Začínám druhou desítku. Jak na to koukám, je to „ranný Pérák“… Postupně hledám techniku, řeším písmo… Mám v úmyslu udělat 222 Péráků a pak z toho udělám VELKOU KNIHU O PÉRÁKOVI v nákladu 222 kusů a budu ji prodávat… kdo si ji zaslouží a bude ji chtít. Bude to VZÁCNÁ KNIHA. Až dodělám 222tého Péráka,
Vše co nějak souviselo se Západem a s Amerikou obzvlášť bylo za mého dětství na pranýři, tabuizováno a pronásledováno. Žvýkací guma byla pokládána za symbol amerikánského Satana. V padesátkách se u nás ve Slapech reálně vzato nedala sehnat. Hledali jsme náhradní řešení. Někdo žvýkal vosk. Taky jsem to zkusil. Hned první pokus ukázal, že je
Do literárních recenzí, nedejbože kritik, se pouštět nebudu. Omezím se na pár poznámek o literárním řemesle. Potýkám se s ním celý život a zajímá mě, jak se s ním vyrovnávají jiní. Například Jonas Jonasson, švédský mistr groteskního humoru, dobře známý i českému čtenáři. Jeho prvotina Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel měla okamžitý
Je to samozřejmě nesmysl a nikdy k tomu nedojde, ledaže by k tomu došlo, jak se to v minulosti už tolikrát stalo. Zkusme si tedy představit Trumpovu speciální vojenskou operaci proti Grónsku. Se vším všudy, aby by proběhla v tradičním duchu, jak se správná speciální vojenská operace dělá. V zájmu udržení tradice a posílení bojového
Druhou desítku máme uzavřenou! V Pérácích pokračuji a ani se neptejte, jak daleko jsem došel. Jsem hluboko v roce 2027. Zabírám se myšlenkou, že z Péráků vznikne album, to že vydám v omezeném nákladu jako parádní vázanou knihu na krásném papíru. Pérák si to zaslouží!
Dětství jsem prožil ve vesnici Slapy u Prahy, od mého necelého jednoho roku až do roku 1953 jsme tu bydleli na kopci zvaném Na Vyhlídce, nedaleko kostela. Z okna je vidět silnice do sousední vesnice Buš. Tudy přicházely pohřební průvody, vpředu kráčela muzika, místní občané. Na inštrumentech měli klipsny s notami. Nebožtíka očekával vykopaný hrob
V sobotu byli u nás koledníci. Zazpívali „my tři králové jdeme k vám‟, dostali do kasičky a taky cukroví od vánoc. Držím suchý měsíc a celkový detox, takže krabice s vanilkovými rohlíčky je přede mnou letos v bezpečí. Koledníci odešli a zanechali na vrátkách písmena K+M+B a letopočet, takže rok dvacet šest teprve teď řádně
Vracím se k němu po týdnu, poté, co jsem s nadšením shlédl všech devět dílů první série… I nadále se mi těžko píše, protože nechci nic prozrazovat. Výrobce seriálu Apple TV+ má slogan: Ten nejzkroušenější člověk pod sluncem musí zachránit svět před štěstím. Naznačuje tím obsah – velmi přesně. Jde skutečně ojedinělý příklad singlovky:
V roce 1969 to bylo jako zjevení, když vyšel překlad knihy švýcarského autora Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost. Bylo to v době doslova národního šoku, kdy se zhroutily naděje v rozumné poměry a začínala normalizace. Najednou se objevilo cosi nezvyklého, zajímavého, pro někoho i inspirujícího. Českému čtenáři knihu zpřístupnil Ludvík Souček, tehdy už velice
Mám zase čas na kreslení, s Pérákama jsem přes týden zase pohnul a celkem už jich je 63. Kdo ví, třeba z toho jednou bude něco jako album. Zatím si s určením hlavu nelámu. Pérák jede, s ním i zamilovaná slečna Markéta, opatrný pan Homola, svině Prisera, a samozřejmě generál Sturm. Nesmím zapomenout na chlapečka
