Moje dva světy

Za těch čtyřicet let co píšu sci-fi příběhy jsem si vybudoval dva imaginární světy, oba jsou extraterrestriální. Jeden je umístěn na Měsíci, primárně v tamním habitatu Arkádie a patří do něho pět románů: Měsíc mého života, Rock mého života, Hvězda mého života, Reparátor a nejnověji Ultimus, jakož i zcela čerstvě povídková sbírka Hu!Povídky dědka Čucháka. Druhá má kořeny také v polovině osmdesátých let, sestává ze svazků Jádro pudla, Čarodějův učeň, Šídlo v Pytli a Pán modrého meče, nedávno jsem do tisku odevzdal pátý svazek Operace Armagedon.

Musím přiznat, že je mi ten arkadský cyklus bližší. Jádro pudla jsem psal v polovině osmdesátých let, kdy žádná pořádná česká sci-fi ani nebyla a psal jsem to v jakémsi opojení imaginace. Celý ten svět je trochu jako dort pejska a kočičky, je v tom všechno – v tomto smyslu je tím nejvíc poznamenaný třetí svazek Šídlo v pytli. Psal jsem ho taky někdy v osmdesátých létech, ale na vydání čekal až do doby po převratu , vyšel 1991. Je to čistě motivická hra, v tomto směru si myslím, že chystaná Operace Armagedon je na úplně jiném levlu než ty předchozí věci, holt, málo platné, léta dřiny se na vypsanosti ruky musely projevit.

Arkadský cyklus je ale moje srdeční záležitost a chci se mu nadále věnovat. Píšu teď povídku Zážitkový výlet a uvidím, kam ji nakonec zadám, zdali do měsíčníku Pevnost nebo do chystané antologie. Chtěl bych do Pevnosti čistě proto, že do antologie mám termín do konce srpna, kdežto do Pevnosti bych to měl odevzdat v květnu- Ale uvidíme, každopádně si za arkadským cyklem stojím, na podzim budu psát další román. Je to moje projekční plátno a jako stínohru si na to plátno promítám to, co mě sere.

V poslední době prakticky všechno.