Zeptali jsme se známého českého autora sci-fi na jeho představu o světě na konci 21. století.

Jaká bude podle vás největší změna, která zasáhne člověka v roce 2100 oproti současníkovi?
Největší změna se bude týkat člověka samotného, jeho zdraví, jak fyzického tak duševního. Domnívám se, že jsou zde obrovské prostory ve smyslu transhumanismu, což znamená rozvíjení vlastností lidské konstituce a navíc doplnění člověka agregáty, jako jsou elektronické přístroje zabudované přímo do lidského organismu. To je reálná vize, protože na tom se pracuje už dnes a do značné míry se to realizuje. Kardiostimulátorům se už dnes nikdo nediví, a to je vlastně první krok ke kyborgizaci člověka – implantáty, které neslyšícím vracejí sluch, pracuje se na umělých očích.

To znamená, že člověk bude vlastně takovou kombinací živé a neživé hmoty, něco mezi člověkem a robotem?
On je do značné míry už teď. Naprosto pošetilá je vize přírodního člověka. Nedávno jsem se vrátil z Keni a přírodní lidi jsem tam viděl. Jsou ve čtyřiceti starci a v pětačtyřiceti mrtví. Ve třiceti jsou napůl slepí. To je přírodní člověk a to my nejsme. Nebožtík Nesvadba říkal, že každý člověk je už po šedesátém roku svého života chemický kyborg, protože žije na prášcích. Bez prášků by umřel nebo by byl těžce nemocný. Technologie do nás pronikají nejrůznějšími podobami, ať už to jsou vitamínové tablety nebo implantáty. Někdo má třeba umělý kloub. To je vlastně už taková kyborgizace člověka.

Obrovský tlak je ze strany vojáků, protože se zásadním způsobem změnila povaha válek a paradoxně se konflikt vrátil k jednotlivci. Islámští extrémisté vymysleli technologický postup totálního vymytí mozku a donutili lidi, aby zapomněli na základní životní instinkt – sebezáchovu a sami sebe proměnili v bombu, takže sebevražedný atentátník je v podstatě zbraň 21. století. A proti guerille se dá zase postupovat jenom guerillovým způsobem. Příkladem toho je neúspěch války v Iráku po zdánlivém počátečním rychlém vítězství Američanů. Takže tady nastoupí roboti, napůl lidé, napůl roboti a bude i přenos těchto technologií do civilního života.

Copak vy byste si nekoupil zařízení, které vám znemožní usnout za volantem? Kolik lidí zahyne jen proto, že přecení své schopnosti a mikrospánek ho zabije? Už v roce 2020 se budou lidé divit, proč ten který člověk neměl ten implantát, jež by tomuhle zabránil.

Ještě k těm válkám. Nejnovější technologické vynálezy americké armády dokládají, že jdou tím směrem, že války budou vést roboti a nebudou se vůbec přímo účastnit lidé.
Ano, to je cíl. V jistém smyslu to už také existuje. Například drony, létající roboti, kteří byli nasazeni v Afghánistánu. Létající stroj predátor, který je vybaven vysokorychlostními kulomety. Ale kdybychom měli hovořit o 21. století globálně, tak si můžeme vymýšlet, na co si vzpomeneme, ale seriózní predikce je nemožná, protože vývoj není nikdy lineární, ale děje se ve skocích, stejně jako evoluční vývoj. Představa, jak se opice pomalu mění v člověka je absurdní. Stalo se tak skokem, během krátkého času.

Zůstaňme u těch zlomových událostí. Existují určité varianty takových událostí, které by mohly nastat. Jakou hlediska vidíte tu nejhorší možnou variantu? Čeho se nejvíc obáváte, že by mohlo nastat do roku 2100?
Samozřejmě nejhorší, co si dokážu představit, je globální válka s nasazením zbraní hromadného ničení. To je bohužel bezesporu reálná vize. Státy, které těmi zbraněmi disponují, existují a mělo by to nedozírné následky pro celý svět, i pro oblasti, které by válkou nebyly přímo zasažené. Svět se změnil velmi k horšímu v důsledku první a druhé světové války, což de facto byla válka jenom jedna a mezitím byla pauza na kafíčko. Lidstvo poznamenala strašlivým způsobem a já věřím, že kdyby nebylo této války, tak dneska jsme už na Měsíci. Nevěřím tezi, že bez tlaku vojenského průmyslu by letectví a kosmonautika neexistovaly, protože to začalo už před tou válkou a komerční tlak tam existoval.

Opusťme teď tedy katastrofické vize a přejděme k těm pozitivním a optimistickým.
Upřímně řečeno, já optimista jsem. Mám k tomu vážný důvod. Tvrdím, že strategie kooperace je efektivnější než strategie konfliktů, protože kooperací získáte víc. To platí mezi lidmi, firmami i mezi státy. Poznání je ovšem klopotné, protože je dlouhodobější a efekt se dostaví později. Člověk je limitován délkou svého života a horizontem svých ambicí, což jsou dva faktory, které ovlivňují lidské počínání. Určitá netrpělivost pak vede ke konfliktu. Ale s vývojem zbraňových systémů a růstem jejich efektivity stoupá cena za konflikt. Dříve byly války sice velmi krvavé, ale dlouhé. Současné zbraně jsou natolik strašné, že mohou zničit obrovská území a zabít miliony lidí během několika málo hodin. I ti netrpěliví vůdci jednotlivých komunit, které by mohly vyvolat válku si uvědomují, že by to mohlo dopadnout i na ně samotné a mohli by ztratit víc než získat. A to je zdroj mého optimismu.

Co se však z této kooperace dá nejlepšího získat pro lidstvo? Prodloužení lidského života a lepší zdraví? V tom vidíte ten největší pokrok?
Určitě. A jednoznačný problém 21. století je samozřejmě energetika a vše, co s tím souvisí. Například problém vody a potravin. Problém získání a uchování energie je klíčový a já s velkou nelibostí vidím, jak se toho problému zcela nekompetentním způsobem zmocnili aktivistické skupiny v naději, že z toho získají politický a mocenský vliv. Uchylují se pak ke zbrklým řešením, které ten problém neřeší. Tady je třeba seriózní nasazení vývojových a výzkumných kapacit lidstva. Vidím velkou překážku v kapitálových skupinách, které žijí z tradičního vytěžování ropy a uhlí a brzdí seriózní vývoj, ale nevěřím, že se dá zastavit.

Poslední věc, na kterou se chci zeptat, je problém umělé inteligence a virtuálního světa. Myslíte, že je možné, aby umělá inteligence dosáhla lidské úrovně? Je možné, aby robot byl svým chováním nerozeznatelný od člověka?
Netroufnu si říct, že to možné není, protože v tomto ohledu je vývoj velmi rychlý. Otázkou je, co je to umělá inteligence? Dnes pořád lpíme na Turingově testu, což je dosažitelná meta. Jenže tady je problém, že když partner (nikoliv stroj) dosáhne limitu Turingova testu, tak to ještě nic neznamená. Protože každý člověk má inteligenci jinou, která je zakotvena kulturně, v jeho zkušenostech, profesi, vztazích.

Slovníček
Turingův test
Pokus, který má za cíl prověřit, jestli nějaký systém umělé inteligence se opravdu chová inteligentně. Jelikož inteligence je pojem, který lze jen těžko definovat, tím hůře testovat, používá Turingův test porovnání s člověkem. Turingův test je zřejmě základním měřítkem schopností uměle inteligentní entity, avšak zdaleka nepokrývá všechny aspekty, které jsou od inteligentních entit očekávány.