Nebezpečné sporty

Na přelomu dvacátého a jednadvacátého století jsme svědky dvou protichůdných procesů, střetávajících se na poli sportu. Osou jednoho tohoto procesu je touha po stále vyšších výkonech v tradičních sportovních disciplínách. Osou druhého procesu byla snaha jednotlivců a skupin chránit sportovce před tlakem prvního procesu. Lidé zapojení do ochranářských aktivit usilovali o regulaci a omezování tréningových procesů a o zákaz celých sportovních disciplín.
První historicky významná bitva se odehrála ještě ve dvacátém století kolem hormonálních přípravků, tak zvaných anabolik. Ochranáři bitvu vyhráli, anabolika byla zakázána, avšak byla to vskutku jen výhra bitvy, nikoli války. Už v první dekádě jednadvacátého století amatérský sport uchřadl na nedostatek veřejného zájmu. Olympijské hry se konaly znovu v řecké Olympii a do role sportovců byli najímání profesionální herci, neboť celý podnik byl pojat jako revuální show. Ve skutečných světových a kontinentálních mistrovstvích se utkávali sportovci tradičních i nových disciplin, všichni nabití anaboliky až po uši, v nové generaci geneticky manipulovaní už v prenatálním stavu. Skokani s nohama třikrát delšíma než trup a dvoumetrákoví beznosí boxéři s lebečními stěnami tlustými pět centimetrů nebyli výjimkou. Při rozvoji vodních sportů šla manipulace tak daleko, že média začala varovat, před vznikem nové rasy inteligentních obojživelníků. Jejich kritika došla však jen vlažné odezvy ve veřejnosti, která poukazovala na to, že inteligence zmanipulovaných plavců a potápěčů je značně limitovaná.
Větší rozruch byl kolem každého nového sportu, který zpravidla co do nebezpečnosti předčil vše předcházející. Tuto vývojovou sérii zahájil superbungee jumping. Šlo o kombinaci parašutismu a skoků na tradičním pružném laně. Skokani používali lana nového typu zhotoveného z hmoty s limitovanou pružností. Takové lano se do určitého bodu napínalo jako lano gumové. V okamžiku maximálního průtahu a tudíž i napnutí se přerušily jeho molekulární vazby a lano se proměnilo v elementární uhlíkaté sloučeniny a vodu. Skokani skákali z letadla a bylo třeba přesného odhadu výšky letounu, aby se skokan dostal v kritickém okamžiku těsně nad zem. Série fatálních úrazů vedla na krátkou dobu k zákazu superbungee. Přesné radarové dálkoměry a rychloběžné navijáky regulující délku lana s ohledem na výšku letadla nad terénem však přinesly nápravu. Sportu zdar!
Opět příklad nepříliš vážně míněné inovace. Motivu jsem použil v románu Miléium 3. S experty jsem pak vedl debatu o tom, zda by se zablesklo při dekompozici pružného lana nebo ne. Sama kinetická energie by zřejmě nestačila. Předpokládám však, že by se hodně energie uvolnilo při přerušení vazeb, které poutaly molekuly oné hmoty tvořící lano. Bez záblesku, rány a čmoudu by to prostě nebylo ono. Dokonce si myslím, že i kdyby se energie neuvolňovala, výrobce by do elastické hmoty přidával přísady, které by náležité efekty generovaly.