Při probírce archivem jsem našel rudiment deníku z roku 1996 (je vystavenýna mé stránce ZDE). Přišel mi docela zajímavý a rozhodl jsem se, že budu pokračovat. To je půvab deníku: dá se začít kdykoli. Ze začátku v něm nic není, ale za pár týdů a měsíců je to docela zajímavé čtení.
19.9.
To jsem teda deníčkář! Ale nevadí, dá se vždycky začít znova.
Teď píšu Ultimus. Je to o tom, jak byl Kuba Nedomý zavřený na Ultimu. Já si při práci dělám vždycky takový soubor, který se jmenuje vymejšlení, což je fakticky něco jako deník. Tam si zapisuju představu, jak to má jít dál. Takže z toho současného ůvymejšlení" vyjímám:
12.9.
Co kdyby na té osmnáctce byla díra na umření a on tam našel dvojníka Dědka Čucháka, pokus doktora Kurze?
Ta holka je policajtka, vyslaná na ty vraždy – on to dělá čuchák a kuba je jedinej, kdo tomu může zabránit.
V tom je jádro toho románu, jak o něm mám představu teď. Kuba je zavřený a přijde na prvek hrůzy. On je tam někde dvojník Dědka Čucháka, první pokus doktora Kurze.Ten totiž Dědka vyrobil v románu Hvězda mého života, který zatím ještě není úplně hotový a vyjde v rubnu 2010. To bude něco jako "fantom opery" to monstrum. Kromě uby je na Ultimu ještě Amala, ta v první části Kubu zradí, aby ho dostala na "osmnáctku" to kárné oddělení, kde dvojník je.
No a pak tam bud epokus o útěk, který vyvrcholí vyhozením do pvětří svrchní části Ultimu. Bude nutno se provrtat skrz Měsíc a nakonec se přijde na to, že to je všechno finta, že oni jsou donuceni provrtat Měsíc, by vzniklo obrovské částicové dělo namířené na Plesnivku,tedy na Zemi. Takže takhle to mám vymyšlený teď v září 2009.
Jo a eště něco
Pro úplnost: letos jsem udělal dvě verneovky, Pět neděl v balónu a Tajuplný ostrov. Ten Tajupňák vyjde ještě před koncem roku. Děj je v podstatě nezměněný, až na závěr. V něm Nemo nezemře. Sdělí v ponorce Cyrovi Smithovi, že pod Lincolnovým ostrovem je nejslabší místo klenby té podzemní protory, jak je popsaná v Cestě do sředu země. Hrozí prolomení a v tom případě by Tichý oceán natekl do té díry a to by mělo za následek celosvětovou katastrofu. Nemo to hlídá a kdyby bylo nejhůř, tak sorry, ale muí odstřelit celý Lincolnův ostrov. Ať si tedy Smith and his melody boys pospíší se stavbou jejich lodi, jinak dopadnou špatně.
No a dopadnou jak dopadnou, to víme, ostrov vyletí do vzduchu a trosečníky zachrání loď Duncan.
No a co dál? Až bude vernovský seriál celý hotový, napíšu verneovku o toom, jak se Nemo dostal do středu Země a propojím to s J.M.Troskou!
To ale ještě hodně vody uplyne. K verneovkám chystaným přibude ještě Plovoucí ostrov, k němu existují tři Burianovy kvaše, a pak bych chtěl ještě dělat Robura dobyvatele, Pána světa a Vynález zkázy - s ilustracemi modeního ilustrátora, kdyby to chtěl dělat Milan Fibiger, byl bych happy.
25.9. Nejvíc toho vymyslím v noci. Probudím se, nemůžu usnout a napadají mě věci. Takže jsem zase posunul vymýšlení dopředu. Především, Dědek Čuchák se musí na scéně objevit co nejdřív. Já myslel, že se k němu Kuba dostane až nakonec románu. To by byla chyba. Dědek ke Kubovi patří a čím dřív bude na scéně, tím líp - a Su hned po něm. To znamená, že musí být na scéně i doktor Kurz. Kde ho vzít? Řešení je prosté: je to kamarád ze studií doktora Salivara, který je zoufalý ze smrti Alice a protože ví o jeho zakázaných pokusech, prosí ho, aby Kurz ze zbytků tkáně Alici rekonstruoval. Takže musím dostat Kubu na marodku za Salivarem. Jak? O tom je dnešní pokračování: román začíná tím, že se někdo pokusil Kubu zabít a místo něho zabil Alici. Zfalšoval záznamy v systému, takže Kuba je úředně mrtev. Je bez identity, bez prachů. Odmítne Mantellův návrh, aby fízloval Brunzu a jde nazdařbůh. Dostane se do rukou lovců neplatičů vzduchu a ti ho hodí pod vlak. Tož tak.
24.9.
Hodně jsem postoupil v budování příběhu, mám už 14 stran z 200 napsaných.
Takže jde o to, že 500 havířů z Českopolské mělo dostat každý 100 dorublů po skončení turnusu a návratu na Zemi. Oni se nevrátili na Zemi, jak se píše na konci první části Měsíce mého života. Byli zavražděni. Kuba jediný zůstal naživu. Kuba a samozřejmě Kazik – Kat. Kuba půjde po té masové vraždě – to je hlavní linie příběhu.
Samozřejmě se tu musím vyrovnat s postavou Kata – přičemž laskavý čtenář ví, že Kazik je Kat.
Scéna na marodce je následovná: Na marodce sbalí Kubu sestřička Alice Conollová, která ho chce připravit o ty prachy. Nájemní vrazi ji omylem zabijí místo Kuby. Kuba je zatčen z podezření, že ji zabil on. Jenže ti spiklenci zfalšují záznamy a v systému je mrtvola identifikovaná jako Kuba. Takže Kuba je najednou „muž bez identity“ - je vystrčený ze systému.
21.9.
|
20.února Realizoval jsem prakticky všechny Ondřejovy úpravy. Šlo mu o zdynamizování textu. Někdy mi vyhazoval redundantní informace. To mi dělal už při redigování Podrazu. Nejsem si jist, že je to správné, myslím si, že laskavý čtenář nestuduje text s právnickou pečlivostí a že by mu mohlo uniknout něco podstatného, co je na osmé řádce pátého odstavce na straně sto třicet dva.
Bavili jsme se i o megaverneovce, kterou vágně plánujeme. Napadlo mě, že by se do ní dalo realizovat to, co Ondřej napůl žertem realizoval už pro Tajuplný ostrov, že by upravená verze udělala přípravu pro Troskovy romány, které na Nema navazují! To mi připadá přece jen jako krutý zásah do Tajuplného ostrova, ale proč by to nemohlo být v té megaverneovce?
Zařazoval jsem i obrázky, nejdřív kvaše, zítra budu dělat pérovky. Vidím problém - text je tak zhuštěný, že obrázků je moc a není kam je nacpat...
21.února Dalo to víc práce než jsem čekal. Obrázků je celkem jednačzyřicet, udělal jsem si dva indexové tisky po dvaceti a ten jednačtyřicátý, to je obrázek nějakých oříšků... Je to hodně nerovnoměrné, jak jsem se obával. V rukopise bylo 100 stran a někde od 75 stránky zela díra! Vyřešil jsem to tak, že jsem do tohoto prostoru dal neutrální obrázky mořských živočichů a koukání z okna. Přirozeně že nemám žádný ilustrační doprovod k pasážím, které jsem si vymyslel, najmě pak k přepadu Nautila kapitánem Faragutem a jeho muži, z něhož jsem udělal hlavního bídáka.
Ondřej mi přinesl výtisk posledního Mohykána s Burianem. Nádherně vytištěno! Moc se těším na svoji verneovku, mohly by to být nejkrásnější tisky Buriana, jaké kdy byly, protože obrázky nebudou černobílé ani duplex, ale barevně reprodukované kvaše! Tady je ukázka:
26.února Včera byl hrozný den - ztratila se mi dcera Irena, zmizela z domu, jsme všichni zoufalí. Zahájil jsem práci na textu, o kterém jsem netušil, že někdy budu psát - zápis den po dni událostí, které začaly 25. února s končí bůhví kdy a bůhví jak. Zveřejňovat ho nebudu, rozhodně ne v nejbližší době.
Večer jsem byl v klubu Julese Verna, byl tam "celý fandom", tedy "old gang", tak jsem jim řekl, jak to se mnou vypadá a dokázal jsem hodinu povídat o tom mém, respektive albatrosím projektu. Pak jsem šel na výslech na policii...
Nebudu tenhle příběh ventilovat v tomto autorském deníku. Původně jsem zamýšlel věnovat tento týden Celebritám, jejich konečné redakci, musím to odložit na týden příští. "A jedeme dál" musí být moje heslo.
7.března Celebrity musely na dlouhou dobu počkat, až včera jsem navázal na přerušenou práci. Zatím jsem řešil jediný závažnější problém. V původní verzi Karel Mareš a Veronika Sekerová přijíždějí do Florencie na vlastní pěst, koupili si Eurovíkend a chtějí si užít pár dnů dovolené. Jenže to nedávalo smysl, lámalo se to s dalším dějem: oni jsou vybráni, v podstatě vlákáni do toho strašidelného hotelu - ten jsem přejmenoval, v původní verzi se jmenoval Renesance, teď se jmenuje Frenesis, ale nevylučuji, že to ještě bude jinak. Chtěl bych něco se světlem, něco jako Lumen - možná že se to vyvrbí při dalším zpracování.
Martin Zhouf zpracoval Stamfestovu obálku na elebrity , vypadá náramně, zatím ale nemám svolení nakladatele ke zveřejnění.