SUN - tajná policie: Securitas, Universitas, Nekrokraciekryotechnika - když už byl vynález na spadnutí, spousta lidí se nechala zmrazit a pak ti autentičtí mrtví zničili ty zmrzlé a byla první válka mrtvých.

Bacha!!! Ve Schwarzwaldu je rezervace pro Smrty konvergované z koster,

Kapitola třetí

"Při každé návštěvě se nemůžeme vynadivit," hlaholil pan Kriegel. "Kde byl posledně brloh, nějaká bahnitá díra plná puchu a plesniviny, dnes stojí pěkný dřevěný domek. Často si říkám, že byste měli pomýšlet na stavbu mostu. Praha není veliká, ale dva tisíce obyvatel je dost na to, aby se most vyplatil."

"Já pamatuju osmnáct mostů v Praze," vyhrkl ze sebe Tardo. "Každých tři sta metrů stál od sebe jeden. Široké i úzké, nové i staré. Jeden byl hodně starý - ten vydržel nejdéle."

"Nevymýšlíte si trochu?" škádlil ho Kriegel. Věděl ovšem, že Tardo mluví pravdu.

"Ne. Pamatuju dobře. Tedy - pamatuju si na zbytky těch mostů. Škoda, že je války zničily. Ze zbytků by se nové mosty daly obnovit, nemyslíte?"

Oba horlivě přitakali. Tardo se rozpovídal, na co všechno pamatuje, a co slýchal od rodičů a babiček a dědečků a jak to všechno bylo podle toho vyprávění v Praze a na celém světě krásné, než přišla ta nesmrtelnost a s ní nenávist a války a utrpení pro všechny.

"U nás taky známe konverzi," podotkl pan Kriegel, "a vyrovnáváme se s ní docela dobře. Živí žijí mezi věčnými a jedni nedělají druhým žádné potíže. Vás budeme potřebovat jako experta. Platím za znalce zdejších poměrů, ale domácí člověk je domácí člověk a vy jste jistě dokonalý znalec."

Tardo se zarazil. Vrátila se mu soudnost a začal myslet i na praktické věci.

"Přes železnou oponu ale nesmí nikdo... od nás."

"Immortin se také nesmí dovážet do svobodného světa," ušklíbl se pan Kriegel. "Víte dobře, že spousta věcí se nesmí, ale může. Podrobněji si o věci porozprávíme v hotelu, ale všechno vám řeknou až naši šéfové... v Paříži."

Nebe nad nimi bylo modré, slunce pěkně hřálo na to, že byl konec února, ale Tardovi se zdálo, že nastalo kvetoucí voňavé jaro. Ne, to nebyly důsledky immortinového opojení. To byl pocit zcela obyčejného štěstí.

Paříž! Evropa! Už nikdy se nevrátím do tohoto svinského světa, připomínal si Tardo.

Cesta do hotelu proběhla bez příhod, personál u přívozu byl úslužný a personál cizinecké kolonie v Ungeltu nedával nijak najevo pohoršení nad nedovolenou přítomností osoby, která neměla licenci k pobytu.

Pan Kriegel obýval dřevěnou přístavbu hotelu Fórum, rozložité jednopatrové budovy z hrázděného zdiva, která mohla pojmout až dvacet hostů na byt a stravu. Uvnitř cizineckého města obehnaného trojitou palisádou se strážními věžemi každých pětadvacet kroků od sebe, vybavených plamenomety a nejspíš i další vojenskou technikou evropského původu tvořil hotel Fórum - a další luxusní hotely - pevnost v pevnosti. I tady byly palisády, i tady věže a na jejich stříškách dokonce reflektory. Elektrickou lampu Tardo neviděl už desítky let, ani zbytky takového zařízení. Tyto reflektory však byly očividně funkční. Někde ve sklepeních hotelu byl patrně agregát na výrobu proudu. Už při tom pomyšlení se Tardovi rozbušilo srdce. Elektřina v Praze! Zatím jako výspa evropské civilizace, ale za pár desítek let, snad...

Může ti to být jedno, pomyslil si. Jsi teď Evropan.

Hosty uvítal osobně majitel hotelu pan Lukan a zavedl je do místností v prvním patře, které Kriegel se svámi lidmi vždycky obýval. Pan Kriegel trval na tom, aby se Tardo vykoupal - zhrzený rytíř div neplakal štěstím, když spočinul ve skutečné plastikové vaně naplněné voňavou pěnou, pak se dosyta najedl vybraných evropských pochoutek a když na něho padlo spaní, Ditera dovedla rytíře oblečeného do pravých evropských šatů na lůžko. Sledovala ho bezmála milostným zrakem, ačkoli jí muselo být jasné, že jakožto muž je k ničemu, a její usměvavý obličej bylo to poslední, co Tardo spatřil, než se propadl do blaženého spánku.

Když se probudil, za oknem už byla tma.