Vernovu zásluhu o vědeckofantastický žár popře jen málokdo. Tento román se ale může pyšnit jasným prvenstvím v jiné oblasti populární literatury, totiž ve špionážního románu. Tento žánr nabyl na významu v době mezi oběma světovými válkami a plně se rozvinul v době studené války. Jako zakladatel bývá uváděn James Fenimore Cooper s románem Vyzvědač z
Zakázané technologie 21. Posledně jsme se seznámili s učením brazilského antitechnicisty Manuela de Campo, který ve třicátých létech jednadvacátého století rozpoutal kampaň vyžadující, aby každá technologická novinka byla povolována či zamítána podle toho, zda nepřinese nepřijatelné etické důsledky lidstvu. Jedním z takových vynálezů byla i neviditelnost, založená na myšlenkách významného leč takřka neznámého belgického básníka a
V pořadí Vernových románů je Ocelové město na osmnáctém místě. Verne byl vázán s nakladatelem Hetzelem smlouvou, v níž se zavazoval odevzdat dva svazky ročně. Ocelové město je jeden svazek, kdežto třeba Tajuplný ostrov má svazky tři. Pro spisovatele to jistě znamenalo velké tvůrčí vypětí. Asi tedy uvítal, když mu nakladatel Hetzel nabídl již hotový
Zakázané technologie 20. Etickým životním prostředím člověka se zabývalo široce založené hnutí, které vzniklo ve třicátých létech jednadvacátého století. V dějinách zápasů o technologie patřila etoekologie k spirituální větvi protitechnologického hnutí. Většina zákazů (nebo pokusů o zákazy) byla doposud motivována hledisky ekonomickými a ekologickými. V prvních desetiletích jednadvacátého století však vznikly četné technologie, zasahující morální
V sérii Verne pro XXI. století vychází v nakladatelství Albatros už devátý svazek mnou převyprávěných verneovek s ilustracemi Zdeňka Buriana. Českému čtenáři je tento román známý i z výtečného filmu režiséra Ludvíka Ráži Tajemství ocelového města z roku 1978. Film podle scénáře Ondřeje Vogeltanze byl uveden do kin takřka na rok přesně po vydání
V pondělí 14. března jsem měl to potěšení coby člen poroty oznámit divákům v pražském kině Lucerna, že v soutěži festivalu sci-fi filmů Future Gate zvítězil animovaný film japonského tvůrce Takahide Horiho nazvaný Junk Head. Už jsem tu o něm psal, tady jen stručně zopakuji, že jde o klasický loutkový film, tedy pořízený postupnou expozicí
Zakázané technologie 19. Naše životní prostředí je plné hlasů a hudby — prostě zvuků zakódovaných do nosných elektromagnetických vln. Prostředky, jimiž nás vybavila příroda, je neslyšíme, potřebujeme k tomu speciální technické vybavení. Kyberpunková literatura nás poučila o tom, že lidmi vyrobený hardware bude postupně vlínat do lidských organismů. Gibson popisuje punkery, kteří mají čipové karty
Další soutěžní film devátého ročníku festivalu sci-fi filmů Future Gate nazvaný Šílený bůh (Mad God) je dílo slavného trikaře Phila Tippetta (1951). Od dětství ho zajímala klasická technika loutkového filmu (takto produkoval své filmy Jiří Trnka) a věnoval se po studiích této technice ve studiu Cascade Pictures. Do první ligy vstoupil až když pro Lucase
Druhý den festivalu Future Gate se v pražském kině Lucerna promítal japonský film Junk Head. Jde nikoli o dnes obvyklý počítačem generovaný animáč, je to klasický loutkový film, jak ho dělal Trnka. Jeho tvůrce Takehide Hori ho loni dokončil po sedmileté práci, obsahuje 140 tisíc záběrů opravdu loutkového filmu, to znamená – žádný počítač,
Filmový festival Future Gate zahájil svůj první ročník ve středu. Měl jsem tu čest coby porotce vystoupit na zahájení – hned po primátorovi Hřibovi, který se zde deklaroval jako fanda sci-fi a horoval pro koncept „chytrého města“. Na jeho dosavadním primátorování jsem opravdu nic chytrého neshledal, ale to sem nepatří. Další žertovnost – pan konferenciér
