Ano, píšu o filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1958. U nás asi neběžel v normální distribuci, kdyby ho nasadili začátkem šedesátých let, určitě bych ho viděl: tehdy se chodilo na každý americký film už proto, že se skoro žádné do distribuce nedostaly a když, tak to byly vždycky vynikající kusy (nemyslím to ironicky. Takže Vertigo
V různých částech světa je zákonný limit pro potrat. Některé ho nemají, například Čína, Kanada nebo Vietnam anebo části Austrálie a některé státy USA. Někde mají jako limit „životaschopnost mimo dělohu‟, Británie, Nizozemsko, Singapur. Vše je takříkajíc v procesu, limity se mění, přístup k věci také. V zemích jako Brazílie nebo Mexiko vzniknou ilegální high-tech
Pérák byl původně lidová legenda. Nemáte ale pocit, že jste si ho jako autor už tak trochu přivlastnil a přepsal k obrazu svému? To není pocit, to je fakt. 🙂 Nemáte ale pocit, že právě toto je princip autorského přístupu? V příběhu tvrdíte, že atentát na Heydricha provedl Pérák. Kde je podle vás hranice mezi
Televizní moderátoři to mají někdy těžké. Český superhrdina je pro ně tvrdý oříšek. Nezvykl si hovořit, za něho mluví žiletkové rukavice a pérové boty. Jak si s ním poradí hvězda populární televizní stanice JoJo? Musíme jí důvěřovat. Jistě i v tomto případě projeví svůj šarm, schopný okouzlit miliony televizních diváků!
Dětství jsem strávil ve vesnici Slapy. Bydleli jsme na kopci, na samém konci uličky vedoucí od kostela k rekreačnímu objektu Sázava. Ten za války patřil Hitlerjugend, po válce naší armádě a té patří dosud. Leteckých základen se armáda vzdá ochotněji než míst, kde se lampasáci mohou povalovat – leda bych se zmýlil, už jsem tam
Samozřejmě jde o povídku Ivany Gálové. Nevěděl jsem, co to je. Zeptal jsem se autorky a že je to slepota. Velký lékařský slovník mě poučil, že jde o přechodnou ztrátu zraku. Povídka je laděna do starosvětsky klidného vypravěčského stylu. Ladí s tématem: žánrově jde o romaneto s tou výhradou, že klasické romaneto je rozsáhlé, kdežto
Po pěti měsících tu mám zase příspěvek do SF dílny. Nic dalšího o ní psát nebudu, protože bych nutně něco prozradil a připravil bych vás o potěšení. Své si k tomu řeknu až zítra. Při své odpolední cestě z úřadu Josef potkal slepce. Josef viděl ve svém životě už mnoho slepců, a nikdy
Velká prázdninová dramata se odehrávají ve vysokých horách a v mořských vlnách. Malé drama jsme zaznamenali zpočátku minulého týdne na pražském letišti. Rodina ve složení pán, paní a dvě děti se chystala k odletu do Istanbulu. Měli se na co těšit. Istanbul je krásné město a kupodivu je tam v těchto dnech menší horko než
Nevyčerpatelná je vynalézavost profesora Karase. On je tvůrce Pérákových skákacích bot a žiletkových rukavic. On stvořil Panel záchrany a jeho pomocí zachraňuje našeho superhrdinu i ve chvílích nejvyšší nouze. Napadlo ho jednoho dne, že ušetří mnoho práce a nesnází Pérákovi i jemu samotnému, pokud by se zbavil nejpodlejšího pomocníka generála Sturma, udavače Prisery. Nepochybujme o
Nevím, zdali dnešní bolševici se těší, „až to rupne“. V padesátých létech to ale byla konkrétní naděje a pojem „rupne to“ byl terminus technicus pro očekávání normálních poměrů. Jako dítě jsem to pochopitelně ani nemohl vnímat přímo, protože před dětmi se otevřeně nemluvilo. To si rodiče odvykli už za války – příliš mnoho lidí skončilo
