Nerozumím Kosmonautovi

Letošní literární senzace – český spisovatel Jaroslav Kalfař prorazil v Americe svým románem Kosmonaut z Čech. Napsal a vydal ho anglicky, zde vyšel jeho výtečný překlad a osmadvacetiletý autor je ve středu pozornosti. Do Ameriky se dostal jako patnáctiletý, to tedy jsou základní data.

Autorova literární metoda je zřetelná na první pohled. Kalfař je výtečný pozorovatel a zvládá umění literární drobnokresby – pečlivě a konkrétně líčí situaci se všemi reáliemi, aby vyvolal dojem maximální věrohodnosti. To se mu daří jak ve scénách realistických, tak i bizarně nadreálných – když popisuje dědečka jak utrácí a stahuje králíka nebo když líčí zjevení a komunikaci s Mimozemšťanem. Hrdina Jakub Procházka – vše je v ich-formě, je skutečně kosmonaut a Česko ho vyšle k Venuši zkoumat podivný mezihvězdný jev „oblak Chopra“, vybaveného mimo jiné popelem dědečka po kremaci v krabici od doutníků. Vypravěč se vrací do minulosti, poznáváme jeho rodiče, konkrétně otce – vyšetřovatele StB a jeho manželku, jakož i muže, kterého jeho otec v mučírně StB týral. To vše dohromady a je to svázáno a vypsáno velmi dobře.

Jenom mi to nedává žádný smysl a už vůbec nechápu, jak to mohlo zaujmout někoho v Americe, někoho, kdo netuší nic o Janu Husovi, StB a stahování králíků. Někdo se vyrovnává se smutným faktem, že jeho otec byl estébák, Němci mé generace jistě měli problémy s tatínky esesáky a gestapáky. Že někomu nevyjde vztah a rozpadá se mu manželství? Máme padesátiprocentní rozvodovost, nejčastěji ve třech až pěti letech od sňatku. Proč ale, při vousu Prorokově, je kvůli tomu letět na Venuši do oblaku Chopra? Knihu přirovnávají k Vonnegutovi. Jatka č.5 také konrontují krutou realitu s groteskně prvoplánovými klišé scifistické výzbroje. Tam mě ale ani na vteřinu nepřepadly pochyby o smyslu takové konfrontace.

To co tu píšu není v žádném případě recenze nebo náznak recenze. Je to vyznání, že jsem mimo a to mě trochu trápí, protože když jsou jiní z věci na větvi nadšením, tak musím být hodně mimo! Ale co se dá dělat, nemusím chápat všechno.