Roboti přicházejí

Mám k robotům kladný vztah, abych užil výrazu z někdejších kádrových dotazníků, zkoumajících vztah zkoumaného soudruha k socialistickému zřízení. Mohu to snadno doložit. Moje doména je sci-fi a v mých povídkách a románech na roboty narazíte často. Naposledy v románu Ultimus, ten vyšel před pár dny. Jeho hrdinové Kuba Nedomý a Dědek Čuchák v něm musí čelit četným nástrahám, jak už to v akčně laděných románech bývá. Ty nejzáludnější jim klade Perla, aktivistka boje za práva robotů, prosazující trvale udržitelnou harmonii světa kybo a světa humo. Je to míněno humorně a zároveň zcela vážně. Když se do něčeho navezou aktivistky s lícemi zarudlými vzrušením, je třeba zvážnět a zároveň se obrnit humorem.

Nicméně asi bych o románu Ultimus, o robotech a aktivistkách nepsal, nebýt toho, že jsem v sobotu potkal na akci zvané ComicCon v pražském paláci O2 Universum skutečného robota. Byl to výrobek americké firmy Boston Dynamics. Tento autonomně se pohybující čtyřnohý stroj jste už možná viděli. Je to velké jako pes střední velikosti, má to hranatý trup a čtyři dozadu zalomené nohy. Chodí, zatáčí, dovede dělat jakési tanečky, přidřepne si. Pohyby nemá zrovna ladné, spíš je v nich jakási úpornost. Kdo četl román Ray Bradburyho 541 stupňů Fahrenheita, nemůže si nevzpomenout na Ohaře. To byl vražedný čtyřnohý robot, využívaný k vyhledávání a ničení knih ve světě, který nastolil blaženost prostě tím, že knihy a jejich čtená zakázal a majitele knih zabíjel. I k tomu sloužil Ohař.

Tenhle Ohař po žádných knihách neslídil, takže můj Ultimus zůstal ušetřený. Jak je to s tím zabíjením?

S tím už by to bylo složitější. Boston Dynamics je americká inženýrská společnost, patří korejskému velekoncernu Hyundai a vývoj robota financovala DARPA, to je ta armádní korporace, ze které vzešel i internet. Takže ten stroj, který se proháněl mezi scifi & comicsovými fanoušky v O2 Universum byl první komerčně prodávaný model. Je k mání za pakatel 74 tisíc dolarů. Nikoho nezabíjel, i lidé se k němu chovali uctivě, čímž by udělali radost mé robo aktivistce Perle. Poháněla ho elektřina, tím by zase potěšil aktivisty zelené. Pocity z něho mám tudíž… jaké vlastně?

Ten v úvodu zmiňovaný kladný vztah je stoprocentní, dokud o robotech píšu své pošetilé příběhy. Když potom takovou potvůrku potkáte a vzpomenete na Braburyho, jsou najednou smíšené. Vždyť knihy se dnes někde dokonce i pálí, každopádně se ale vyřazují z knihoven na přesně základě toho principu, jak ho Bradbury předvídal. Nakonec se může každá kniha nemile dotknout něčích pocitů a narušit jeho komfortní zónu. Tak ji raději zničme, člověk má přednost. Komu se to nelíbí, s ním zatočíme.

Ne, robot kterého jsem potkal byl vlídný a byl bych mu svůj Ultimus i věnoval s autogramem. Číst ale neumí.

Tak snad až příště.

Lidové noviny 18.10.2021, Poslední slovo