Na rozcestí

Překvapující je sdělení Andreje Babiše, že se Česká republika asi připojí k evropské iniciativě a vypoví některé ruské diplomaty ze země. Politika vůči Rusku byla poznamenána spíše opatrností, než aby byla výrazná a pevná.

Ve výroční rok komunistického převratu se často analyzovaly dny a hodiny, kdy došlo k osudnému přehmatu s demisí ministrů, avšak málo se mluvilo o tom, co bylo na samém začátku, tedy o dobách válečných, kdy Beneš hledal oporu a podporu u Stalina a z důvodů ne zcela zřetelných se stal jeho vazalem. Na politiku vazalství navázal i Václav Klaus a ocitl se v podezření, že i on je vlivovým agentem Kremlu. Že jím je Miloš Zeman je očividné.

Do toho teď přišel plynový útok na britské půdě, útok na půdě členského státu NATO. To už není revize hranic někde daleko na Východě. Reakce Západu je tedy oprávněná a možná dokonce až příliš slabá.

Andrej Babiš se k ní přihlásil s tím, že bude věc konzultovat s ministrem Stropnickým. To samo je úsměvné, protože ministr Stropnický je coby herec zvyklý odříkat předepsanou roli. Nicméně je jasné, že z hlediska kompetenčního je nutné mu aspoň formálně předat rozhodovací iniciativu.

No a Hrad si přeje Babiše na konzultaci.

V tom je to rozcestí. Nikdy jindy nemůže prezident republiky položit nůž na krk dost blízko pretendentovi úřadu předsedy vlády než v nejistých chvílích, kdy se teprve o ustavení vlády jedná. Teď je Babiš vystaven Sofiině volbě. Ten nůž mu Zeman na krk nasadí: půjde o to, zdali Česká republika má blíž k Londýnu, nebo Moskvě. Takto jasně věc stojí. Zeman má na své straně svoje voliče, má na své straně proruská média s vlivem mnohdy dominantním na veřejné scéně. Kdo ovládá Čechy, je pánem Evropy, řekl prý kancléř Bismarck. Na ovládání Čech si Rusové navykli – a přivykl je k tomu Edvard Beneš a Jan Masaryk. Ta hra pokračuje.

Bylo by prozíravé, kdyby demokratické síly daly najevo Andreji Babišovi v této věci podporu. Ta hra „naženeme ho do náručí komunistům a náckům a tím ho zničíme“ by mohla mít osudné a dlouhodobé důsledky.