Byl to moc hezký vánoční večer v dětské knihovničce. Jedna knížka vedle druhé, všude klid a z kuchyně doléhala vůně vanilkových rohlíčků. Pohodu měli i v knížce o medvídkovi Pú. Netrvala dlouho, ozvalo se bušení na dveře. Do té chvíle tu vládla milá vánoční družnost. Medvídek Pú všechny pozval a měl radost ze všech dárečků,
Vyštrachal jsem v archivu tuhle povídku, snad je z roku 2017 a snad je pro Ikarii. „To je kravina,“ řekl Petr. „Já přece nejsem mrtvej.“ Všichni čtyři seděli v jídelně obývací sekci bitevního astroplánu Nelson. Jídelního stůl byl kulatý, jak bylo zvykem za starodávných dob, aby nikdo nemohl sedět v čele. Takový byl zřejmě záměr
1. „Nechápu, na co si stěžujete, pane Arimane,“ říkal pan Riha, úředník reklamačního oddělení firmy BŮH s.r.o. „Naše firma splnila závazky, vyplývající z obchodní smlouvy. Na vaší planetě jste Bohem. Je snad kreační souprava v nepořádku?“ Riha byl muž asi třicetiletý, s podlouhlou tváří obdařenou poněkud povadlými rysy. Snad proto, že vypadal tak neagresivně ho
