Aston někdy něco napíše, dokonce se dá říct, že pořád něco píše. Občas je to text, který nebude nikde publikovaný a on si mylsí, že je škoda ho zahodit. Že by někoho mohl potěšit nebo namíchnout, což je v síle efektu totéž. Takové texty jsou v tomto oddíle. Jistě je to pro vás smůla, ale pořád ještě máte dost času odejít.

 


Osobní stránka
Ondřeje Neffa

mail:
ondrej zavináč neff.cz

Seznam článků

mail:
ondrej zavináč neff.cz

Vrazi minulosti

Objevy "krystalické paměti" a "bodového sonaru" vzájemně nesouvisejí a vznikly v první polovině jednadvacátého století v rozmezí třiceti let. Technologie založená na možnosti rekonstruovat krystalické vazby, jaké byly v průběhu času, se postupně zdokonalovaly. V padesátých létech pak bylo možno "přečíst" tvar prakticky jakéhokoli výrobku, třebaže byl časem poničen k nepoznání. Struktura jeho hmoty si totiž věrně "pamatovala" původní konstelaci. Bodový sonar umožnil nahlížet ve vysokém rozlišení do hlubin země. Kombinace obou technologií přinesla nečekaný výsledek.
Vysoce sofistikovaný sonar dokázal "číst" hmotu. V hlubinách země bylo možno najít nespočetné množství dávno pohřbených artefaktů a na obrazových výstupech je studovat do neuvěřitelných podrobností. Zájem o minulost civilizace podnítil rozvoj těchto technik. V dosahu aparatur nové generace byly nejen předměty a těla zvířat a lidí, ale budovy a časem celá města.
Jakmile bylo zřejmé, že sonary vystřídají lopaty a krumpáče, všechny civilizované státy světa vyhlásily embargo na všechny doposud probíhající archeologické vykopávky. Tato věda byla velmi rychle postavena na roveň vykrádání hrobů. S rozvojem sonarových technik přicházely udivující objevy a zároveň i lítost: škoda, že tolik generací archeologů devastovalo odkaz minulosti! Lítost přerostla v hněv a někdy až v hysterii. Rozlícený dav rozmetal hrob lorda Carnarvorna za křiku "Posílá nás Tutanchamón, dobytku!" Schliemann byl vyhlášen za zločince na úrovni osvětimského doktora Mengeleho a tehdy už zcela démonizovaný Napoleon byl odsuzován zejména proto, že vpustil archeology do Egypta.
V dějinách zákazu technologií to byl zajímavý, ačkoli ne zcela ojedinělý příklad, kdy nová technologie nejenže nahradila starou, ale navíc ji zhanobila a uvrhla do opovržení. Netřeba dodávat, že archeologie v klasickém slova smyslu nevymizela. Přestala ovšem být vědou a stala se součástí obecné kriminality. Vynález sonaru umožnil skutečným lupičům artefaktů vyhledávat v zemi umělecké poklady, jež pak ručně vykopávali. Stále totiž byli na světě lidé, kteří se nespokojili s dokonalými třídimenzionálními obrazy kulturních pokladů, jež zůstávaly nadále ukryty v hlubinách země, a toužili po tom, aby je fyzicky vlastnili.
Toto je otázka, která mě zajímá ba trápí už dávno.
Mám hluboký citový vztah k minulosti. Bojím se smrti a artefakty vázané k uplynulým věkům chápu jako její trvalou připomínku. Beru je jako cosi posvátného a dotyky, ba i pouhé očumování vnímám jako svatokrádež.
Stačí mi zavřít oči a vidím Býčí jeskyni s pozůstatky dávné tragédie... Přicházejí lidé, poruší tajemství, zpřetrhají vazby, smažou magické kruhy. Dnes nikdo neví, co se tam tehdy stalo. A nikdo se to nedozví, protože fakta už nelze sestavit do původních souvztahů. Jakkoli mám přátele mezi archeology, nenávidím je upřímně nikoli jako lidské bytosti, nýbrž jako profesionály. Chápu, že jdou za odvěkým lidským puzením luštit záhady a posouvat hranici vědění. Žádný vědní obor však nedělá to, co ten jejich - aktem poznání zničí nebo vážně ohrozí poznané. Vysnil jsem si "bodový sonar", abych se mohl přidat k hnutí "archeo-ekologů". Ochotně se nechám připoutat ke stromu na Závisti, jehož kořeny kryjí základy keltského hradiště. Zachovejte nám naše historické podhoubí neposkvrněné lopatou a krumpáčem. Věstonická Venuše žila, dokud byla v hlíně. Zavraždili ji v okamžiku, kdy ji dali do vitriny.
Čtu, že do egyptských pyramid teď zavedou roury s klimatizací. Čtu a pláču. Nebylo by lepší, zasypat je pískem?

Další texty:

Žádné zprávy z Afriky - ZDE
Preludium (1995 - průnik Milénia a Reparátora) - ZDE
Nejstarší verze Tmy ze srpna 1995 - ZDE
Nejstarší verze Rocku mého života, leden 1998 : 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
Román Ostrov pokladů, vycházel na pokračování v Lidovkách v roce 2002 - ZDE
První verze románu Ultimus - 2009 - ZDE
Co se stane, když přistanou Jinoplanetníci (9.3.2009) - ZDE
Úvaha o otevřené společnosti ZDE

Zakázané technologie 1995
Je bit jak robot - ZDE / Zkázonosný molding - ZDE / Zimní spánek - ZDE / Já tě žeru! - ZDE / Elektronická ID - ZDE / Nebezpečné sporty - ZDE / Vrazi minulosti - ZDE / Softwarové drogy - ZDE / Technika vraždy - ZDE / Monitoring versus AISD - ZDE / Neffův test - ZDE / Dětská práce - ZDE /

Povídky:
Čtvrtý den až navěky - ZDE /
Dívka s tváří z mramoru - ZDE /
Konec dobrý, všechno dobré - ZDE /
Klára (náběh na román) - ZDE /