Chceš-li být intelektuálem, jdi doleva, mladý muži (mladá ženo)! Ono to tak bylo odedávna, přinejmenším posledních sto let. Raymond Aaron to pěkně popsal ve své knize Opium intelektuálů. Býti levicový znamená vyznávat novodobé náboženství bez pánaboha. Z pozice vlevo šíříte ideje rovnosti a tolerance, trháte okovy a svou nevůlí stíháte mocipány a bařtipány. Tak se
Organizace spojených národů schválila minulý týden novou mapu světa. Můžeme se podivit, proč se světová organizace takovou věcí zabývá, ale nezbude nám než to vzít na vědomí. S návrhem přišlo Togo. Je to africká země na břehu Guinejského zálivu, o něco menší než Česko. S naší zemí má snad společnou jen vzpomínku na dávnou historii.
Profesor Karas byl geniální vynálezce, nicméně nezapomínal ani na morální stránku. On sám ve věci morálky nemohl mnoho vykonat. Svoji laboratoř neopouštěl a válku s esesáky vedl jaksi na dálku, prostřednictvím Péráka. Uvědomoval si svoji odpovědnost za Pérákův mravní profil. Snažil se tedy na svého svěřence působit.
Dnes už nejsou „mlékárny“ v pravém slova smyslu, tedy obchody, kde by se prodávalo výhradně mléko a mléčné výrobky. Za mého dětství bylo několik druhů obchodů s potravinami, prodej pochopitelně výhradně pultový. V mlékárnách se prodávalo především mléko – nalévané. Dodávalo se do lékárny v kovových konvích s patentním uzávěrem, taky jsem už dlouho takovou
Byla jednou jedna neobyčejně nechutná diktatura, režim jako řemen. Dokonce došla tak daleko, že nezachraňovala planetu a nechala obyvatelstvo opuštěné dohola. Žádné regulace, žádné direktivy. Dělejte, co umíte, tak daleko ty strašné poměry dospěly. Lidi reptali, ale doma, potichu, protože to byla diktatura. Dařilo se jim ale dobře, dokonce čím dál víc. Úpěli takříkajíc v
Onehdy mě František Mrož Novotný připomněl Lemovo Fiasko. Román jsem nečetl. Objednal jsem si ho na antikvariátu Avionu a v podstatě druhý den mi do boxu Zásilkovny dorazil v podstatě fungl nový, tedy zjevně nečtený výtisk knihy z edice Kapka (miluju!). Takže pár poznámek. Stanislaw Lem je jeden z autorů, kteří mě přitáhli ke sci-fi.
Je to přesně pět týdnů, co jsem tu psal o bojovém turnaji robotů. Konal se v čínském Šen-čenu. Šlo o sérii zápasů typu MMA, kdy do sebe dva soupeři buší hlava nehlava v drátěné kleci, dokud jeden nepadne. Dnes to bude zase o robotech a taky o Číně. Když roboti, tak Čína, dneska je to
Ve svém boji s esesáky musel Pérák čelit fanatické poslušnosti a bojové zdatnosti nepřítele. Byla tu ale ještě jiná hrozba. Musel čelit nevyčerpatelné vynalézavosti protivníka. Generál Sturm brzy pochopil, že proti němu stojí superhrdina nadaný nadlidskými vlastnostmi, tedy nadaný pérovými botami a žiletkovými rukavicemi. Bude nutno proti němu jít inovativně. Bude třeba nasadit zázračnou zbraň.
Na stará kolena bydlím ve vesnici a tady jezdím na kole. Pravda, na elektrokole. Jak to bylo dřív? Z dětství ve Slapech se nepamatuji, že by některý kluk, natož holka, měli dětské kolo. Jakmile dítě odrostlo, jezdilo na dospělém kole, buď na dámském (vyrábějí se vůbec ještě?!), anebo na pánském pod rámem. Popadla se řídítka,
Následující příspěvek asi do seriálu nepatří. Chtěl jsem původně pokračovat v sérii o manipulaci s dětmi, ale ve vymýšlení mě zaskočila zpráva v médiích. Cituji: Hluboko ve skalách ve švýcarském kantonu Obwalden vzniká unikátní stavební projekt. Jde o vysoce bezpečná skalní úložiště, kam si superboháči budou moci ukládat cennosti a chránit je nejen před zloději,
