Je to už třináct let, kdy v nejstarším scifistickém časopise Amazing Stories vyšla povídka Bruce Bethkeho s názvem Kyberpunk. Její název převzal spisovatel a vydavatel Gardner Dozois a - právem nebo neprávem - z něho udělal označení literárního hnutí, ať už skutečného nebo uměle vytvořeného, jehož nejvýraznějšími Figurami dodnes jsou William Gibson a Bruce Sterling. Třináct let, to je doba bohatě dlouhá na to, aby zapadly do zapomenutí celé kvetoucí technologie, natož pak literární směr v žánru tak okrajovém a širokou veřejností opomíjeném, jako je sci-fi. A přece je kyberpunk pojem, který dodnes žije, třebaže je dosti obtížné, ba protismyslné definovat jeho obsah.

Původně se týkal literární tvorby, která se zabývala fiktivními příběhy z blízké budoucnosti, ve kterých figurovali lidé vegetující na dně hypertechnologické společnosti. Jejich život je do krajnosti parazitní. Doslova vpouštějí technologický svět do vlastní fyziologie, ať už ve formě chemické - přesněji narkotické - nebo elektronické, kdy nechávají své „maso" prostupovat hardwarovými implantáty, jež mají podobnou Funkci jako samy drogy. Za vizualizovaný vrchol tohoto směru Ize považovat filmové dílo, jež vzniklo dokonce o rok dřív než Bethkeho povídka: Scottův Film Blade Runner podle literární předlohy Philipa Dicka. Kdyby šlo jen o motivy a rekvizity, kyberpunk by se jistě brzy vyčerpal. Ostatně i v kanonickém díle kyberpunku, povídkové sbírce Zrcadlové brýle z roku 1986, najdeme příběhy, které receptu neodpovídají. Zdá se tedy, že přímo ve společnosti jako takové se děje cosi, co dodává myšlence kyberpunku sílu i po tak dlouhé době.

Hnacím motorem jsou jistě technologické změny, z nichž nejdůležitější je zřejmě průnik počítačové techniky do soukromých životů, vývoj umělé inteligence, rozvoj technik virtuální reality a konečně i Internet jako nové médium globální komunikace. Ale ani sebevíce spektakulární technika by asi nestačila na to, aby kyberpunk držela při životě. Zdá se, že kyberpunkové myšlení v symbióze s novými technologiemi cosi způsobilo s intelektualismem jako takovým. Nebo jinak, zdá se, že změnilo či přinejmenším mění postavení intelektuála v technologickém světě.

Až do osmdesátých let pociťoval intelektuál chladné odcizení vůči technologiím konkrétně a civilizaci obecně. Chápal jedno s druhým jako tlak, vůči němuž se musí bránit, aby uhájil vnitřní svobodu. Nyní se ukazuje, že je možno nechat technologii vpustit k sobě, ba přímo do sebe, a využít ji k rozvinutí osobnosti, aniž by individuum nutně muselo podléhat tomu, čemu se obecně říká Systém. Nejenom to. Technologie Systémem vytvořené mohou individuu posloužit k tomu, aby se Systému mohlo nejen bránit, ale dokonce útočit na jeho podstatu.

Kyberpunk byl od počátku vnitřně spojen s hackery a není náhoda, že právě Bruce Sterling se hackerstvím soustavně zabývá jako historik a lze říci i jako ideolog. Gibsonovi kyber-kovbojové (připomínám jeho román Neuromancer, který česky vyšel už v roce 1992) reprezentují kriminální odnož hackerů, těchto počítačových čarodějů, kteří mistrovsky ovládají možnosti hardwaru a softwaru a - ať už zištně nebo nezištně - vzdorují zákonným regulím stanoveným Systémem a nakládají s informacemi podle svého, ať jim to někdo oficiálně umožňuje nebo zakazuje.

Moderní dějiny znají mnoho příkladů revolty proti Systému. Vznik globálního komunistického systému je tragédie hnutí, které původně revoltovalo proti Systému a když zvítězilo, ustanovilo Systém daleko násilnější a více zotročující, než byl ten předchozí. V klasicky strukturovaném světě s tradičními informačními institucemi nebylo pro revoltující jedince jiné reálné cesty než organizace, to jest zakládání revolučních skupin a později stran. Právě tato činnost nevyhnutelně vedla ke vzniku stabilních, ve své podstatě utlačovacích struktur nového řádu. Nová elektronická média však umožňují revoltu jiného druhu.

Revoltující jedinec nepotřebuje fyzický kontakt s jedinci obdobně smýšlejícími. Může zůstat individualitou a uchovat si svoji nezávislost. Je pouze na něm, jak naloží se svým osudem a jakými prostředky se bude se Systémem vyrovnávat. A právě to, jak se domnívám, fascinuje zejména mladé inteligentní lidi, kteří tíži Systému vždycky nesou nejbolestněji, neboť pocitují spíš nevýhody života uvnitř Systému a zpravidla netěží z žádných výhod, jež stabilní a regulované uspořádání společnosti přináší.