No vida, je úterý a máme do SF Dílny další povídku. Je z mnoha důvodů vzácná. Především je dobrá. Mario sestavil celou sbírku takových povídek, takže jsem pro začátek vybral aspoň tuto. K dovršení všeho dobrého má humor. Tedy, takový ten, co mrazí. Ale to se holt tak někdy v našem světě stane. Zítra zase
Pérák mi v jistém smyslu prolíná do přítomnosti – to když paní redaktora (ukáže se, že se jmenuje Slámová a je z Hané) vyptává Péráka na jeho činy za války. Občas ale se prolnu do přelomové doby, kdy válka skončila a začínal nový režim. Ne, Pérák není a nebude politická agitka. Některým otázkám se ale
Praha byla v padesátých létech fakticky umrtvené město. Nicméně tu bylo několik atrakcí, které stojí za vzpomínku. Jednou z nich byla pražírna kávy na Jungmannově náměstí. K tomu podotknu, že moji rodiče rádi pili kávu. Když jsem byl malý, kávy bylo ještě málo a ve mně dodnes zůstala úcta ke každému zrnku. Když nějaké spadlo
Andrej Babiš a Tomio Okamura díky imunitě mají po zbytek řádného volebního období pokoj. Co bude pak? S jistotou lze říci jen to, že se uvidí. Andrej Babiš se tedy může v klidu věnovat řízení leteckého provozu. Možná, že ho časem uvidíme za volantem dálkového autobusu anebo v operačním sále na onkologii. Vláda pod jeho
Včera jsme tu měli povídku Tomáše Krafky Hnízdo pro vlast. On sám ji charakterizuje že je to ČSSR military sci-fi, alternativní historie. Už to mě zaujalo. Myslel jsem, že nějaká ČSSR už nikoho nezajímá… Upřímně, chvilku jsem přemýšlel, co to ČSSR vlastně je, než mi to došlo. No jo, byla ČSSR a od 1990 ČSFR…
Do naší SF dílny poslal Tomáš Krafka pěknou povídku. Přečtěte si ji, zítra k tomu přidám svoje pozorování. Jde o drsnou military, takže si čepici raději přetáhněte přes uši, je to jízda. Aston ČSSR military sci-fi, alternativní historie Vesmír je hluboce temný. Černý a purpurový. Nekroticky zelený. A taky šedý. Šedý jako popel po něčem,
Péráka nezanedbávám, opak pravdou. Dnes, to je v neděli 8. března, jsem dokončil 141 tabuli. Seriál vychází v rubrice O psaní. To je trochu divné, protože je to kreslený seriál. Jenže pro mě je to tréning pro psaní. Ono to má určitý vývoj. Ze začátku, a číslo 27 je z pohledu mého 141. pokračování začátek,
Zdá se, že vzpomínka na tuto pochutinu nosíme v sobě všichni jako něco mimořádně vzácného – kdo šumák pamatuje, září, když se o šumáku zmíním. Šumák, neboli šuměnka. Nasypalo se to do vody a ono to zašumělo, nahoře se udělala bílá čepice a vznikl bublinkatý nápoj červené nebo žluté barvy, dokonale chemické chuti. Matky nerady
Vyskočilo na mě onehdy na iksku krátké video. Ukazovalo koně s lyžemi na nohou na skokanském můstku. Kůň se odpíchne, jede po můstku a pak letí a letí do krajiny. Tohle celoživotně obdivuji a nechápu, jak se to může někdo naučit. Jednou na tom můstku musíte stát poprvé a když cokoli děláte poprvé, neumíte to.
Únor je nejkratší měsíc, ale ten letošní byl šikula a stačil do sebe pojmout zahájení další války. Pravda, stihl to na poslední chvíli, ale aspoň si budeme to historické datum dobře pamatovat. Historické s velkým písmenem na začátku bude, pokud skutečně padne teokratická diktatura, nastolená roku 1979 za mohutné pomoci pokrokových sil tehdejšího Západu. Událost
