Occamova břitva aneb Jak správně psát (3)
Stavíme hru

Řekli jsme na začátku, že hodně záleží na počtu hráčů. Má fotbal hrát jedenáct hráčů na každé straně, nebo pět, nebo padesát? Proč hraje hokej míň hráčů než fotbal a proč tenis jen dva, případně čtyři? Každá hra má svůj definovaný, nenáhodný počet hráčů. Podle zásady Occamovy břitvy musí být v povídce takový počet hráčů, aby hra fungovala, aby se příběh rozvíjel. Nedá se říct, kolik má ve správné povídce být postav. Záleží na ději. Ve zkoumaném souboru napsal zajímavou povídku Aleš Pejchal a jmenuje se Kopr. Povídka je krátká, má sedm odstavců. Mrkněme se teď, jak je hřiště postaveno, co je v těch odstavcích napsáno, jak to funguje - z hlediska hráčů:

1. Do kolektoru vleze Alice, nalezne kabel a propojí sama sebe s tímto kabelem.

2. Šéf Brněnského Byra Tomáš Ševla zavolá do auta Matěje Kropu, že bylo nutno vyvolat poplach.

3. Alice si stříkne do žíly aplikátor a zavře oči.

4. Tomáš vysvětlí Matějovi (který se dostavil do Byra), že ztratil kontrolu nad třemi z třinácti řídících počítačů města a že ty tři počítače vyhlásily stav KOPR a nařídí mu fyzicky odpojit tři počítače a najít toho, kdo to udělal.

5. Alice se spojila s jedním ze třinácti počítačů.

6. Matěj zřídí nápravu a obviní Tomáše z neschopnosti. Odchází.

7. Matěj se sejde s Alicí a ukáže se, že byli domluveni. Povídka tím končí.

Hřištěm je tedy Brno a nějaká počítačová řídící struktura se třinácti počítači. Figury jsou tři, Alice, Matěj a Tomáš. Hřiště je tedy postaveno pěkně, přehledně. Víme co je Brno a dovedeme si představit počítače, které mají město na starosti. Tři postavy, to je taky pěkný počet. A jsou zajímavé - holka, něco jako hackerka, technik a šéf výpočetního střediska. Teď ale jde o to dát jim herní úkoly.

Z povídky vyplývá, že Matěj se domluvil s Alicí, aby vyvolala poruchu, Matěj ji opraví a udělá z Tomáše neschopného idiota a zbaví ho jeho místa. Chtěl autor opravdu TOHOTO dosáhnout? Z toho by totiž vyplynulo, že Matěj je pěkná sketa a že v podstatě zesabotoval informační systém, aby nevinného Tomáše Ševlu zbavil místa. Jistě, nikde není psáno, že hrdina povídky má být Mirek Dušín II., ale pak by to musela být povídka - například - o padouchovi, který zneužije dívku k likvidaci svého šéfa. A už by se hrálo nějaké drama. Ví Alice, čemu slouží? Leze v kanálech z lásky k Matějovi a nemá ponětí, že svině Matěj chce podtrhnout židli šéfovi? Chce Matěj nastoupit na Ševlovo místo? Co se stane, až se mu to podaří? Jaký bude další vztah Matěje a Alice? Copak Alice nepochopí, k čemu sloužila?

OK, zkusme se tedy na to podívat, jak by to vypadalo za předpokladu, že Matěj je svině (a v té Pejchalově povídce skutečně JE svině) a měla by se hra nastavit tak, aby měla nějaký průběh.

Pejchalova povídka má průběh, ale velmi přímočarý: Alice vleze do kanálu, vyvolá poruchu, Ševla se tím dostane do maléru a nakonec Matěj řekne Alici "díkes" a jdou na zmrzku.

To je slabé.

Autor totiž rozvinul hru do podoby jakési čutané a spolehl na "moment překvapení" na konci. To je první a poslední a zásadní chyba nezkušených (a někdy i zkušených) autorů povídek - spoléhání na "úžas" na konci: jéje, von to byl Mimozemšťan. Jéjo, von měl dva pinďoury. Jéjo, voni uměj dejchat pod vodou. Jéje, vono to nebylo splachovadlo na hajzlu, ale vypínač vod sopky Krakatoe.

Jenže, lidi nejsou blbí a ti co čtou sci-fi už VŮBEC nejsou blbí (oni to totiž nejsou lidi, ale mimozemšťani s dvěma pinďourama, co dovedou dejchat pod vodou a na hajzlu maj vypínač od Krakatoe, ale nikomu to neříkejte). Oni jsou zvědaví na vývoj hry a ne na překvapení na konci úplně nudné, nedramatické vyprávěnky, kde se pořád něco schovává v rukávě (zde fakt, že Matěj jsou s Alicí jedna ruka).

Nic neschovávejte, chrabří autoři a autorky, odhalte hrudě (zvláště, pakliže jste pěkně kozaté) a vrhněte se do boje!

Takže zpátky k téhle povídce.

Nejdříve je třeba jasně říct, jaký je vztah Alice a Matěje. Jestli Alice ví, že se má sestřelit Tomáš, nebo to neví. To je absolutně zásadní informace.

Jestliže to ví, Alice hraje habaďůru spolu s Matějem a my pak musíme sakra posílit Tomáše, aby proti téhle dvojce z pekla mohl hrát hru. Kdyby totiž hned na začátku se ti dva spojili a Tomáš odešel, bylo by po povídce. On by se musel bránit a povídka by byla o tom, jak se proti těm dvěma hajzlům postaví.

Jestliže to neví, pak Matěj hraje habaďůru na ni i na Tomáše. Pak je nasnadě, že Tomáš, až padne (hned na začátku) se musí s Alicí spojit, aby se spolu tomu hajzlovi postavili.

A máme tu pěkné rozcestí, pěknou vidličku - dají se vést dvě povídkové linie. Na jednom hřišti (Brno s počítači) s těmito třemi figurami lze napsat dvě různé povídky, s různým vyzněním. Ale zase ne tak různým. Zkusme si je načrtnout:

Varianta 1., Alice je spolčená s Matějem

1. Alice se v kolektoru napojí na síť a položí tři stanice, myslí při tom na Matěje, i na Tomáše.

2. Tomáš i Matěj jsou v centru, Matěj nechává vyhodit, vyvést, vykopat Tomáše.

3. Teď jsme v důležité fázi rozhodnutí, co dál, jaký bude další vztah těch tří. Kdyby Matěj vzal Alici k sobě a koupili si vilu a žili by šťastně až do smrti, bylo by po dramatu. Vychází mi z toho, že ji musí zničit. Alice se odpojí a snaží se zavolat Matěje. On nebere mobil. Kolektor je najednou zaplavován vodou.

4. Matěj zaplavil podzemí Brna vodou a svádí to na Tomáše, že je to jeho sabotáž.

5. Tomáš zatčen, podroben výslechu, čtou mu mozek. Ale jak ho napojili na síť, on je taky hacker (bývalý šéf infocentra není žádné vemeno), zachytí Alicinu stopu. Dívka je v podzemí, v bublině, kterou si vytvořila za pomoci nějakého lokálního compu.

6. Matěj vytlouká ze záplavy kapitál, chce být starostou. Osobně řídí záchranné práce, řídí výcucné operace, snímá ho telka, všichni ho obdivují. 7.

Tomáš se z basy propojí s Alicí a oni společně hacknou počítač Matějova výcucáku a ten ho vycucne. Policajti najdou Alici, strčej ji do basy a ona tam pak žije s Tomášem šťastný virtuální život (třeba).

Všimněte si průběhu těchto sedmi kapitolek, odstavců, jakkoli to nazvete. Nic není v rukávě, od první chvíle víme, na čem jsme a kdo co hraje. Alice miluje Matěje a udělá pro něho i sviňárnu, Matěj je kurva na entou, chce být starosta a zlikviduje Tomáše - a pak musí zlikvidovat Alici, aby se zbavil svědka. No a od té chvíle Alici a Tomášovi jde o život a laskavý čtenář bude sledovat jejich zápas s mrzkým vítězným padouchem.

Varianta 2., Alice není spolčená s Matějem

Tady se musí promyslet, proč Alice do kolektoru leze a proč se napojuje na compy. Matěje miluje, ale i pak musí mít pro takovou akci silný motiv. Má implantovaný konektor v šíji, musela se přece připravit. Motivů by mohlo být hodně, namátkou zkusme jeden a rozveďme to, ale i pak bude druhá varianta podobná té první: do konfliktu se totiž ti tři dostat musí, jinak z toho bude nudná povídka! Takže kšilt dozadu, jedem s medem:

1. Alice je v kolektoru, napojí se na síť, aby zajistila důkazy proti Tomášovi, kterého Matěj obvinil ze sabotáže a podobných lumpáren.

2. Tomáš i Matěj jsou v centru, Matěj nechává vyhodit, vyvést, vykopat Tomáše.

3. No a vidíme, že můžeme jet po té první osvědčené linii. Alice se odpojí a snaží se zavolat Matěje. On nebere mobil. Kolektor je najednou zaplavován vodou.

4. Matěj zaplavil podzemí Brna vodou a svádí to na Tomáše, že je to jeho sabotáž.

5. Tomáš zatčen, podroben výslechu, čtou mu mozek. Ale jak ho napojili na síť, on je taky hacker (bývalý šéf infocentra není žádné vemeno), zachytí Alicinu stopu. Dívka je v podzemí, v bublině, kterou si vytvořila za pomoci nějakého lokálního compu.

6. Matěj vytlouká ze záplavy kapitál, chce být starostou. Osobně řídí záchranné práce, řídí výcucné operace, snímá ho telka, všichni ho obdivují.

7. Tomáš se z basy propojí s Alicí a oni společně hacknou počítač Matějova výcucáku a ten ho vycucne. Policajti najdou Alici, strčej ji do basy a ona tam pak žije s Tomášem šťastný virtuální život (třeba).

Všimli jste si, že je vlastně jedno, jestli Alice je nebo není spolčená s Matějem? Nakonec musíme přivést všechny tři do konfliktu.

Nestačí tedy nalajnovat hřiště - to bylo v tomhle případě nalajnované dobře, ale je třeba dát postavám herní úlohy, aby se dostaly do konfliktu a něco nám na tom hřišti předvedli, přičemž vzájemná likvidace je osvědčená a nejlepší.

Ve cvičení bychom samozřejmě mohli pokračovat.

Předpokládali jsme, že Matěj je svině a mydlí Tomášovi schody. Co když ale není Matěj svině a svině je naopak Tomáš? Tedy zhruba - tak, jak je to v Pejchalově povídce? Zkusme to.

1. Alice je v kolektoru, napojí se na síť, aby zajistila důkazy proti Tomášovi, kterého Matěj podezírá ze sabotáže a podobných lumpáren.

2. Tomáš i Matěj jsou v centru, Alice zjistí, že Tomáš připravuje zaplavení brněnského podzemí.

3. Alice se odpojí a snaží se spojit s Matějem.

4. A jsme zase na tom rozcestí, jako prve, a v podstatě lze jet obdobným způsobem. Tomáš zjistí, že ho Matěj prokouk skrze Alici. Zavolá policajty. Na monitoru Alici viděj - to je ta sabotérka a Matěj je sabotér! A jakoby "ouha" zaplaví podzemí vodou, což je další "důkaz" proti Matějovi.

5. Matěj zatčen, podroben výslechu, čtou mu mozek. Ale jak ho napojili na síť, on je taky hacker (bývalý šéf infocentra není žádné vemeno), zachytí Alicinu stopu. Dívka je v podzemí, v bublině, kterou si vytvořila za pomoci nějakého lokálního compu.

6.Tomáš vytlouká ze záplavy kapitál, chce být starostou. Osobně řídí záchranné práce, řídí výcucné operace, snímá ho telka, všichni ho obdivují.

7. Matěj se z basy propojí s Alicí a oni společně hacknou počítač Tomášova výcucáku a ten ho vycucne. Policajti najdou Alici, strčej ji do basy a ona tam pak žije s Matějem šťastný virtuální život (třeba).

Tohle je tedy docela dobře možné, osobně bych ale dal přednost té vůbec první variantě, protože dává možnost zásadním zvratům. Je dobré, když se podaří obrátit vztahy naruby - tedy lásku do nenávisti a naopak, kdežto v téhle třetí variantě to jde jako na drátkách.

Poučení z toho všeho:

Na hřiště postavte takový počet hráčů, aby každý měl svoji úlohu, tedy nějaký cíl, za kterým jde a aby se ten cíl pokud možno křížil s cíli jiných postav, aby došlo ke střetu.

Nespoléhejte na nějaká senzační odhalení na konci banálního, rádo by záhadného líčení. Nikdo na to není zvědavý. Hrdina musí být hned na začátku v průseru a pak čtenář sleduje, jak se hrabe ven a kdo mu pomáhá a kdo mu škodí.

Čím víc zvratů, tím líp. Dobré jsou změny vztahu, tedy zvrat od lásky k nenávisti a naopak. Je třeba zvážit konec povídky, zdali to má být šťastný, nešťastný nebo otevřený konec.

A je třeba zvážit konec článku a ten nastal teď, howgh.