Médium seriózní, leč nikoli suché, které se dokáže na svět dívat s úsměvem, ale nezapomíná na vážno věcí. Tak charakterizuje internetového Neviditelného psa jeho šéfredaktor, spisovatel a publicista Ondřej Neff.

Proč se Neviditelný pes spojuje se serverem Lidovky.cz?

Neviditelný pes má ve spolupráci s klasickými médii tradici. Před pěti lety jsme úspěšně spolupracovali s českou redakcí BBC, zhruba stejně jako nyní - také šlo o provázání odkazů na obsah. Česká BBC s tím byla spokojena, jen v Londýně byli dotčeni, že nějaký "Invisible Dog" se plete do jejich výlučného hájemství. Co se týče současné fúze, pro Lidové noviny často píšu, pravidelně se zjevuju na jejich titulní stránce, k redakci mám tedy blízko. A když se ukázalo, že lze provázat obsah, aniž by byla narušena hlavní deviza Neviditelného psa, totiž absolutní nezávislost, spolupráci jsem uvítal.

Dostal jste v minulosti podobné nabídky?

Zejména v době, kdy vrcholila internetová bublina, přicházela spousta nabídek na odprodej. Neviditelného psa jsem se ale nikdy zbavit nechtěl. Uvědomoval jsem si, že částečně mým přičiněním a částečně shodou okolností vyrostl v názorovou platformu, svobodnou, střízlivou, nefanatickou, neagresivní, a že to je na internetu výjimečný jev. Podařilo se shromáždit okruh lidí schopných věcného pohledu, nadsázky i humoru. A hlavně odpovědnosti ke společnosti v tom smyslu, že existují problémy, které je potřeba analyzovat a nahlížet bez předpojatosti. Proto jsem se vždycky bál, že kdybych Psa prodal, někdo by z něj jen kvůli tomu, že se na něm střídá 25 tisíc čtenářů denně, udělal další trombón k hlásání věčných pravd a vymývání mozků. To byl důvod, proč jsem web nikdy neprodal. Nynější forma spolupráce s Lidovkami, kdy redakční struktury zůstávají oddělené a Pes je nadále v mém vlastnictví, mi vyhovuje mě. Věřím, že bude vyhovovat i čtenářům.

Které firmy se o Psa dříve ucházely?

Byly to telekomunikační firmy, byla to média, různí podnikaví lidé, kteří chtěli využít obrovského internetového boomu. Házeli kolem sebe miliony, ale já jsem se pořád ptal, jak je chtějí získat zpátky. Viděl jsem, jaké jsou statistiky reklam. Účinnost reklamy na internetu je problematická, funguje v případě jasně definované cílové skupiny, jako například na jiném mém webu, věnovaném digitální fotografii. Ale na Psa se jdou lidi podívat, jaký názor mají jiní lidé. Na základě toho nebudou utíkat do Carrefouru koupit si bačkory nebo psí konzervy. Proto jsem proražení internetové bubliny předjímal, a na konci devadesátých let k tomu skutečně došlo. Během půl roku zkrachovala řada webů, a nejen webů, ale i agentur, které z nich byly živy. Agentur, které zprostředkovávaly reklamu na internetu, byly z toho slušně živy a otevíraly si obrovské kanceláře, v nichž dnes fouká vítr a vyjí tam šakalové.

Vychoval Pes nějaké publicisty, vyrostl někdo na jeho stránkách v kvalitního komentátora?

Zcela určitě. Třeba František Novotný, renomovaný spisovatel, který se politickou publicistikou dříve nezabýval, léta vede svoje Mrožoviny, a nyní jedná o spolupráci s výraznou platformu, kde by mohl své názory zveřejňovat. Nebo Jan Kovaniec (???), který na Psa píše často a dobře. A jsou další, je jich několik desítek. Netvrdím, že třeba Otu Ulče udělal Pes, ale je fakt, že noviny mu materiál otisknou, ne ale v takovém rozsahu, jak by si on přál a rozhodně ne každý druhý den. Pro kmenové autory je proto Neviditelný pes unikátní platformou, kde mohou udržovat smysluplnou linii svých názorů. Není to ale nástěnka, na kterou si každý, kdo jde kolem, může něco připíchnout. Máte věcný, vyargumentovaný názor na specifickou problematiku či společenský nebo kulturní jev? Beru jej. Pokud je to snůška rozčilených nadávání, poděkuju a odkážu vás na "nadávací" weby, jichž jsou na českém internetu desítky. Nechci, aby Neviditelný pes byl jedním z nich. Když někdo má nějaký názor, nestarám se, zda levicový či pravicový. Samozřejmě mám určitá tabu, rasismus a nenávistné ideologie v jakékoli podobě - dosti na tom, že se mi tohle vtírá do komentářů, to ale neovlivním, to je otevřený, neredigovaný prostor. Pokud jde ale o obsah, jsme já jako šéfredaktor a Jiří Wagner coby výkonný redaktor striktní.

Kolik příspěvků publikujete denně?

Denní penzum je patnáct textů na hlavní stránce, krom toho aktualizujeme i sekci o sci-fi a o domácích zvířatech. V nich bývá alespoň jeden článek za den. Na webu sice platí zásada, že co není na hlavní straně, jakoby nebylo, ale Zvířetník či sci-fi sekce Sarden mají specifickou klientelu, která si je najde, jejich čtenáři se nepočítají na tisíce, ale na stovky, a Petrovi Holanovi, který vede Sarden, i editorce Zvířetníku Dagmar Ruščákové je v té komunitě dobře.

Vydělá si Neviditelný pes na svůj provoz?

Já na něm pracuju nadšenecky, bez nároků na odměnu. Na plat Jiřího Wagnera dosud přispívala jistá firma výměnou za reklamu, další společnost web zadarmo hostila a poskytla i redakční systém. Bylo to čisté, velkorysé sponzorství, které nikdy neovlivňovalo redakční obsah. Nyní se stěhujeme na servery Mafry.

Slibujete si od spojení zvýšení návštěvnosti?

Na to jsem zvědavý. Může dojít k obému, k přírůstku i úbytku čtenářů. Přestože internet platí za progresivní médium, jeho uživatelé jsou neskutečně konzervativní a nenávidí jakoukoli změnu. Změníte barvu v hlavičce a v tu ránu je řev, že jste zničil něco, na co lidi byli zvyklí, čtou vás od roku 1997, ale bohužel přestávají, protože lišta je zelená a už ne modrá. Proto se možná někteří lidé budou cítit dotčeni. Na druhou stranu, odkazy ze serveru Lidovek na Psa mohou přilákat nové čtenáře. Již dva roky například dělám krátké zvukové komentáře pro Frekvenci 1, díky čemuž jednorázově stoupla návštěvnost o dvacet procent.

Přinese vám spolupráce s Lidovky.cz peníze na další rozvoj?

Bylo by dobré, kdybych mohl z komerčních zdrojů začít platit autory. Zatím to není možné, protože nikdo neví, co spolupráce přinese ekonomicky. Vyhodnotíme to na konci prvního kvartálu 2006 a pak si řekneme, jak dál.

Zdůrazňujete editoriální pravidla Neviditelného psa, ale mluvil jste o něm i jako blogu. Jak to je?

Každý blog je one man show. Taková je i Hyena.cz, derivát Neviditelného psa, kam sám už desátý rok píšu tři články denně. V tomto smyslu byl tedy Pes blogem už v době, kdy to slovo ještě neexistovalo.

Nemáte problém s každodenním psaním, s rolí profesionálního "názoráře", nemáte strach z povrchnosti?

Tohle musí posoudit především ten, kdo to čte. Ty tzv. úvodníky jsou v podstatě glosy. Pro někoho to může být zajímavé. Já třeba čtu Viditelného Macka. S Miroslavem Mackem nemusím názorově souhlasit, ale zajímá mě, co si myslí.

Máte čas se víc ponořit do politiky, když o ní často píšete i do Lidových novin?

Tohle je závažná věc, kde se již ukazuje rozdíl mezi glosování a hlubokým komentováním. I když nejsem od politického světa a politiků samotných izolovaný, od fúze s Lidovkami si slibuju, že budu mít více času právě na bližší sledování politiky, protože si zmíněné nebezpečí povrchnosti uvědomuju. Jenže ono je to dvousečná věc. Člověk musí s politiky zacházet jako zvěrolékař s prašivými psy. Nesmí na ně moc sahat, aby se nenakazil prašivinou. Jakmile se necháte vcucnout, najednou jste něčí hlásná trouba, ani to třeba nevíte. Když teď kritizuju Paroubka, nikdo mě asi nepodezírá, že mi ruku vede Jan Kavan nebo že kopu za Hojdara. Jakmile bych ale byl od rána do večera v Lidovém domě, začal bych si mimoděk říkat "tuhleti jsou ti s bílými klobouky a tyhle je potřeba potopit". Je to těžké, nekomentovat politiku povrchně, ale zároveň do ní příliš nezabřednout. Každý, kdo o ni píše, musí takto balancovat.

I tak byste se jí chtěl v rámci publicistiky věnovat více…

Jistě, zejména v příštím volebním roce. Protože ať volby dopadnou jakkoli, začne nová éra. Demokracie dozrává, stabilizuje se, společnost prochází zajímavou proměnou. A rozhodně stojí za to tím víc žít.

Jak vidíte budoucí koexistenci novin a internetu?

To je těžko odhadnutelné. Tištěná média na celém světě bojují o přežití. Je to až neuvěřitelné, jak se z tohoto důvodu bulvarizují světové, až donedávna seriózní deníky, o tuzemských ani nemluvím. Každý deník má dnes svůj internetový derivát, který mu zároveň pomáhá i škodí. Na internetu být musí, ale čtenáři, kteří si zvyknou, že tam je, pak váhají, proč ho kupovat ještě v papírové podobě. Vedle deníků jsou na internetu přítomny mediální útvary jako Neviditelný pes a podobné. Dále existují stránky s automatizovanými přehledy zpráv, například PrávěDnes.cz či NovýDen.cz. Na jedné straně pomáhají, ale na druhé straně deptají. Otevřu si Nový den, najdu si téma a samozřejmě mě zajímá, co k němu píší různé deníky. A už to nebudu kupovat jako papír. Web také nabízí jako doplňky osobní stránky, některé velmi výrazné, třeba stránky Jiřího Peheho nebo Bohumila Doležala, či zmíněného Miroslava Macka. Mám za to, že všechny tyto typy budou ještě dlouhou dobu existovat vedle sebe a že si najdou odpovídající formu financování.

Vytlačí internet tištěné deníky?

Nedá se předpokládat, že noviny přestanou vycházet. Ale budou vypadat jinak, už to nebude dominance, jako když Hearst řekl "dodejte článek, já vám dodám válku". To dnes není možné, dnes už i ta televize je v obrovském tlaku a bulvarizuje se. Například to, co při záplavách v New Orleansu předvedla CNN, byla sentimentální omáčka nejapných hloupostí, které se na obrazovce linuly z úst plačících reportérů.

Sázka na emoce.

Čistě na emoce, informatická podstata sdělení se vytrácí. Kam to povede to je otázka. Čí je to vliv? Kdo to zavinil?

Kam se tedy bude tisk obsahově posouvat? V jaké podobě má největší šanci přežít?

Tisk se samozřejmě přesouvá k bulvarizaci, asi je to důsledek toho, že lidé nechtějí informace, chtějí v lepším případě infotainment, a v horším případě jen zábavu, entertainment, bez toho info. A nejzávažnější je, že lidé zřejmě informace k životu nepotřebují. Nepotřebují vědět, jak to opravdu je. Proto se decision makers, ti, kteří rozhodují, jestli nový model volkswagenu bude hranatý nebo kulatý, o tom rozhodně nedočtou v novinách. Mají úplně jiné zpravodajské zdroje. A tak je to ve všech oborech. Jak je svět prosíťovaný, mám obavu, že syrové informace, ta tvrdá data, dnes tečou zcela jinými kanály, než jsou noviny, televize, rozhlas. Tam zůstala jen plytká zábava, nesmysly, plašení lidí, emoce.

A to vše aby se vydělalo.

Já už ani nevěřím, že na tom někdo moc vydělává. Ukažte mi někoho, kdo je opravdu bohatý z vydávání novin. Mně kdysi autenticky český miliardář Korbel říkal, že nejgeniálnější nápad byl dát do jedné pilulky osm vitamínů a prodávat to za tisíc dolarů jako Herbalife. Nulové náklady, obrovský zisk. Takový z novin nemáte.

Vrátí se někdy informace do médií?

Ne. To je nevratný proces. To, co se dneska děje, je důsledkem faktu, že lidi, jejichž rodiče a prarodiče byli chudí a žili nesmírně prosté životy, dneska žijí na nesrovnatelně vyšší materiální úrovni. Ale ještě neobjevili kulturu, proto jsou strašně manipulovatelní komercí - nemají oporu v kultuře. Dřív měla kulturu jenom šlechta. Buržoazie ne, to byli směšní zbohatlíci. I ti se ale během dvou tří generací na kulturní úroveň dostali. Teď zbohatli jejich zaměstnanci a ti jsou zatím bez kultury. Jestli v roce 2050 začnou hrát instalatéři na housle a obdivovat nefigurativní umění a japonské zahrady, to je otázka. Je možné, že ano, nevím, zatím to tak fungovalo. Ale kulturních lidí bylo vždycky málo, protože kultura má v sobě určitou aristokratičnost. Sukovo kvarteto nebudete poslouchat na strahovském stadionu z padesátimegawattových beden. Čili jde o to, zda v roce 2050 budou miliardy lidí schopni žít kulturně. Nevím. Pak by média mohla být jiná, protože člověk s kulturním obzorem by nevzal Blesk do ruky ani kleštěmi. Nevidím jediný důvod, proč by to měl někdo, kdo žije alespoň minimálně kulturně, číst. Nebo koukat na VyVolené.