Softwarové drogy
Regulace technologií je věcí zákonodárných sborů a orgánů výkonné a soudní moci. V některých případech se však stát a svět zločinu spojí do jednoho šiku v boji proti nephodlné technologii.
K takovému případu dochází už na počátku jednadvanátého století. Bioelektronický interface umožnil propojit lidský mozek s běžným elektronickým hardwarem. Od té chvíle nebyla encyklopedická paměť výsadou géniů. Byla k dostání v obchodě. Následovalo zhroucení školského systému. Ministerstva školství se nějakou dobu pokoušela žactvu zakázat používání neuroelektronických technologií, ovšem se stejným výsledkem, jako kdysi zakazovala a omezovala používání příručních kalkulaček. Zkoušení znalostí žáka měla tedy stejný smysl, jako kontrola, jestli si doma nezapomněl příslušný CD-ROM. Když pominuly zákazy, strhla se smršť školských reforem s cílem uvolnit žactvo k výcviku v kreativním myšlení. Všechny ztroskotaly, neboť málokterá skupina obyvatelstva je tak vzdálena kreativnímu myšlení, jako je učitelstvo. Kdo tedy měl žáky učit kreativně myslet? Mimořádně kreativně se nových technologií zmocnil polosvět. Ukázalo se, že vedle narkotik přírodních a syntetických mohou existovat i drogy softwarové. Magičtí chemici, vařiči pervitinu a heroinu přišli o práci. Softwarové drogy měly stejný efekt, jako chemické, aniž však huntovaly mozkový hardware. Programované halucinace, bouře emocí a záplavy libosti přicházely a odcházely, aniž softwarový narkoman chátral. Zato pustly plantáže makovic v Kolumbii a do ulic Medelínu se vrátili kojoti. Dealeři drog si museli přivydělávat roznáškou novin. Softwarové drogy se šířily po sítích, a geniální programátoři vytvářeli nové verze zcela zdarma, s rozverné radosti.
Psychedelický software byl ovšem okamžitě ilegalizován. Všechny parlamenty civilizovaného světa ho postavily mimo zákon takřka ve stejnou dobu, třebaže neoficiální výzkumy prokázaly, že sami poslanci masově holdují psychosoftu, dokonce i při zasedáních sněmoven. Hrozilo nebezpečí, že se vše zvrhne ve frašku. Mafiánští bossové však nabídli historický kompromis. Pomohou zlikvidovat počítačové drogy, a vlády a parlamenty oplátkou za výpomoc se přičiní o to, aby přírodní a syntetické drogy nebyly nikdy legalizovány a ceny tudíž zůstanou vysoké. Ve dvacátých a třicátých létech jednadvacátého století teklo mnoho krve. Vlády a gangsteři, bok po boku, však vedli marný boj. Softwarovým drogám nebylo možno zabránit a zchudlí mafiózové postupně ztratili finanční schopnost udržovat armády pistolníků v bojové pohotovosti. Nastal Blažený věk, předpověděný Gibsonem a dalšími proroky kyberpunku.
Život je nejméně snesitelný stav smrti a droga jeho snesitelnost zmírňuje. Jídlo je droga. Alkohol a nikotin jsou samozřejmě droga. V jistém smyslu je i literatura droga - vytváří v lidské mysli emoce, které by v ní jinak nevznikly.
Problém je v chemických drogách, které vytrhávají člověka ze sociálních souvislostí, pauperizují ho a zabíjejí. Problém tedy vidím v důsledcích, nikoli v podstatě věci samé. V porovnání se smrtí jsou si všechny mody života rovny, z hlediska smrti je lhostejno, zda jste takzvaně činorodí, kreativní, pasivní či parazitičtí. Život strávěný usilovnou prací je si roven s životem utraceným v opojení.
Na tuto tezi se obvykle oponuje argumentem, založenýmn na předpokladu, jak by to dopadlo, kdyby všichni žili v opojení a nikdo nepracoval. Vtip je v tom, že takový stav nikdy nenastane. Lidé jsou natolik různorodí, že se nemůže stát, že se všichni propadnou do euforického mimo-života. Jestliže sám jsem činorodý a sám necítím potřebu umělé euforie, protože moje práce a můj životní styl mi přináší iluzi plného naplnění, jaké mi z toho plyne právo vnucovat tuto koncepci jiným lidem, jinak vnitřně uspořádaným, s jinými žebříčky hodnot?
Z toho všeho dovozuji, že bližší poznání funkce mozku povede k vývoji technologií, umožňující vstupy do této funkce. Hovořilo jsem o "bioelektronice". Je to pouhé slovo bez významu, pouhý zvuk. Ale ať ty vstupy budou jakékoli, nějaké budou. Jde o to, aby manipulace psychikou nevedla ke zkáze organismu - toto je technické zadání pro vývoj technologie, kterou bych už neoznačoval slovem "narkotikum" pro jeho nepěknou pejorativní konotaci, nýbrž "psychoalternativou".