Čistá chemie

Zakázané technologie 15. Až dosud sledujeme v letošním běhu cyklu Zakázané technologie případy neúspěšných střetů práva a inovací. Kauza “čisté chemie” byla složitější o to, že v její závěrečné fázi na scénu vstoupil duch soudce Lynche.

Zpočátku vše vypadalo jako běžná medicinální praktika. O “lidech na trubičkách”, tedy pacientech s životem uměle podporovaným, se mluvilo po celou druhou polovinu dvacátého století. Pokroky v genovém inženýrství, hyperorganické chemii a informatice vedly ve dvacátých létech jednadvacátého století k převratu. Stále více zcela zdravých lidí odcházelo “na trubičky”, vzdávalo se tradičního způsobu života a svěřovalo organismus i psychiku vnější podpoře. “Zachrání nás čistá chemie”, tak znělo heslo dne. Život “na trubičkách” byl levnější a zdravější s vyhlídkou na dlouhověkost, jakož i zábavnější, protože jen s chemickou podporou nervového systému mohly technologie virtuální reality dosáhnout maximálních efektů.

Orgány práva si začaly “čisté chemie”, jak se této praktice říkalo, všímat v okamžiku, kdy věková hranice “odchodu na trubičky” prudce klesala. Mají rodiče právo předat do odborné péče svoje nezletilé děti? Soudní verdikt by jistě musel znít “ne”, kdyby se prokázalo, že tím dětem vznikne újma. Jenže koncem dvacátých let už bylo zjevné, že pro “lidi na trubičkách” díky “čisté chemii” je věk sto padesáti let tou spodní hranicí. Za této situace měli žalobci těžkou pozici. K definitivnímu převratu došlo v roce 2032, kdy tým švédských odborníků pod vedením profesora J. G. Thulina prokázal, že ideální věk pro “odchod na trubičky” je v okamžiku, kdy spermie pronikne do vajíčka. V tomto okamžiku prvních cyklů buněčného dělení má technologický komplex zvaný “čistá chemie” takříkajíc volnou ruku k zásadním optimalizačním úpravám organismu.

Humanitární organizace a církve vedly tažení proti “prznitelům plodů” po celou první polovinu třicátých let. V různých zemích soudní procesy probíhaly s odlišnými výsledky. Tradičně konzervativní země se někdy chovaly kupodivu liberálněji než společnosti otevřené. Na území Spojených států existovalo ne méně než čtrnáct odlišných právních výkladů a precedenčních rozhodnutí. Po celou dobu právních tahanic, jak tomu bylo v obdobných případech vždycky, pokračoval vývoj sporné technologie. V roce 2036 se situace zásadně změnila důsledkem překvapujícího odhalení. Až dosud se mělo zato, že “jedinci na trubičkách” – teď už pětileté lidské organismy – jsou toliko “na příjmu” – přijímají chemicky čisté živiny a standardní informace. Šetření prokázalo, že komunikují i aktivně, cílevědomě a s překvapivými úspěchy zejména ekonomickými.

Inteligence těchto jedinců byla mnohonásobně vyšší, navíc multiplikovaná tím, že spolu vytvářeli to, co klasická sci-fi popisovala jako “kolektivní vědomí”.

Zejména jejich úspěchy na burze byly ohromující a pohoršující. Tehdy došlo k prvním davovým útokům na ústavy, ve kterých žili a bohatli. Avšak i seriózní pozorovatelé se pozastavovali nad faktem, že nedojde-li ke zvratu, svět bude do deseti let ve vlastnictví nepochopitelných bytostí, jejichž oči nikdy nespatřily Slunce. Lynčerské útoky se množily a v roce 2038 se měla na Barbadosu konat celosvětová konference, jež měla situaci vyřešit. Obecně se čekal zákaz technologie “čisté chemie” a zničení všech “výsledků experimentů”, jak se bytostem “na trubičkách” eufemisticky říkalo. Nikdo však nepočítal z jejich reakcí… Zmizeli. Lynčerský dav, který v předvečer konference pronikl do Thulinova institutu v Malm”, nalezl jen prázdné kontejnery. Obdobně tomu bylo i v ostatních institucích toho druhu. Na Barbadosu se pak řešila už jen otázka, co se s nimi stalo: Rozpustili se? Převedli se na data? Anebo emigrovali do jiné dimenze? Ať byli kdekoli, nikdy o sobě nedali vědět. Nevzpomínali. Neměli proč.

Seriál z Ikárie 1995 – 2000 (96/5)