Optimální kriminalita 

Zakázané technologie 16. Na veřejnosti se spor o optimální stupeň kriminality dostal až v polovině jednadvacátého století. Nicméně už na samém jeho počátku upozorňovaly některé autority (Mikulski, Bowlesová a zejména Rodger), že zdaleka nejde o naprostou novinku, spojenou s rozvojem Nezávisle pohyblivých automatonů NEPA, a že určité praktiky související s optimalizací stupně kriminality se vystopovatelně táhnou do dvacátého, dokonce do  devatenáctého století.

Zločinnost není a nikdy nebyla ničím jiným, než vyjádřením dynamické rovnováhy mezi pořádkovými orgány a kriminálními živly. Společnost reaguje na rostoucí činnost zločinců posílením pořádkových orgánů. Nikdy však není ochotna do policie investovat tolik, aby zločinnost vymýtila. Jde o zřízení jakési únosné míry, jde o nastolení rovnovážného stavu, kdy jsou celospolečensky snesitelné jak výdaje na policii, tak ztráty způsobené zločinci. Toto jako první v dějinách pochopily tajné služby, zaměřené na boj proti nepřátelským agentům, a také politické policie totalitních režimů. Tyto instituce by zanikly, kdyby jejich činnost byla stoprocentně účinná. Už zakladatel politické policie, Napoleonův ministr vnitra Fouché, dovedl obratně zvyšovat počet nepřátel, aby získal více prostředků pro svůj rezort i svoji kapsu. Carská Ochranka podporovala ruské bolševiky, bolševické instituce tohoto druhu si pěstovaly své disidenty – citujme alespoň tyto notoricky známé případy. Bez špiónů by byla zrušena nebo silně omezena kontrašpionáž, jakmile by byla skutečně rozdrcena opozice, bylo by nutno rozpustit politickou policii – tak nerovnovážný stav represivní instituce devatenáctého a dvacátého století nikdy nepřipustily. Rozvoj informatiky na přelomu dvacátého a jednadvacátého století signalizoval, že v nastávající epoše bude existence běžné kriminální policie vážně ohrožena. Digitalizované peníze, kontrolovaná finanční cirkulace, možnost okamžité individuální identifikace každého výrobku, který měl alespoň nějakou cenu, to vše dramaticky snižovalo kriminalitu, neboť nebylo co ukrást a pokud to bylo ukradeno, nebylo možno to prodat. Bezdrátová komunikace kohokoli s kýmkoli, bleskurychlé vyhledávání osob na odlehlých místech – to zase vedlo k úbytku násilné trestné činnosti. K tomu všemu ještě přispívaly metody působící na psychiku závadových osob.

Likvidace “genu zločinnosti” vedla k vyprazdňování kriminálů stejně rychle a spolehlivě, jako elektronická ochrana osob a zboží. V první fázi se ministři vnitra demokratických států chlubili svými úspěchy, v následující fázi museli čelit hněvu podřízených, když omezovali rozpočty a snižovali stavy. K tomu docházelo někdy po roce 2020. Právě tehdy Rodger šokoval veřejnost když poukazoval, jaké nebezpečí plyne z narušení odvěké rovnováhy mezi represí a zločinem. Hrozil rozklad policejních sil a z něho plynoucí renesance zločinu, který nikdy, ani z přispěním té nejdůmyslnější technologie, nebude zcela vymýcen, tvrdil Rodger. Právě v této době vstoupily na scénu NEPA. Nepříliš rozměrné, autonomně pohyblivé stroje, jejich primitivní (neboť snadno detekovatelné) modely elektronické, vyspělejší modely nanomechanické; byly jich najednou desetitisíce, byly všude, množily se jako myši, napadaly obyvatelstvo, ničily a kradly. Z předčasné penze byli povoláni policejní důstojníci, obnovovány pořádkové síly, stavěna milice. Sám Rodger byl obviňován, že je duchovním otcem těchto zlodějských NEPA, neboť ve svých přednáškách cosi podobného navrhoval. Společnost potřebuje prvek neklidu, tvrdil. Jeho kritici ho obviňovali, že právě on přivedl tento prvek neklidu na svět. Brzy se však objevilo podezření, že za vznikem NEPA stojí samy policejní síly. Nikdo to nikdy stoprocentně neprokázal. Rozhodně však policisté byli jediní, kdo měli z NEPA trvalý prospěch. Ministři vnitra tvrdili, že jde o hardwarovou obdobu někdejších počítačových virů. Tito pánové však nebývají placeni na to, aby jim někdo věřil.

Dynamická rovnováha represe a zločinu byla do poloviny jednadvacátého století obnovena. Pouze jedné oblasti zločinu se NEPA vyhnuly: sexuální deviace a exhibicionismus zejména jim byly cizí.

Seriál z Ikárie 1995 – 2000 (96/6)