Covid řešit, jinak jsme ostrov šílenců.

Od pondělí začal v Česku platit nouzový stav, který přináší další omezení v souvislosti s šířící se nákazou covidu 19. Leckdo proti tomu protestuje, sepisují se petice – považujete tento krok za správný a opodstatněný?

Rozhodně ano. Debata o tom, kolik lidí kde přesně má být a jaké jsou ty výjimky mi připadá opravdu pošetilá. Samozřejmě, že každé nařízení musí mít nějaké mantinely, normativy, ale i ty výjimky. Nejdůležitější v tuto chvíli je, aby nařízení zabrala, aby potvrdila svou efektivitu a opodstatněnost. Doplácíme na letní měsíce, kdy jsme si mysleli, že máme dávno vyhráno a jenom naší blbostí a laxností jsme se dostali zpět do situace, v jaké jsme teď. Takže není nač si stěžovat.

Zastavme se na chvíli u postavy Romana Prymuly, který mimochodem s návrhem o zavedení nouzového stavu přišel. Na sociálních sítích už koluje mnoho vtípků, které karikují jeho osobu jako úderníka a drába, jenž vlastně pouze trpělivě čeká na naše další chyby, aby ještě přitvrdil (což podle svých vlastních slov opravdu zvažuje). Jak vnímáte nového ministra zdravotnictví vy?

Víte, já všechny ty přihlouplé žvásty o tom, že je plukovník a sekerník odmítám poslouchat. Je to zkrátka a dobře člověk na svém místě, který má nesnadnou roli v kritické situaci – ale právě proto tu je. Adam Vojtěch byl podle mě velmi dobrý ministr zdravotnictví, ale byl to ten „hodný policajt“ – a my teď potřebujeme toho zlého, což je právě Roman Prymula. Odmítám všechna ta rádoby srovnání, že na chřipku zahyne ročně víc lidí než na covid nebo, že na silnicích zahyne tolik a tolik lidí a vlastně proč tedy ten problém pořád zbytečně přeceňovat atd. Podstata je přece v tom, že jde o celosvětový problém , takže i kdybychom si my tady stokrát řekli, že se na to vykašlem a že nás to nezajímá, staneme se jenom ostrovem šílenců, se kterými nebudou chtít ty další státy vůbec komunikovat!

Přesto se musím zeptat, jestliže budeme pokorně přijímat další a další opatření a nařízení a akceptovat další regulativy, nestanou se z nás velmi brzy jen nesvobodné, ale velmi poslušné loutky? Ta otázka osobní svobody se teď ostatně velmi čile probírá…

Celé to ohánění svobodou je především velkou příležitostí pro exhibici řady politiků, ideologů a mnoha dalších. Tato doba se svými technologiemi pochopitelně zcela nevyhnutelně vede k obnažování každého z nás.

Jen, aby z nás za chvíli nebyli nudisté, Ondřeji…

(smích) Ale jistě, já přece dobře vím, že všechno se tolerovat nedá, i to obnažování musí mít nějaké meze a pravidla. Skutečné obavy o svobodu mám ze strany tzv. progresistů, kteří budou hlídat, co jsem kde a o kom řekl, jaký film jsem zhlédl nebo jakou knihu jsem četl. a krok za krokem budou deformovat myšlení lidí a veřejný prostor s cílem transformovat systém podle vlastních receptů. Ale jestli mám e-roušku a dávám k dispozici svůj mobil, to tedy za žádné omezení svobody rozhodně nepovažuju, protože jde o ochranu veřejného zdraví.

Ondřeji, změňme nyní téma. Víkend přinesl určité zpomalení té každodenní covidové mediální smršti, protože sdělovací prostředky poněkud diverzifikovaly své síly na zmapování krajských a senátních voleb. Ty senátní budou ještě pokračovat druhým kolem, takže tam je na hodnocení brzy, nicméně v krajských volbách se potvrdila dominance hnutí ANO, velmi dobrého výsledku dosáhli druzí Piráti, už poněkud horšího ambiciozní ODS – a naopak zcela vyhořeli komunisté a sociální demokraté. Jak jste to vnímal a zaregistroval jste tam třeba nějaký nový trend, jenž vás zaujal?

Myslím, že ten trend je kontinuální a trvalý. Mám tím samozřejmě na mysli stále vysoké preference Andreje Babiše, respektive hnutí ANO, které evidentně nezměnil ani covid a další causy. Mám silný pocit zadostiučinění z toho, co vy už jste, Tomáši zmínil – a to je absolutní propad komunistů – i v lokalitách, kde by se dal předpokládat nějaký volební zisk – jako je Severní Morava, kde se zavírají doly a lidé řeší skutečně existenční problémy. Ani tam si KSČM prostě neškrtla a o moc líp kupodivu nedopadli ani sociální demokraté. Lidé těmto dvěma stranám (KSČ a ČSSD) už evidentně nevěří – a uvidíme, zda se na tom za rok něco změní. Ale co mě opravdu potěšilo a kvituji to, je vzestup Pirátů, které v poslední době vnímám jako výraznou dynamickou stranu opozice.

A co ODS?

Politik je prodavač naděje. A jakou naději vám může dát pan Fiala, šéf strany, která se už dostala ke všem myslitelným politickým funkcím v této zemi, vládla tu dlouhá léta a její představitelé se hned několikrát těžce zprofanovali – tak jakou naději vám teď může ODS dát? Že tedy ode dneška už to bude všechno lepší? Zatímco Piráti vlastně vznikli v z ničeho, nejdříve řešili jen banální záležitosti jako jakési okrajové sdružení, partička vysokoškoláků s mnoha nápady, ale bez valného vlivu – a podívejte se dnes! I když ty výsledky krajských voleb je třeba brát s rezervou a pouze orientačně, tak přece jen z toho jasně vyplývá, že Piráti aspirují na to stát se vedoucí stranou opozice, která má šanci se hodně přiblížit hnutí ANO a šlapat mu na paty. No a abych nezapomněl, tak další důležitý prvek těchto voleb vidím v určité emancipaci doposud poněkud podceňovaných Starostů a Nezávislých (STAN), kteří zatím hráli na té politické scéně spíše takovou druhou ligu. Ale právě tyto volby jim dodaly konečně oprávněné sebevědomí a ta politická konstelace nabízí do budoucna velmi zajímavou vazbu mezi STAN a Piráty.

Už jen necelý měsíc zbývá do dalších voleb, tentokrát svým dosahem nepoměrně důležitějších – hraje se o příštího amerického prezidenta. Buď jím zůstane i nadále Donald Trump, který se poté, co tuto hrozbou opakovaně bagatelizoval, momentálně sám potýká s infekcí covidu, nebo se se do Bílého domu nastěhuje demokrat Joe Biden. Předvolební průzkumy straní spíše Bidenovi – a to v podstatě kontinuálně už 7 měsíců od březnového superúterý. Máme tomu věřit?

Průzkumům veřejného mínění moc nevěřím a říkám v nadsázce, že jsou to agentury pro vytváření veřejného mínění. V Americe se navíc proti Trumpovi zvláště v akademických kruzích vytvořila averze až nenávist – nazval bych až to nepříčetností. A to přece nutně musí mít vliv na lidi v těch průzkumných agenturách a pochopitelně rovněž v médiích. Pro mě je to další důvod k opatrnosti vůči těmto prognózám.

Takže tipu na vítěze se od Ondřeje Neffa nedočkáme…?

Určitě ne, tady odmítám tipovat a vynášet tady nějaké soudy. Jenom si myslím, že nebýt korona viru, vítězství by připadlo opět Donaldu Trumpovi. Teď je to jinak. Od lidí, kteří to dění v Americe sledují skutečně pod lupou a velmi intenzivně slýchám : kéž by se zrodilo nějaké výrazné vítězství jednoho z kandidátů. Bojím se, že tohle přání se těm expertům nesplní.

Ano, já si vzpomínám, jak jsem právě s některými z těchto expertů seděl v listopadu 2016 v rozhlasovém studiu při diskusi u kulatého stolu a absolutně nikdo z nich nechápal, co se vlastně děje a jak je to vůbec možné – protože navzdory všem erudovaným predikcím a prognózám – prostě zvítězil Trump…

Ano, jistě, na to si živě vzpomínám. Nicméně nyní stojíme před další volbou a mě upřímně řečeno zaráží, že aktéři těch voleb mohou veřejně hovořit o tom, že výsledek prostě nepřijmou! To mi přijde naprosto šílené! Vždyť demokracie stojí právě na tom, že jsme schopni přijmout vůli voličů, když zvolí někoho jiného než chceme my, byť je jejich volba pro nás byla jakkoliv nepříjemná či nepochopitelná. S tímto principem demokracie stojí a padá. To bychom se pak dostali na úroveň nějakých rozvrácených zemí v Africe, což mi zrovna u kolébky a učitele demokracie jakým USA přijde šokující. Ta země je zřejmě ideově rozvrácená. Už tam vidíme dokonce jakýsi ekvivalent lidových milicí, to jsou prostě lidé ozbrojení samopaly, kteří mají požehnání starostů a guvernérů – to je skutečně alarmující! Mám obrovské obavy. Co se v celosvětovém kontextu stane, když se ta Amerika zhroutí a na 10, 15 let se uzavře jenom do sebe?
Jako první se bude poroučet NATO, které vojensky a finančně drží právě USA – a nechci ani domýšlet, jaké by byly všechny ty další možné konsekvence, protože to jsou věci, které si teď ani nedokážeme dost dobře představit. Ale na straně druhé, já zase neberu vážně takové ty konspirativní scénáře, že Putin rozpoutá válku a potáhne na Rýn, to je prostě blábol. To z čeho mám strach není klasická válka, ale je to – já bych to nazval „antisystémové hnutí“, které může přerůst do obrovských rozměrů – a to právě považuju za totální ohrožení svobody.Takže pokládám za zaslepenost, když se největší zlo u nás dělá z Andreje Babiše a přitom se bagatelizuje tento patologický vliv a tlak, který je navíc celoevropský.

Já k pojmenování tohoto leckdy těžko uchopitelného jevu používám termín „řízená anarchie“.

Ano, tak to bych se s vámi, Tomáši určitě nehádal. Samozřejmě máte pravdu v tom, že ty prvky anarchie tam nesporně jsou – to je evidentní. Takže to já pokládám za velikou hrozbu – a tyhle síly by byly vyloženě na koni, kdyby se Amerika oslabila. Tím spíš, že reálně hrozí nebezpečí, že právě tyto síly zvítězí i přímo v Americe. Prezidentské volby v zámoří mě budou opravdu eminentně zajímat, protože v důsledcích můžou rozhodnout o mnohém.

Otázky Tomáš Procházka, Parlamentní listy 5.10.2020