Dokončuju povídku, ještě nemám název, pracovní název byl Naše Květa nelže. Napsal jsem desítky možná několik set povídek. Každá měla nějaký popud. Někdy to byl vjem, imprese, někdy mě zaujala situace: například moje nejúspěšnější povídka je Největší vodvaz v dějinách svangu; tam mě zaujala absurdita situace, kdy se svět automobilových závodů snaží navýšit bezpečnost a
A já vám říkám, že to nejsou žádný mutanti. Dokonce ani žádný lidi, i když je porodily lidský matky po tý koronavirový krizi. Pro mě to jsou normální mimozemšťani, teda to zkurvený emzáci. Ty jejich matky jsou jenom chudáci ženský znásilněný a oplodněný zkurvenejma emzákama. Spousta lidí skáče podle toho co emzáci říkají a můžou
No a vidíte, nakonec to dopadlo úplně jinak. To co jsem tu psal v sobotu je samozřejmě pravda. Povídka musí stát na osobách, na charakterech a situaci. Správná byla i ta idea, že kovidová povídka musí být během epidemie a ne po odeznění, protože pak by to byla normální emzácká story o mimozemšťanech a bylo
Je to podvod neboli hoax neboli fake news. O tématu se hodně mluví a má to jednoduchý důvod. Podvodných zpráv je všude kolem nás plno. Šíří se sociálními sítěmi anebo elektronickou poštou, to jsou ty nejčastější případy. Facebook nepoužívám, elektronickou poštu ano. Často se mi v ní objeví nějaký hoax. Naposledy to byl elaborát, údajně
Když o tom přemýšlím, jako že o tom přemýšlím, krystalizuje se toto: Ono to musí být situováno teď, tedy v době pandemie, tedy v době, kdy děti jsou počaty. Jakmile totiž by to mělo být o dětech již narozených, pak je to opravdu varianta na Midwichské kukačky, na Invazi uchvatitelů a iks krát iks podobných
Dostal jsem takový nápad, jako že máme pandemii, je to virus, napadl celý svět. Potrvá to dlouho. Za tu dobu bude počato, projde vývojem a narodí se mnoho dětí. Přesně… 218 tisíc denně, 77 milionů ročně. Nebudeme se bavit o tom, kdy to začalo a kdy skončí, prostě: ročně počet dětí odpovídající počtu obyvatel (skoro)
Byla to všivá doba, ale znáte to, i když je doba sebevíc všivá, vždycky se v ní najde něco dobrého. Moje literární začátky do ní naplno spadají a to dobré, na co rád vzpomínám, jsou osvícení a stateční nakladatelští redaktoři, které jsem tehdy potkal. Vůbec ten první na mé dráze byl Ivan Kruis, bylo to
Tedy, měla by vyjít. Jde o moji dětskou sci-fi knížku Barbora a Zlatý robot. Venku měla být už v dubnu, ale teta korona nám zamíchala karty a všechno bylo jinak. Má to jednu výhodu. Získal se čas a Karel Jerie dodělal spoustu úžasných ilustrací, takže ve výsledku bude knížka mít víc jak dvakrát tolik černobílých
Je to kraj posledních let Karla Čapka. Měl ve strži nedaleko Staré Huti dům. Dnes je tam několik naučných stezek a myslím, že ta nejhezčí vede k Plechhammeru, ke zbořeništi někdejšího mlýna. Ten je těsně pod provalenou hrází kdysi rybníka – hráz vzala zasvé při povodních v roce 1940.
Dostal jsem takový dopis: Vážený pane Neffe, před nějakou dobou jsem přečetl Vaši trilogii Tajemství pěti světadílů a chtěl jsem Vám napsat již dříve, ale dostal jsem se k tomu, až když jsem přečetl Vaši adaptaci Dvaceti tisíc mil pod mořem. Nejprve bych Vám tedy chtěl poděkovat za ní. Četba Vernova originálu byla pro mne
