Tajemný dům na Měsíci

Čínské lunární vozítko Yutu-2 putuje po měsíčním povrchu na odvrácené straně Měsíce. Na jedné z fotografií je vidět nezřetelný objekt, vystupující na obzoru. Nelze si nevzpomenout na epizodu z roku 1972, kdy sonda Curiosity 2 pořídila z povrchu Marsu snímky záhadných pyramid. Obletěly svět a cudně se tehdy mlčelo, že útvary jsou malé, v řádu metrů. Taková byla fantastická představa:

Realita byla podstatně střízlivější. Šlo prostě o špičatý kámen. Já ale na to téma napsal v devadesátých létech trilogii Milenium.

Snímek z čínské sondy je mnohem méně zřetelný a fantazie má tedy brány otevřené.

Copak to tam asi je? Nejspíš také nějaké skalisko. Mohla by to ovšem být i Hláska, jak o ní psal Arthur C. Clarke ve své proslulé povídce: jde o automatický vysílač, který Mimozemšťané umístili na povrch Měsíce v době, kdy lidé byli vývojově ještě blízko opic. Hlídku posadili a naprogramovali tak, aby vyslala signál… až se lidstvo vyvine a bude technicky schopné na Měsíc doletět a systematicky ho zkoumat.

Pokud by to tedy byla Hlídka, naše patálie s covidem by byly jen dětské broukání proti tomu, co by nastalo potom. V souladu se Stephenem Hawkingem soudím, že kontakt s Mimozemšťany by pro nás byl devastující – při jakémkoli myslitelném scénáři. Nedávno jsme v kinech viděli film Příchozí, ten byl v tomto ohledu optimistický. Protože MZ od nás něco potřebovali. Až by to dostali, potom…

Příznivější varianta Hlídky by byla, kdyby šlo o již mrtvé těleso zanechané MZ na Měsíci před … dejme tomu … milionem let. To by pak byl důvod k pilotovanému letu… a to by nastaly kosmické závody, kdo tam bude dřív… Všechny kosmické mocnosti by se hnaly k inspiračnímu zdroji a možná, že by se o něj i bojovalo. Načež vítěz by zjistil, že naprosto nechápe nic toho, co v měsíčním prachu nalezl.