Srandovní klišé ve sci-fi filmech

Známe je všichni. Klasické a mockrát viděné: letí kosmidlo vzduchoprázdnem a vydává ze sebe mohutný, velkolepý hukot. Budiž, hukot muší bejt, bez hukotu to nejde. Ale viděli jste jistě stejně často jako já, jak drsně se s kosmidly zachází. Oblíbené jsou průlety těsnými soutěskami, to se musí letoun postavit na štorc, aby se tam vešel. Někdo o něco třískne, nevídáno. Jako kdybyste náklaďákem škrtli o kadibudku, to pak má smůlu kadibudka a ten, kdo v ní sedí. Naposledy se mi moc líbil korejský film Čističi vesmíru (loňská výroba, moc pěkný, hodně zmatený, pochopil jsem asi půlku, ale dojem dobrý, dávají to na Netflixu). Tam ti čističi svými kosmidly práskají, až oči přecházejí.

Přitom ona ta kosmidla nejsou zas tak moc festovní. Uvedu příklad.  V pátém díle seriálu The Book of Boba Fett univerzální opravářka Peli Motto postaví ze šrotu letoun typu Nabooo N-1 pro našeho oblíbeného Mandaloriana. Je to úhledná stíhačka schopná nadsvětelných rychlostí a je pěkné pozorovat, jak si do ní Manda sedne a přiklopí se plexisklovým poklopem, jako když přiklopíte nakrojený sejra. Odstartuje a už je v mezihvězdném prostoru a pod okrajem toho poklopu mu nefouká! Ono je vidět i na té fotce, že by mu normálně muselo foukat.

V kosmu se hodně bojuje. Obvykle se tam nic jiného nedělá. K bojování potřebujete zbraně. Většinou se ládují energetickými zásobníky, ale chovají se jako kalašnikovy – nějaké energetické výboje by nedávaly efekt ani zvukový, ani světelný, ani žádný, takže z kosmického samopalu se to musí jak se patří sypat. Co to dělá se stěnami kosmické lodi se jaksi neřeší.

Neberte to ale tak, že bych proti tomu něco měl. Klišé být musí, je jich mnohem víc než jsem tu namátkou vypsal, ale jiná mě nenapadají. Bez nich by to ale nebyla zábava. Snad si zase nějakého všimnu a upozorním .