Fake news jsou humbuk

Rozhovor s Computer press

Vzpomenete si ještě na své „počítačové“ začátky? Dokázal jste si představit třeba v osmdesátých letech, kam se bude oblast IT ubírat? Třeba i z pohledu autora sci-fi literatury?

Přišlo to v osmdesátých létech naplno. Kolem osmibitových sinclairů jsem jen zvědavě obcházel. Moje první setkání s počítačem bylo v klimatizovaném sále Akademie věd, jako operátor sálového počítače s obří operační pamětí osm mega! Bylo to začátkem osmdesátek. Měli jsme tam propojení s Ondřejovem a já pochopil, že tohle je cesta, kam to půjde. Integrace, kooperace, sdílení, toky informací. Od té doby o tom píšu. V románu Měíc mého života, vznikal v téhle době, popisuju internet. Teď pracuju na románu Ultimus a tam IT splývá s lidským organismem. Tam to půjde, jsem si tím jist. Ono to ani jinak nejde.

Troufnete si třeba právě z pohledu autora sci-fi odhadnout, kam se trendy budou ubírat v dalších desetiletích? Nehrozí třeba lidstvu nebezpečí s rozvojem umělé inteligence?

Nebezpečí víc plyne z neinteigence a ne z inteligence. Strašení umělou inteligencí je v módě. To co se vydává za umělou inteligenci ale nemá inteligenční kapacitu myši domácí – vím o čem mluvím, chovali jsme doma osmáky. To jsou myši s mozkem velkým jak hrášek. Byly to individuální bytosti s individuálním charakterem! Z hlediska duchovního, kam se na ně hrabe kvantový počítač Google! Co si myslím že je ohroženo, to je individuální svoboda. Ovšem myslím, že ji ohrožují především ti, kdo se svobodou velkohubě ohánějí.

V poslední dekádě zažívají rozmach sociální sítě. Jaké v nich spatřujete nebezpečí a naopak kde vidíte jejich klady?

Osobní zkušenost s tím nemám, můj FB účet žije vlastním životem a povídají si tam nějací lidé, to je všechno. Moje žena FB používá denně. Komunikuje s kamarády a je to fajn. Prý je to hrozba. Nevím, ke všem hodnotícím soudům tohoto typu chovám nedůvěru. Mám pocit, že jsme na tržišti a na každém rohu stojí tlučhuba a ječí o nějakém nebezpečí.

Stojíte také za prvním zpravodajským deníkem na českém internetu. Jakou úlohu zastává portál Neviditelný pes dnes?

Původně to byl můj osobní web, dnes by se řeklo blog: však taky ho v původní podobě držím pod názvem hyena.cz. Dnes je to názorový deník, technicky běží na železe domu Mafra, máme dohodu, že se o něj budou technicky starat a já jim za to poskytuju prostor pro reklamu. Vzhledem k tomu, že má přes milion přístupů měsíčně je to blbej kšeft, ale nemusím se starat ani o techniku, ani o prachy a tak je to pro mě dobrej kšeft. Otevřený je všem relevantním názorům. Pravda, spíš tam píší realisté než progresisté. Ti mají svoje média a taky, konfrontaci nemají rádi.

Čím dál více vydavatelství na webu přechází na placený obsah. Myslíte, že je to správná cesta? Obzvlášť v českém prostředí, kdy je většina lidí stále navyklá na to, že obsah bude dostupný zdarma.

Naprosto správná! Hodnota se má prodávat a ne rozdávat. Tohle „zadarmo“ a „pro všechny“ je prokletí internetu od jeho začátku. Přál bych si, aby to šlo technicky snadněji a nedovedu si představit, že to v budoucnu půjde jinak, než přes rozpoznávání tváře. Kamera v obrazovce – aha, čte mě pan Kopecký, má placeno? Má. Tak se mu otevřu. Dnes mě rozčiluje, že se musím denně proklikávat ke svému obsahu jak magor. Že si lidi navykli? Tak si holt odvyknou. Na mobilu se platí zcela běžně a komu to vadí, ať to nepoužívá.

V průběhu let se značně proměnil způsob, jak spisovatelé a novináři pracují – jdete s dobou, nebo zůstáváte věrný některým klasickým návykům, na něž nedáte dopustit?

Záleží na tom, co pokládáte za klasické návyky. Antičtí literáti měli heslo Nulla dies sine linea, tedy Ani den bez řádky, česky: psát furt. Toho se držím. Už nějakých pětatřicet let píšu na počítači, před tím od svých pěti let jsem psal na stroji. Můj otec psal až do smrti tužkou, samozřejmě ručně. Co je klasický návyk?

Jakou bude mít podle vás umělá inteligence úlohu právě v žurnalistice? Už teď mnoho redaktorů spoléhá třeba na automatické opravy textu, objevují se už i strojově psané články. Kam to může v budoucnu zajít?

Jádro zůstává. Autor musí být pilný, kreativní, v žurnalistice charakterní a odvážný, leckdy do krajnosti. Vše ostatní je podružné. Taky používám opravy překlepů, ale to s výsledkem nesouvisí. Myslím ale, že ta automatizace mimoděk vede k psané ukecanosti, že lidi píšou strašné klády. To je důsledek internetového psaní. Editor webové stránky na vás neřve: pět tisíc znaků i s mezerama a víc ani ťuk! Na velikosti nezáleží a lidi píšoou a píšou a píšou…

Jak se díváte na fenomén fake news?

Je to humbuk. Blbosti a nezinformace byly přece v médiích vždycky, v novinách, pak v rádiu a televizi, dnes na internetu. Kraviny se vymejšlely. Goebbels to pro Němce dělal vědecky, Rusové to převzali a rozvinuli, dělá se to dodnes. Ovšem fake news mají dnes ideologický obsah, je to obušek v rukou progresistů. Teze o tom, že Země do dvanácti let zahyne, když si nezničíme průmysl, to není fake news nýbrž humanistický apel. Nebo je to fake news? Když to napíše Daily Telegraph, je to fake news. Když to napíše Guardian, je to zvěstování.

Nedávno jste vydal svoji knihu v rámci série Backend stories, za níž stojí Škodovka. Jak se vlastně díváte na rozvoj fenoménů elektromobility či autonomních aut?

Elektromobily byly před sto lety a za sto let budou taky. Dokonce věřím, že budou převládat. Zatím se staly součástí politické hry. Technicky a hlavně ekonomicky je elektromobilita nezabezpečená. Připadá mi to, jako když v padesátých létech komunisté zničili československé strojírenství ve prospěch těžkého průmyslu, který politicky dostal přednost. Je to stejný přístup. Čeká nás pár krušných let. Z politických důvodů budou elektrická auta nakupovat státní instituce za peníze daňových poplatníků. Pak nastanou ty fatální havárie: dálnice ucpané kvůli vyhaslým elektromobilům bez šťávy, hořící elektromobily které hasiči nedovedou uhasit, potíže s likvidací akumulátorů, konflikty u nabíjecích stanic. V mé novele 3 kroky do tmy počítám s elektromobily – ale za předpokladu velkokapacitního akumulátoru na fyzikální bázi. Až to přestane být sci-fi, budu mít elektromobil před barákem, protože si ho okamžitě koupím.

Mezi autonomními auty zastává svoji průkopnickou roli určitě Tesla Elona Muska. Jak vnímáte její úlohu a potažmo i další Muskovy projekty?

Jsou úžasné! Musk, to je velikán, jako byli Ford, Edison, Tesla. Ti postavili dvacáté století. Musk je velikán pro jednadvacáté století. Čerpám z něho a jeho projektů velkou část svého optimismu.

V současnosti se věnujete i digitální fotografii, co vás na ní fascinuje? Nepřijde vám, že nástupem chytrých mobilů a cenově dostupných digitálů trpí obor trochu inflací? 

Fotografie mě celoživotně doprovází, začal jsem fotit v patnácti, v sedmdesátých létech jsem se jako fotograf živil a v osmdesátých létech jsem začal ve fotografii publicisticky pracovat. Což ostatně dělám dodnes, v deníku digineff.cz. Pokud jde o tu inflaci, neberu to tak. Ona ta klasická analogová fotografie byla technicky pro laika velmi komplikovaná a obtížná a nákladná a mnoha ohledech obtěžující. Digitální fotografie otevřela cestu k okamžitému záznamu současné chvíle a navazující technologie umožňují ty záznamy sdílet. Nic negativního v tom nevidím. Dělá to lidem radost, co je na tom špatného? Kreativním jedincům to nijak nebrání v projevu. Je těžší se v konkurenci prosadit, protože těch kreativních jedinců je hodně. Ale to platí o kterýkoli jiný kreativní obor. Jděte se podívat do knihkupectví, kolik vychází doslova denně knížek!