Porucha v matrixu

Do obecného povědomí vstoupil americký film Matrix. Předkládá vizi neskutečného světa, ve kterém prý všichni žijeme a netušíme, že ve skutečnosti jsme postavami jakési počítačové hry. Ta složitá iluze kolem nás, to je ten matrix. Někdy se stane, že třeba jednoho člověka potkáte nepochopitelně dvakrát po sobě. To je porucha matrixu.
V pátek jsem takovou poruchu matrixu zažil se svou vnučkou. Čekali jsme na refýži na tramvaj číslo devět. Zastavuje tu i dvanáctka, ta ale pokračuje rovně, kdežto naše devítka zabočuje doleva. Čekáme tedy, najednou vidím devítku, přijíždí přesně na čas. Vlezeme dovnitř. Dveře se už skoro zavírají, když mi padne zrak na informační ceduli: jsme ve dvanáctce! Vyskočili jsme ven těsně před tím, než se dveře zavřely. Tramvaj odjížděla rovně, ano, bylo na ní napsáno dvanáct. Dušoval jsem se, že jsem viděl devítku, vnučka trvala na dvanáctce. Pokukovaly po mně holčiny, co tu taky čekaly, měly legraci z pošetilého starce. Pak přijela nepochybná devítka, nastoupili jsme a jeli po svých, tedy vlevo.
Po chvíli vnučka pravila:
„Ty holky říkaly, že se číslo změnilo, když tramvaj byla ve stanici.“
Vysvětlení? Ne! Záhada navíc! Jak to, že změnu neoznámili a že nikdo z bývalé devítky a nyní dvanáctky nevystoupil? Bylo těm lidem jedno, kam jedou?
Až později, už v posteli před usnutím mi došlo, co to bylo. Naprosto jasná porucha matrixu. Tramvaj byla virtuální, lidi v ní taky. Uchechtané holky na refýži měly se skutečností stejně málo společného, jako moje vnučka a konec konců, jako já sám. Číslo tramvaje je pouhý prázdný znak. Samozřejmě, matrix má fungovat tak, aby zachovával kontinuitu, jeho virtuální předstíraná skutečnost má být plynulá. Že v tomto případě se devítka změnila na dvanáctku je jeho porucha.
Všímejte si toho bedlivě. Uvidíte, že něco je a najednou to není a místo toho co už není je něco jiného.