Jsem rád, že sbírku povídek Poslední výstřel recenzuje Ivan Jeriorek na svém webu Ježčí doupě. Taky si myslím, že se kniha docela povedla a jsem rád, když si to myslí i někdo jiný. Ivan Jeziorek: Česká a polská fantastika prý k sobě patří. Někdo tvrdí, že se navzájem inspirují a prolínají. Může být. A taky
Někde jsem zahlédl zmínku o tom, že většina lidí zdraví a děkuje při komunikaci s umělou inteligencí. Vyznělo z toho, že je to známka slaboduchosti. Dělám to taky. Ostatně… když si na počítači otevřu jednou ze dvou umělošek, osloví mě: hezký den, Ondřeji, co se vám honí hlavou. Tak jsem se jí svěřil. Sdělila mi,
V nové době už nebyli autoři nepohodlných vynálezů a objevů trestáni na životě a svobodě. Tedy, nebyli přímo trestáni, někdy ale odcházeli ze světa vlastní rukou, připomeňme tragický osud Alana Turinga. K objevům pak docházelo ve svobodných a tolerantních společnostech. Objevitele mohla postihnout neobliba a chudoba, opovržení a vyhnanství, nikoli přímo smrt. Bylo nutno čekat
Pérák televizi, to je v mém seriálu důležité vlákno. Náš hrdina je konfrontován novou dobou. Generační rozdíl? To samozřejmě. Kdo je komičtější, naivní televizní moderátorka, anebo fanatik zatrvdlý ve svých stereotypech? Ani jednoho, ani druhého nepředěláme. Je to tak, jak to je, dob semení, jen Pérák zůstává.
To jsem se dozvěděl až z četby knížek Jaroslava Žáka, že se slovo označující specifický druh bot píše kedsky – vyslovováno kecky. Nosil jsem je celé dětství: kombinace plátna a gumy, přičemž jak plátno, tak guma byly barvy hnědé. Bylo to určitě ještě v padesátých létech, kdy přišly na trh čínské kedsky. Ty byly o něco dražší (tak
Ideou „zakázaných technologií‟ se zabývám třicet let. Všiml jsem si, že každá skutečná novinka, každý technologický game changer vyvolá ve společnosti nevraživou reakci. Bylo to vždycky. Budování železniční sítě naráželo na protesty zemědělců, že kvůli hluku lokomotiv krávy přestávají produkovat mléko a muž s červeným praporkem kráčející před chladičem uvedl automobil do světové silniční sítě.
Nekropole v sedmikilometrové hloubce Indického oceánu, to je zpráva, která zabrnkala na romantickou strunu mého dětství. Vrátila do mě doby, kdy jsem romantiku snídal, obědval a večeřel den co den. Jaká že nekropole může být v sedmikilometrové hloubce? Vědci z Číny, Itálie a Nového Zélandu podnikli celkem dvaatřicet hloubkových ponorů. Podařilo se jim zmapovat oblast,
Nejjednodušší řešení někdy bývá to nejlepší. O tom se měl přesvědčit Pérák stejně jako jeho… jak to nazvat? Řídící agent? Prostě: profesor Karas. A ovšem i generál SS Sturm, ke své škodě. Nezapomeňme ale ani na audiopéráka na Audiotéce! Je svým pojetím absolutně… ale absolutně jiný, než tento comicsový…
Stalin… Copak asi děti věděly o Stalinovi? Jak které. Ovšem ta hrůza byla obrovská, komunismus v té době ukazoval, co dovede. V rodině mé zesnulé ženy Michaely byli dva muži v těžkých žalářích, jeden byl původně určen k smrti, pak si odseděl „pouhých“ dvanáct let – ale vyprávěla mi, že ani v takto postižené rodině
Naposledy jsem přispěl do svého dlouhodobého seriálu v březnu… přitom historie Zakázaných technologií je starší než třicet let. Však jsem o tom zavzpomínal při příležitosti 30. výročí Neviditelného psa. V seriálu popisuji fiktivní vynálezy a technické vymoženosti, které narazí na nepochopení, zabedněnost až nenávist – z naší praxi je to především jaderná energetika, která
