Roubování lidí

Zakázané technologie 17. Ušlechtilé stromy se zpravidla nerodí ze semen. Ušlechtilé stromy, které obdivujeme v zahradách, vznikají tak, že na pahýl stromu neušlechtilého se naroubuje štěp stromu ušlechtilého. Když pak strom vyroste, vůbec na něm nic nepoznáte, leda snad nějaký šev docela dole a i ten časem zmizí.

Tato myšlenka — pokud biografické studie nelžou — přivedla Gramta de Vriese k technologii roubování lidí, která vzbudila tolik rozruchu v polovině padesátých let jedenadvacátého století.

V té době byly psychoskopy docela běžnou věcí (viz zde) a charakter člověka bylo možno nejen odečítat podle jeho neverbálních projevů, ale samozřejmě i v digitalizovaném formátu ukládat. De Vries přišel na myšlenku, která jedněm připadala skvělá a jiným zrůdná — roubovat tyto záznamy na lidská embrya. Zárodky nesly v sobě kódy svých rodičů a prarodičů — tyto záznamy bylo nutno přemazat novou informací. První verze de Vriesovy technologie dovolovala multiplikace jeho vlastní osobnosti — bylo totiž nutno velmi důkladného a tudíž zdlouhavého skenování osobnostního kódu a de Vries po vzoru velikánů z historie vědy prováděl tuto proceduru na sobě.

Pravděpodobně by zůstalo při experimentech — neboť kdo by si přál mít své dítě předělané podle vzoru de Vriese, ropuchovitého notorika s těžkým napoleonským komplexem a bohatou sadou sexuálních úchylek. Však taky své pokusy podnikal pokoutně na dětech koupených od thajských prostitutek, padesát dolarů za kus loco dům. Ke zvratu v situaci došlo až v okamžiku, kdy ho někdo udal policii a kdy nastal soudní proces, v němž byl obžalován z nejméně patnácti zločinů, za což mu hrozil trest do výše 250 let.

Vahou osobnosti a bankovních kont se za de Vriese postavily ženy, které si přály pozměnit své potomky podle kódu znamenitých mužů současnosti, ochotných — taktéž za peníze — de Vriesovu proceduru podstoupit. Soud se zachoval šalamounsky, odsoudil de Vriese na 180 let do žaláře, ovšem dovolil, aby ve vězení pokračoval ve svých experimentech. Devrizace, jak se proceduře začalo říkat, se stala byznysem tak významným, že de Vries si mohl dovolit nechat si postavit svůj vlastní žalář na ostrově nedaleko Baham. Do tohoto paláce se zamřížovanými okny (mříže tvořila mistrovská díla nejlepších sochařů doby, a jejich kopie se staly ozdobou světových galerií), přilétaly vznešené dámy a skvělí mužové a týmy specialistů vyráběly jako na běžícím páse ušlechtilé výrobky.

De Vries se však nezastavil na půli cesty. Psychoskop, který byl stále ještě důležitou složkou procesu, se zdokonaloval a byl schopen skenovat osobnost nejen z živého originálu, nýbrž i ze záznamu. Tak došlo na filmové hvězdy a často medializované státníky, ovšem i teroristy, pornohvězdy, významné zločince a spasitele světa. Výsledek ne vždycky splňoval očekávání, ovšem de Vriesova sláva dokázala překrýt neúspěchy stejně dokonale, jako naskenované záznamy přemázly původní genetické kódy.

Až do de Vriesovy smrti pokračovaly pokusy zakázat devrizaci. Génius se jim jen smál: “Jak mohou ublížit vězni?” opakoval, když se ho novináři ptali, zdali se nebojí. De Vriese nakonec zabil jeho vlastní výrobek, muž vyrobený podle vzoru Charlese Masona. Sama devrizace zašla koncem jednadvacátého století na úbytě.

Ukázalo se, že čím inteligentnější a lze říci kvalitnější děti, tím horší osud připravily svým vlastním rodičům. “Když mám mít génia, tak ať si za to neštěstí můžu sama,” prohlásila jistá žena v anketě informačního systému Neviditelný pes a její slova znamenala umíráček pro technologii, která brzy nikomu nestála ani za zakazování.

Seriál z Ikárie 1995 – 2000 (96/7)