Připaženi vstříc lepším zítřkům Včera jsem tu dumal o reakci čtenáře na můj úvodník v Nev.psu. Kuva, proč jsem ho sem neplesk? Tady ho máte! Po třech letech práce v AI společnosti Anthropic dal výzkumník Jacob Coxton výpověď. A pořádně za sebou práskl dveřmi. Roztroubil do světa úžasnou novinu, že AI bude znamenat zkázu lidstva
Je středa večer. Nějak mě napadlo… Opravdu jen napadlo, žádnou moudrost ode mne nečekejte. Sleduju debatu kolem umělé inteligence. Zkáza nebo naděje? Modrá pilulka nebo červená? Napsal mi čtenář Neviditelného psa. Ví, že nečtu diskuse, napsal mi osobně mail, velmi upřímný. Reagoval na můj článek Připaženi, vstříc lepším zítřkům, ve kterém jsem – možná zbytečně –
Snad mi prominete, že jsem propásl tak významnou událost, jako je udílení Ig Nobelových cen. Už je to skoro čtrnáct dní, takže to už není žádná aktualita. Na druhou stranu by ale byla škoda je nepřipomenout jenom proto, že jsem něco prošvih. Udělují se každý rok, letos to bylo nově ve švýcarském Curychu. Jak je
Pérák nežije ve vzduchoprázdnu. Má i společenské kontakty. Jaké? Spoustu! No… tedy, například pana Homolu. Samozřejmě i slečnu Markétu a ta má kontaktů víc než dost. Má tetu. Nechá ji vstoupit do svého života? Hle dilema! Péráka ale nemusí trápit, zato Markétě plní hlavu.
Ano, pamatuju si, kdy jsem se dozvěděl o atentátu na J.F. Kennedyho v roce 1963 a stejně živě si vzpomínám na 11. září před pětadvaceti lety. Bydleli jsme tehdy ještě v Praze. Mje pracovna byla kout vybudovaný v obýváku. Byl to skutečný brloh. Měl jsem tam kanape, na něm jsem spal. Vedle něho v pravém
Minulý týden mě vytočil článek jakéhosi mudrlanta o české „želé povaze‟. Nebudu mrhat časem na vyhledávání. Je úplně jedno, kdo to napsal, takových úvah najdete nepočítaně. Poskytne ji každý, kdo chce prokázat nezdolnou masarykovskou zásadovost a je ochoten se bodat do vlastní paže. Oceňuju to hlavně u těch, kdo za německé okupace byli na houbách
Chceš-li být intelektuálem, jdi doleva, mladý muži (mladá ženo)! Ono to tak bylo odedávna, přinejmenším posledních sto let. Raymond Aaron to pěkně popsal ve své knize Opium intelektuálů. Býti levicový znamená vyznávat novodobé náboženství bez pánaboha. Z pozice vlevo šíříte ideje rovnosti a tolerance, trháte okovy a svou nevůlí stíháte mocipány a bařtipány. Tak se
Organizace spojených národů schválila minulý týden novou mapu světa. Můžeme se podivit, proč se světová organizace takovou věcí zabývá, ale nezbude nám než to vzít na vědomí. S návrhem přišlo Togo. Je to africká země na břehu Guinejského zálivu, o něco menší než Česko. S naší zemí má snad společnou jen vzpomínku na dávnou historii.
Profesor Karas byl geniální vynálezce, nicméně nezapomínal ani na morální stránku. On sám ve věci morálky nemohl mnoho vykonat. Svoji laboratoř neopouštěl a válku s esesáky vedl jaksi na dálku, prostřednictvím Péráka. Uvědomoval si svoji odpovědnost za Pérákův mravní profil. Snažil se tedy na svého svěřence působit.
Dnes už nejsou „mlékárny“ v pravém slova smyslu, tedy obchody, kde by se prodávalo výhradně mléko a mléčné výrobky. Za mého dětství bylo několik druhů obchodů s potravinami, prodej pochopitelně výhradně pultový. V mlékárnách se prodávalo především mléko – nalévané. Dodávalo se do lékárny v kovových konvích s patentním uzávěrem, taky jsem už dlouho takovou
