po letech ale začalo moralizování a trvá dodnes. Každopádně to nebyla agrese s cílem popřít nárok na národní existenci a státnost.

Putinův zjevně špatně uvážený a špatně připravený a ještě hůř provedený krok tedy porušil vše, na čem dosud vztahy v našem světě stály, a napříště to nebude jiné. Putin, Lavrov, Šojgu se postavili na roveň Hitlerovi, Ribbentropovi a Keitelovi, jsou to váleční zločinci, a s Ruskem se bude nadále jednat jako s nebezpečnou mocností ovládanou lháři a vrahy. Tak to bude na léta dopředu, ať se stane cokoli. Ztratili kredit civilizovaného partnera.

Porážka Ruska toho typu, jak byl poražen Hitlerův gang, je mimo realitu, bude tedy nutno s nimi jednat, a to se vskutku děje. Už to, že jsou donuceni k jednání je důkaz jejich selhání, ale pozor – ne porážky. Rusové v poli poraženi být nemohou. Za určitých okolností se mohou rozhodnout nepokračovat ve hře, která jim škodí.

Jaká je pozice Ukrajiny, vedené Zelenským? Svobodný svět nechce jít do války, ale jde mnohem víc na hranu, než Putin počítal. USA šly velmi daleko, když oznámily, že dopad střely na území státu NATO budou pokládat za casus belli. Ukrajinu Západ podporuje i vojensky, tedy dodávkami obranných zbraní. Byla načrtnuta červená čára, ale je na hranicích Ukrajiny. Vstup Ukrajiny do NATO je mimo reálnou úvahu (vždycky to tak bylo) a přijetí do EU je sen mladé dívky upřený do vzdálené budoucnosti.

Jednání musí vyústit do nějaké dohody a tady je dobře si být vědom vyjednávacích limitů Volodymyra Zelenského. Před válkou byl vnímán spíš jako holubice než jako jestřáb. I z našeho pohledu zpoza plotu jsme pozorovali, jak bagatelizuje americká varování před útokem a nabádá ke klidu. Už tohle mu jednou vmetou: že podcenil Putina a zanedbal přípravu k obraně. Co tedy může vyjednat?

Západní mudrci mu nabízejí menu, ve kterém je napsaný Krym a Doněck & Luhansk. Pěkné menu, Rusko, vezmi si to, řekne prezident. A co Ukrajinci? Ukrajina o tato území bojuje osm let. Podle odhadů se v bojích vystřídalo osm set tisíc mužů, ti všichni mají bojové zkušenosti. Copak by asi řekli nyní velebenému prezidentovi, hrdinovi Západu, kdyby cíl jejich osmiletého nasazení a utrpení, korunovaného nynějšími boji, prostě odepsal?

Odepsali by ho.

Představte si, že jste instalatér, od 24. února ve válce. Váš dům vyhořel, zabili vám ženu a dvě děti, bojujete ve skupině kamarádů, tři padli, pět bylo těžce zraněných. Odpráskli jste ruský tank, podpálili tři náklaďáky s naftou. Jste hrdinové, vítězové. A teď přijde Zelenskyj a řekne vám, fajn, dohodli jsme se, Rusové dostali všechno co chtěli, a ty jdi zase montovat vodovodní kohoutky. Vy zahodíte javelina a popadnete řezačku závitů.

Dovedete si toto představit? Já ne.

Myslím si, že Putin zavlekl svoji zemi do horší situace, než jakou si kdy dokázal představit. Německý vlastizrádce Schröder do něho v neděli měl hučet čtyři hodiny. Copak asi se mu snažil vnuknout tenhle padouch, který zavlekl Německo do vazalského podřízení Rusku? Aby se vzdal? To Putin udělat nemůže.

Jediné řešení, které přichází v úvahu, aniž by Zelenského roztrhali ukrajinští běsi a Putin neztratil tvář, je internacionalizace sporu s nasazením Modrých přileb OSN, což by mohla zprostředkovat Čína se souhlasem Ruska a Francouzi a Angličané by na to nejspíš s ulehčením přistoupili. Zní to fantasticky, ale 20. února znělo fantasticky, že by někdo chtěl rozpoutat válku v Evropě.

Moje úvaha má jednu zásadní vadu: je logická. V celém příběhu o kterém debatujeme zatím logika nehrála žádnou roli: jak pravil klasik, jen blázen by šel do války na Ukrajině.