Do té doby jsem Káju Saudka neznal, nebo skoro neznal. Jednou jsem se totiž přinaskytl v dětském nakladatelství Albatros, pro které jsem pracoval jako fotograf (počátek sedmdesátých) a Kája tam byl v kanceláři a zrovna mu říkali, že má po ptákách, že socialistická kultura nepotřebuje takových zhovadilostí, jako je comics, a Kája stál a nic neříkal a měl na sobě vydří kožich jako důkaz toho, že zcela propadl nesocialistické nekultuře. Takže jsem se sešli po letech díky Pavlovi Noskovi, který byl a dodnes je papalášem od speleologů a vydává jeskyňářské tiskoviny. No a Nosek tenkrát Saudkovi umožnil vydávat comics a mně nabídl , že bych mohl napsat pro Káju scénář na comics.
"O čem by to mělo jako bejt?" ptám se.
"To je jedno, pane Neff," pravil Pavel. Tenkrát jsme si ještě netykali. "Je to na vás. Jenže my jsme speleologové, chápete."
"Chápu," pravil jsem nechápavě.
"Takže když chápete, tak v tom comicsu by měla bejt jedna scéna v jeskyni. No... aspoň ve sklepě."
Já šel domů a přemejšlel a vymyslel příběh o Arnalovi a telefonoval jsem Noskovi.
"Pane Nosek, tak já už to vymyslel!"
"Výborně!" zvolal Nosek. "Hned to zavolám Kájovi."
"Počkejte s tím voláním. Ono se to bude odehrávat v dračím žaludku. Myslíte, že dračí žaludek je speleologický téma?"
Ticho. Nosek přemýšlel. Pak řekl:
"No... Bejt to obyčejnej žaludek, tak ne. Ale dračí... Jo, to je dost spelologický téma."
Tak vznikl Arnal a já se stal comicsovým autorem a jsem jím dodnes.
Neviditelný pes 12. 3. 1997