01) Chci - li psát scifoidy, musím nejprve vědět, jaký druh scifoidy rád čtu a jaký bych rád psal. Pozor: nemusí to být totéž.

02) V zásadě mohou být tyto druhy: a) filozoficko - moralisticko přemýšloidní s literárními ambicemi; b) vědecko - technické nápadoidní; c) dobrodružno - dějové napínáky.

03) Pro a) musím mít vskutku originální filozfické a etické vzhledy a nesmím bejt blbej; pro b) se musím vyznat ve vědě a technice a musím k ní mít vztah; pro c) musím umět vyprávět.

04) Pokud si ujasním vlastní inklinaci (přičemž nikde není psáno, že se musím exkluzívně po celé žití věnovat jen jednomu druhu; v dané chvíli tvorby musím mít ovšem na hlavě odpovídající čepici), vyhnu se šalebnému pojetí scifoidu, že totiž jde o literární útvar, kde vše je dovoleno a každý můžže plácat jakoukoli hovadinu, protože je to sci - fi.

05) Jsem-li si jist sebou, zabývám se námětem, který chci zpracovat. Z něho se totiž odvíjí žánr. Některý námět je vhodný pro krátkou povídku, jiný pro povídku, novelu a jiný zase pro román.

06) Krátká povídka, toť gradovaný a pointovaný obrázek jediného nápadu. V povídce zpravidla sleduji příběh jedné osoby, přičemž ostatní postavy hrají podpůrnou roli; děj se odehrává v statické dimenzi jedné situace. V novele sledujeme konflikt několika postav (ideální počet tři až pět) a situace je v dynamické dimenzi vývoje situace. V románu složitě rozvíjíme interakci několika vzájemně propojených dějových rovin. Čím delší je žánrový útvar, tím se vzdalujeme od prostého nápadu; ten přestává být jádrem a stává se pozadím pro lidské interakce.

07) Každý žánr, od krátké povídky po román, je založen na konfliktu vůlí postav. Každá musí o něco usilovat. Je třeba se ptát: Co chce tato postava? Pakliže nechce nic, je zbytečná. Pakliže chce bezezbytku totéž co jiná postava, je také zbytečná. Realizace chtění jedné postavy by mělo kolidovat s možností realizace chtění jiné postavy, pak vzniká dynamická vazba.

08) Čím úspornější je žánr, tím ráznější musí být nástup. U krátké povídky je kritické místo v prvním a druhém odstavci: běda, pokud v nich není vyjádřena podstata konfliktu.

09) Čím epičtější je žánr, tím lépe připravený musí být závěr. V novele a románu je kritické místo v poslední třetině. Běda, pokud rozuzlení spadne z nebe na posledních třech stránkách.

10) Ač píšeme krátké povídky nebo románové ságy, vždycky mějme na paměti, že v zásadě nikdo pod divými hvězdami není na naše žvásty zvědav a že každým slovem, jímž pošpiníme bílou hladinu papíru, urážíme dobrý vkus Hospodinův, amen.

Kéž bych se dovedl tímto desaterem řídit!