Kapitola druhá: Kontakt

Předvídavost je nástrojem
nejjasnějšího vládce
nejmoudřejšího vojevůdce
jímž tito předčí protivníka
a vynikají nad ostatní

Mistr Sun: Kniha o užívání zvědů



V předchozí sérii scénářů jsem se pokusil ukázat na mechanismy, které podle mého názoru nevyhnutelně povedou ke konfliktu, pokud se v kosmu potká jedna životní forma s jinou životní formou.
Téma této úvahy je užší a specifičtější: jde o děje, které jsme si ve scifistické hantýrce navykli charakterizovat jako kontakt. Budu se zabývat rozborem variant, které mohou nastat při kontaktu či setkání dvou doposud si cizích civilizací. Vyjdu z odhadu technických předpokladů, jež ke kontaktu vedou.

Kosmické lodě
Jakmile planetární civilizace vstoupí do vývojového stadia hvězdné civilizace, začne okamžitě vysílat výzkumné lodi do hlubokého kosmu. Přirozeně že se začne vážně zabývat otázkou tak zvaného kontaktu. Teprve vlastní objev interstelárního pohonu přesvědčí vládnoucí struktury doposud pouze planetární civilizace, že i jiná společenství mohla dojít ke stejnému objevu, že kontakt je aktuální problém nesoucí potenciál rizika a že je nutno se na něj připravit.
Od prvního okamžiku budou mít výzkumné cesty alespoň částečně vojenský charakter - stupeň militarizace bude záviset na agresivitě dané společnost. Lze soudit, že kdyby se naší civilizaci podařilo postavit mezihvězdný výzkumný letoun, byli by na jeho palubě přinejmenším vojenští poradci a fízlové zakuklení jakožto vědátoři.
O kontaktu se vlažně uvažuje už dnes - a naprosto nezodpovědně. Z tohoto pohledu nahlížena je destička na palubě sondy Pioneer i Voyager trestuhodná velezrada nebožtíka Carla Sagana a jeho spoluviníků, jakž takž omluvitelná nevírou, že se někdy dostane do rukou příšerám s vyvalenýma očima a vzbudí v nich laskominu sníst ty dva masité dvojnožce, jejichž domovská adresa je úslužně přiložena. Stejně příkře je třeba odsoudit i pokusy vysílat rádiem informace, tedy pozvánku k agresi, do vzdáleného kosmu. Věřím, že tou mírou, jakou bude naše technologická civilizace zrát, lidé si uvědomí, o jak riskantní podnikání jde a uvalí na všechny podobné experimenty přísné embargo. Doufejme jen, že Pioneerem s Voyagerem se dokodrcají k eventuálním Příšerám s vyvalenýma očima - pokud vůbec - až v době, kdy lidstvo se vyvine ve hvězdnou mocnost náležitě vyzbrojenou, a že rádiové vysílání je technologicky vzato stejně efektivní v oboru mezihvězdného spojení jako kouřové signály Indiánů kmene Navajů.
Moje obavy mohou vypadat směšně, protože zatím nemáme reálné představy, jaké technické prostředky by nás mohly do hlubokého kosmu dostat a o kontaktu přemýšlíme - celkem právem - jako o čemsi zábavném, nezavazujícím.
Je však zřejmé, že se o kontaktu začne uvažovat nohem vážněji, jakmile bude objeven sám princip mezihvězdného pohybu.
Všili jste si, že nehovořím výslovně o letu. Opakuji své hluboké přesvědčení, že pokud je mezihvězdná cesta principiálně možná ve smyslu frenezie jsoucna (viz soubor statí Klon ´96), nebude se dít na principu "zlepšování" současných kosmických strojů, že nepůjde o lodě byť kosmické, a že pohon nebude pohonem v tom pojetí, jak ho známe. Ovšem nic jiného než kosmickou loď si nedovedu dost dobře představit. Proto první část této kapitoly věnuji scénářům různých situací, do nichž by se mohly dostat mezihvězdné lodě klasického typu - klasického ve smyslu tradiční science fiction.
Nejdříve dovolte pár poznámek, které platí vlastně pro všechny scénáře shrnuté do tohoto oddílu.
Předpokládejme existenci dopravních prostředků vybavených nám dosud neznámými pohonnými jednotkami. Tyto dopravní prostředky udržují uvnitř sama sebe prostředí vhodné pro život posádky. Jsou vybaveny zbraňovými systémy a lze předpokládat i pasivní obranu, mechanické a energetické štíty.
Jak budou mezihvězdné lodě vypadat?
Jejich motorové jednotky uvolňují ohromné objemy energie. Principy jež známe nyní alespoň v jejich základních obrysech umožňují cestování podsvětelnými rychlostmi. Pokud by neměl existovat jiný princip umožňující přesuny prostorem nadsvětelnými rychlostmi nebo mimo-světelnými rychlostmi, kontakty hvězdných civilizací mi připadají krajně nepravděpodobné. Uvažujme tudíž o pokročilé technologii zcela hypotetického typu. Pro soukromou - po výtce literární - potřebu jsem si vymyslel časosběrné motory, přeměňující čas na energii.
Domnívám se, že interstelární letoun (držme se toho slova, ačkoli při mezihvězdné cestě nepůjde o "let" v pravé slova smyslu) bude spíš větších rozměrů než menších. Sám motor nebude rozhodně žádné jednoduché zařízení a bude vyžadovat spoustu podpůrných agregátů. Rozměry plavidla budou nejvíce ovlivněny zbraňovými systémy. Hvězdná civilizace zvládá konverzi hmoty a energii natolik, že slovo "pancíř" nemá smysl. Kosmický křižník vyrobený z metr tlustých keramických plátů bude stejně zranitelný, jako by byl vyfouknutý jako bublina z mýdlové vody. Ve světě opravdu vysokých energií je každá hmota stejně zranitelná. Podstatné budou pouze energetické štíty. Ty budou jistě mnohem víc energeticky náročné než útočné zbraně.
Tyto základní úvahy mě vedou k základnímu přesvědčení, že interstelární bitevníky budou mít značné rozměry. Existence malých lodí typu Millenium Falcon mi připadá značně nepravděpodobná.
Předpokládejme tedy existenci obrovských, energeticky chráněných interstelárních lodí. Jejich posádka bude pravděpodobně nepočetná. Počty budou záležet na řešení obraných a útočných systémů, na jejich obsluze. Zdá se mi, že budou spíš nižší než vyšší a nepřipadá mi jako vyloučená představa obrovité lodi řízená jedinou bytostí, komunikující s podřízenými systémy.
Hovořil jsem zatím o posádce bezprostředně přidělení interstelárnímu plavidlu.
Je obrovské, jeho tvar je odvozen z materiálu. Jako nejpraktičtější řešení bych viděl opravdu tu nejjednodušší plastickou bublinu, obepínající modulárně řešenou konstrukci nesoucí motorovou sekci, obytnou sekci, zbraňovou sekci - tyto tři jsou jaksi povinné pro všechny interstelární lodě - a pak uvažujme sekce speciálního určení.
Hmota a tudíž i hmotnost nehrají roli. Jde o válečné lodě. Ty mohou mít různá určení.
Především jsou to mateřské lodě, nesoucí autonomně létající zbraňové systémy. Tyto létající roboty jsou nezbytné pro obranu i útok. Není třeba, aby byly pilotované. Jejich životnost je ostatně nepatrně krátká, je přímo úměrná hranici pravděpodobnosti chyby zbraňových systémů protivníka. Musí jich proto být nesmírné množství, každá loď jich vypouští v případě nebezpečí mračna, jako chobotnice vypouští černou tekutinu, kdy prchá do bezpečné hlubiny.
Transportní lodě nesou výsadková vojska. Hvězdná válka je válka jako každá jiná a platí Claussewitzova poučka o tom, že vítězem je ten, kdo ovládne území protivníka. Už teď bych chtěl upozornit na poučku, proč bych ji neměl skromně nazvat Neffovou poučkou o válce, že totiž každé střetnutí plně vyplňuje rozsah nepřátelství od primitivní osobní rvačky až po tu nejtechničtější formu násilí, jíž je daná civilizace schopná. A válka skončí teprve tehdy, až ustanou nikoli ty nejtechničtější, nýbrž nejprimitivnější formy střetu. O této poučce budu ještě obšírněji pojednávat, teď jsem jen chtěl upozornit na její existenci. Vyplývá z ní nutnost mezihvězdných transportních lodí.
Doprovodná plavidla nesou především technické systémy nezbytné pro uzpůsobení životních podmínek na dobytém území. Ve skladištích tu najdeme stroje pro zemní práce, dopravní prostředky kolové i pásové, ovšem i chemický a biologický materiál nezbytný pro zvládnutí ekosystému dobyté planety.
Lze si samozřejmě představit kombinace uvedených základních typů lodí.
Kolika lodí  bude třeba?
Nesmírně důležitá otázka.
V předchozím souboru scénářů jsem ukázal na nevyhnutelnost konfliktu ústícího do plnorozsahové hvězdné války.
Lze si představit osamělou výzkumnou loď. Ta bude nejspíš kombinovaného typu, bude tedy obsahovat jak bezpilotní a možná i pilotované letouny schopné vstoupit do atmosféry, bude mít na palubě vědecké specialisty i vojáky na jejich ochranu a ti všichni budou potřebovat dopravní prostředky a bydlení a další zajištění, až podniknou - ve výzkumné fázi - výsadek.
Jak vznikne konflikt jsem již popsal. Přirozeně že metropole je o něm okamžitě informována.
Nesmírně bude záležet na odhadu sil protivníka. O jakou jde civilizaci? Pokud to bude civilizace pouze planetárního typu, složení bitevní flotily jistě bude jiné, než kdyby došlo ke konfliktu se silně vyvinutou hvězdnou civilizací.
K pacifikaci, tedy k zotročení, posléze vyvraždění eventuálně snědení planetární civilizace hvězdnou civilizací bude třeba méně početné flotily, než k souboji s hvězdnou civilizací. Je to zjištění zdánlivě banální, ale s velkými praktickými důsledky, jak uvidíme později.
O hvězdných lodích víme tolik, že můžeme přistoupit ke scénářům.


Představa kontaktu s mimozemskou civilizací nás vzrušuje. Musíme však zachovat chladnou hlavu a specifikujme, co pod tímto pojmem myslíme. Kontakt v mezihvězdném prostoru se neodehraje podle představy z Forresterových námořních románů. Daleko dřív, než k fyzickému kontaktu, tedy k eventuálnímu osobnímu setkání posádek lodí dvou civilizací, dojde k detekci.
Každá kosmická loď je nutně vybavena prostředky k dálkovému zkoumání prostoru kolem sebe. Mezihvězdné lodě budou mít tato zařízení dokonalá mimo naši současnou představu. Budou mít také identifikační zařízení, mezihvězdnou obnovu pozemského systému identifikace vojenských letounů, stručně nazývaného naši-vaši.

Soubor scénářů I.

Scénář I./1
Kontakt dvou osamělých lodí
Předpokládejme kontakt dvou osamocených lodí.
Logicky k němu dojde v té oblasti kosmu, která je mimo sféru pravidelné působnosti jedné nebo druhé z hvězdných civilizací. Tato oblast, již jsme nazvali sféru pravidelné působnosti, totiž sama o sobě vysílá v obrovském rozsahu signály, dává o sobě vědět na hvězdné vzdálenosti na všemožných vlnových délkách elektromagnetického záření - a v této vývojové fázi i jiného záření nám dnes neznámé povahy - a cizí mezihvězdná loď by je nutně musela zachytit, takže by nedošlo ke kontaktu dvou osamělých lodí.
Jsme tedy v dokonalé opuštěné prázdnotě.
O jaké lodě jde?
Zvažme, zda to budou lodě obchodní či jinak servisní, nebo výzkumné, ať civilně nebo vojensky.
Zdá se, že lodě obchodní či takové, jež řadím do obecné kategorie servisní - tedy především kosmické továrny nebo lodě zajišťující technologické zázemí, tedy opravny, rekreační centra, výrobny potravin, energetické základny - těžko najdeme mimo oblast působnosti hvězdné civilizace. Řečeno obrazně, na ostrově na nějž lidská noha nevstoupila nenajdeme McDonaldovu restauraci.
Půjde tedy o výzkumné lodě.
Pohybují se v oblasti mimo dosavadní působnost hvězdné civilizace, jedna i druhá. Už to samo o sobě svědčí o tom, že daná hvězdná civilizace hodlá svoji působnost rozšiřovat. Kdyby to neměla v úmyslu, patrně by žádnou výzkumnou loď nikam nevysílala.
Sám fakt, že v neprobádané oblasti kosmu se pohybuje výzkumná loď svědčí o expanzivních záměrech civilizace, která ji vyslala.
Z dějin pozemských výzkumných plaveb můžeme tuto tezi snadno doložit. Královna Kastillská vyslala Kolumba samozřejmě s úmyslem rozšiřovat území a Kolumbus samozřejmě rozvinul prapor své královny, ledva vystoupil na půdu Nového světa. Vědecké výzkumné lodě pozdější epochy, kupříkladu Darwinovy či Humboldtovy, se nepohybovaly v neprobádaných mořích.
Ke kontaktu fakticky dojde v okamžiku, kdy jedna loď detekuje tu druhou a určí ji jakožto kosmickou loď, nikoli jako přirozené těleso (jeho výskyt v mezihvězdném prostoru je ostatně krajně nepravděpodobný). Od tohoto okamžiku můžeme uvažovat o variantních scénářích. Pro srozumitelnost užívejme kategorií MY a ONI, což naprosto neznamená nějaké zařazení k dané galaktické rase a prosím posluchače, aby se s NÁMI citově neidentifikovali - předpokládejme, že ani MY, ani ONI nejsou lidé a dělení na nás a je nám slouží čistě opticky - jako zorný úhel a také pro určení prvenství, kdo koho nalezl, protože prvenství má pro průběh událostí zásadní význam..
V neprobádaném sektoru mezihvězdného prostoru detekuje jedna loď druhou, tedy my detekujeme je. Na naší palubě je poplach, probíhá ověřování, jež vyústí do jednoznačného závěru - jde o cizí mezihvězdnou loď.
Naše posádka neví, zda byla také detekována, anebo zda se jí podařilo detekovat neznámou loď jako první.
Tato otázka je principiální. Prvenství svědčí o technické vyspělosti stavitelů lodě. Lepší loď bude mít lepší systém detekce a tudíž pravděpodobně i převahu v dalších systémech.
Posádka okamžitě uvědomí mateřskou základnu, říkejme ji metropole. Při kontaktu je problém spojení s metropolí důležitý. Je třeba držet přísnou konspiraci a nepřipustit, aby druzí mohli určit, kde metropole leží, zároveň je nutno metropoli varovat, že tato hvězdná civilizace není v mezihvězdném prostoru sama.
Je to jen zdánlivě neřešitelný problém.
Zásadní hodnotu má jen vysoce nepravděpodobná informace typu jsou zde. Všechny ostatní informace mají informační hodnotu o mnoho řádů nižší. Je proto možno dopředu domluvit signál, který tuto zásadní informaci z lodě do metropole předá. Metropole udržuje s lodí pravděpodobně spojení - stačí toto spojení definovaným způsobem přerušit a právě tento způsob přerušení by mohl být oním signálem. Obyčejné přerušení komunikace by mohlo být vyvoláno dejme tomu poruchou zařízení, havárií lodě, chybou obsluhy. Toto přerušení - vyhlášení poplachu typu jsou zde - by muselo mít podobu kódového sdělení.
Jakmile posádka učiní výše uvedené opatření, může se věnovat řešení návazného problému, zda byla také spatřena.
Je jediný prostředek, jak to zjistit: změna kurzu lodi.
Pokud cizí loď bude pokračovat v cestě původním kurzem, s vysokou pravděpodobností nás nedokázala detekovat.
Pokusím se to doložit logickou úvahou.
Kdyby byla na vyšší technické úrovni než my a detekovala nás, musela by si klást otázku, na jaké úrovni jsme my. Jediným prostředkem, jak se o tom přesvědčit, by byla změna kurzu.
Naše loď mění kurz, provádí odpoutávací manévr na hranici sledovatelnosti jiné lodi. Sleduje chování cizí lodě. Tato fáze nemůže trvat dlouho, protože selhání detekčních systémů cizí lodě mohlo být zaviněno i chybou obsluhy a ta se mohla vzpamatovat.
Od tohoto okamžiku se odvíjejí další varianty scénáře I./1

I./1/a
Naše loď se přesvědčila, že cizí loď nezměnila kurz, lze soudit, že naši loď nedetekovala.
Jisté to však není.
Naše loď splnila primární úkol - informovala metropoli o přítomnosti cizího hvězdného korábu.
Jakákoli další činnost by mohla ohrozit bezpečnost metropole. Posádka tudíž přistoupí k autodestrukci. Musí to být předem připravená akce - autodestrukce musí být provedena tak, aby nevyvolala nežádoucí pozornost. Jde o nesmírně náročný technický úkol. Byl proto předem připraven, tajně, aby ho posádka nemohla vyřadit z provozu.
Naše loď se sama zničila a metropole připravuje další kroky. Je třeba postavit výzkumné lodě speciálně určené k vyhledávání hvězdných lodí, vybudovat chráněné komunikační kanály.
Tato varianta se mi jeví jako optimální a nejlépe zajišťující bezpečnostní zájmy metropole.

I./1/b
Naše loď se přesvědčila, že cizí loď nezměnila kurz, lze soudit, že naši loď nedetekovala. Pokračujeme v úhybném manévru, aby se o svém závěru potvrdila. Je nyní téměř jisté, že jsme nepozorováni a že tudíž máme technickou převahu. Je to možná naše poslední šance, jak převahu využít. Prudce změníme kurz, přiblížíme se k cizí lodi a za pomoci všech zbraňových a energetických systémů jež jsou k disposici ji zničíme.
Pokud se nám to podaří dřív, než ona sama stačí vyslat signál, strhli jsme všechny výhody na svou stranu a pak by tato varianta byla ještě výhodnější, než ta popsaná pod kódem I./1/a. Je to ovšem velmi nepravděpodobné. Navíc i cizí loď je jistě v nějakém kontaktu se svou metropolí a v každém případě bychom vyvolali přerušení spojení a tudíž poplach.
Musíme tedy počítat s tím, že naše akce je otevřením nepřátelství.
Dali jsme najevo jednak technickou převahu, jednak agresivní bojovnost. Ke konfliktu došlo na neutrální půdě "prostoru nikoho", takže ti druzí nemají zásadní důvod proč se pokládat za oběti agrese, což by mobilizovalo jejich zdroje - jak se to stává při takových konfliktech, viz odporu Ruska proti napadení Napoleonem a Hitlerem, nebo Anglie v letecké bitvě. Připomeňme, že i oni byli na průzkumné výpravě, tudíž aspoň částečně expanzívní a že to, k čemu došlo, lze kvalifikovat jako klepnutí přes prsty.
Prostor k různým variantám odezvy je však otevřen. Každopádně naše metropole musí nyní chystat daleko náročnější soubor opatření. Ve variantě I./1/a šlo o stavbu špionážních systémů, kdežto nyní musí jít o budování obranných a útočných systémů, o převedení režimu života do bojové pohotovosti, která, nezapomeňme, může trvat značně dlouho. Odhad může odviset od výsledků průzkumu trosek námi zničené lodě. Špionážní systémy jsou samozřejmě také součástí příprav a musí být uvedeny neprodleně do provozu. Cizí metropoli je tudíž třeba nalézt, zničit a obyvatelstvo pobít a sníst, což ovšem je činnost přesahující rozměr tohoto scénáře, popisujícího kontakt.

I./1/c
Naše loď se přesvědčila, že cizí loď nezměnila kurz, lze soudit, že naši loď nedetekovala. Pokračujeme v úhybném manévru, aby se o svém závěru potvrdila. Je nyní téměř jisté, že jsme nepozorováni a že tudíž máme technickou převahu.
Je třeba navázat skutečný kontakt, tedy komunikaci. Zastavíme úhybný manévr a pokračujeme v přibližovacím manévru.
Je to velmi riskantní krok.
Pečlivě sledujeme jejich počínání. Je pravděpodobné, že jejich loď se pustí do úhybného manévru. Bude to znamenat, že jsme se dostali do operační zóny jejich detektorů. Hrozí nám nebezpečí, že jejich loď se zachová podle varianty I./1/b a podnikne na nás útok, eventuálně podle I./1/a a podnikne autodestrukci. Musíme proto okamžitě reagovat změnou kurzu, nejlépe několikanásobnou, evidentně neúčelnou, aby bylo patrno, že nejde o manévr, nýbrž signál určený jim.
Podstupujeme v těchto chvílích veliké riziko, které lze minimalizovat pouze vypuštěním rozptýlených zbraňových systémů, jak o nich byla řeč v oddíle popisující technickou stránku věci.
Fritz Leiber vyřešil uzavřený kruh podezření ve své povídce První kontakt výměnou lodí. Zdá se však, že v okamžiku, kdy obě lodě o sobě vzájemně vědí, otevřeně agresivní chování ztrácí smysl. My ani oni vzájemně o sobě nic detailního nevíme a neznáme zbraňové systémy toho druhého. Proto se v tomto scénáři užití zbraní jeví jako neúnosně riskantní a tudíž neúčelné.
Spíš je třeba zahájit komunikaci.
Ta může nabýt mnoha forem a zde se skýtá prostor pro vytváření variant.
V každém případě komunikace se bude odvíjet za podmínek přerušení komunikace s oběma metropolemi. Snahou komunikace bude co nejvíce informací získat a co nejméně sdělit. Proto se zdá pravděpodobné, že komunikace se bude - přinejmenším v otevírací fázi komunikace, která však může trvat značně dlouho - dít na platformě velmi primitivního spojení.
V žádném případě nelze zapomenout, že nepůjde o získání vzájemné důvěry. I kdyby nakrásně byla důvěrná komunikace navázána a i kdyby se v nějakém variantním scénáři účastníci dohodli na osobním kontaktu, nezapomínejme, že tento osobní kontakt je nepodstatný. Jde o kontakt dvou hvězdných civilizací, který nevyhnutelně vede ke konfliktu, i kdyby v nějaké dílčí fázi si jedinci vyměnili projevy sympatií, ba přátelství.
Je třeba vzít v úvahu, že tento druh kontaktu může trvat velmi dlouho. Je dokonce možné si představit, že jedna či druhá nebo obě posádky mají ve svých instrukcích obsažen příkaz, že kontakt tohoto druhu musí být trvalý, obrazně řečeno - jeden nesmí druhého spustit z očí. Lze si představit ostrůvky kosmických vyvrženců, kteří už celá léta svého biologického času žijí bez kontaktu s metropolí. Zábavnou variantou je vysílání signálů pokoušejících se přivolat třetí stranu - příslušníky vlastní civilizace se jim pochopitelně nepodaří přivolat, ti se jim budou vyhýbat až do doby, kdy se naplno rozhoří otevřené nepřátelství.

Scénář I./2
Kontakt osamělé lodě s flotilou
Varianta I./1 uvažovala o kontaktu dvou osamělých lodí. Toto je zřejmě velmi nepravděpodobná varianta. Jako pravděpodobnější jeví se být varianta I./2, kdy dojde k setkání osamělé lodi s flotilou.
Tato forma kontaktu má dvě hlavní podskupiny, I./2/a a I./2/b. Ta první předpokládá, že nedošlo k předešlému kontaktu ve smyslu I./1 , kdežto ten druhý se odehrává v podmínek poplachu a mobilizace všech obranných a útočných sil hvězdné civilizace.

I./2/a
Osamělá loď se setká s flotilou

I./2/a/1
Naše výzkumná loď se dostala do operačního prostoru cizí hvězdné civilizace a na jeho okraji narazila na skupinu hvězdných korábů. Zásady kontaktu popsané v oddíle I./1 zůstávají zachovány. Naše loď přeruší definovaným způsobem spojení s metropolí - pokud nějaké udržuje. Varianta I./1/b předpokládající překvapivý ničivý útok nepřichází v úvahu. Je třeba volit mezi autodestrukcí (I./1/a) a přiblížením s následným navázáním kontaktu (I./1/c). Autodestrukce se jeví stále jako optimální řešení a bylo by žádoucí ji zakódovat do konstrukce lodě. Takto by učinila racionálně si počínající civilizace. Dost možná, že na nás už nějaká narazila a my o ní nevíme právě proto, že se dokázala tiše vypařit, aniž jsme si toho všimli. Je žádoucí už proto, že v této variantě je převaha samozřejmě na straně těch druhých. Flotila si je vědoma toho, že jedna cizí loď proti ní nezahájí palbu, ledaže v sebevražedném úmyslu, a pokud by byla schopna sebevraždy, učinila by autodestrukci. To, že autodestrukci neučinila bude vyloženo buď jako příznak slabosti, nebo naivity, což je jen druh slabosti. Posádky lodí flotily budou tedy od prvopočátku kontaktu cítit převahu nad posádkou osamělé lodi. Budou ji hledět obsadit, posádku zajmout a informačně vytěžit. Proto opakuji, autodestrukce se jeví dokonce jako nutnost a nedojde-li k ní, selhání může mít pro metropoli fatální následky. Další argument, aby se autodestrukční zařízení aktivovalo automaticky.

I./2/b
Flotila narazí na osamělou loď
Flotila operující mimo oblast kontrolovanou metropolí má s největší pravděpodobností vojenské úkoly. K této variantě dochází ve fázi po vyhlášení poplachu. Ozbrojené flotily mohou také systematicky navštěvovat planetární systémy, vyhodnocené jako příhodné ke vzniku a uchování života. Jejich činnost tedy plně spadá do okruhu činností, zkoumaného první částí této úvahy - hledají nové prostory pro kolonizaci a v případě, že budou obydlené, k agresi, vraždění a snědení domácího obyvatelstva.

I./2/b/1
Flotila pronikne do operačního prostoru hvězdné civilizace a narazí na osamělou loď. Půjde nejspíš o loď strážní, patrolující v okrajové oblasti. Bude se snažit o co nejrychlejší likvidaci. Vzhledem k tomu, že detekční systémy a zbraňové systémy velkých invazních křižníků budou funkční na větší vzdálenost, pro osádku malé strážní lodě bude takové setkání znamenat milosrdnou smrt.

I./2/b/2
Flotila narazí na osamělou loď v hvězdném prostoru. Půjde buď o výzkumnou loď hvězdné civilizace, která má být právě navštívena=napadena, nebo o loď jinou. V obou případech bude co nejrychleji zajata - nikoli zničena, aby bylo možno doplnit informace. Přepadení bude bez rizika, stejně jako v případě I./2/b/1 platí, že detekce se odehraje na takovou vzdálenost, že šance osamělé lodi na únik nebo varování jsou nulové. Pro posádku napadené lodi jde o mimořádně nepříjemný zážitek. Zajetí rovná se nejďábelštější mučení a pumpování informací.

I./2/b/3
K zajímavé variantě dojde v okamžiku, kdy flotila směřující k vytčenému cíli náhodou narazí na úplně jinou loď náležející k zcela jiné civilizaci. Lze si představit zábavnou situaci, kdy ona loď je sice jen jedna, zato vybavena do krajnosti sofistikovanými zbraňovými systémy, které převyšují výzbroj civilizace, která s se má stát obětí agrese oné flotily. Početní převaha sehraje své, flotila se - za cenu ztrát - osamělé lodi sice zmocní, avšak odhalení, která na její palubě učiní, ji přimějí ke kvapnému ústupu, aniž se kdy posádka osamělé lodi, umučená a potom snědená, kdy dozví, že svou mučednickou smrtí fakticky zachránila jednu hvězdnou civilizaci před destrukcí.

Scénář I/3
Kontakt automatické sondy s cizí sondou, lodí nebo flotilou
Možná, že jsem se dopustil metodické nebo logické chyby, což je ostatně totéž. V zájmu atraktivnosti vyprávění jsem se pustil rovnou do rozvíjení scénářů kontaktu pilotovaných lodí, přičemž jsem předpokládal zejména v případě osamělých lodí kontakt více méně náhodný.
Nyní nastal čas vyjádřit hluboké přesvědčení, že náhodný kontakt pokládám za velmi nepravděpodobný.
Vraťme se do vývojové fáze, kdy planetární civilizace odkrývá tajemství interstelárního cestování. Hovořme pro názornost o civilizaci naší, lidské. Už v okamžiku, kdy jsou objeveny teoretické principy - a ty mohou praktickou realizaci předcházet i o desítky let, se lidé začnou problematikou kontaktu zabývat a budou vytvářet varianty taktiky kontaktu, mnohem hlouběji propracované, než jaké zde předkládám já (ovšem že principiálně podobné).
Jistě se ukáže, že z mnoha důvodů bude třeba vysílat nepilotované sondy.
Scénář I./1/a předpokládající autodestrukci ať už vědomou nebo nevědomou je šokující, pokud půjde o pilotovaný let. Předpokládám však, že daleko dříve dojde k nepilotovaným letům a že tudíž naše automatická sonda detekuje přítomnost cizího tělesa umělého původu, nezáleží na tom, zda pilotovaného nebo nepilotovaného.
Pak bude samozřejmé, že sonda po verifikaci objevu sama sebe zničí!
Co bude následovat?
Mladá hvězdná civilizace ví o existenci konkurenta a je informována, v jakém prostoru byl cizinec zjištěn. Bude teď třeba získat maximum dalších informací. Souběžně je urychlen vývoj pilotovaných lodí - průmysl i vědecké zázemí dostanou i tímto kontaktem obrovský impulz, je urychleno budování vojenských struktur - o nich bude podrobně pojednáno v kapitole o obraně Země proti invazi z vesmíru.
Od tohoto bodu se odvíjí skutečně nepřeberné množství eventuálních scénářů. Uvedu několik, které mi připadají nejpravděpodobnější.

Scénář I/3/a
Civilizace může rezignovat na mezihvězdný kontakt. je to volba izolacionismu. Je omezena vesmírná expanze, včetně vysílání na rizikových vlnových pásmech a civilizace vezme na sebe jakési kosmické mimikri a doufá, že unikne pozornosti cizí mocnosti. Zároveň intenzivně buduje obranu na všech svých planetárních světech přirozených i umělých. Jak uvidíme v kapitole o obraně, tato činnost naprosto není zcela beznadějná. V rámci budování mimikry by mohla kamuflovat svoji technologickou vyspělost, mohla by předstírat primitivismus a tím snížit zájem o sebe ze strany soupeřící loupeživé hvězdné civilizace.
Ať ale zvolí jakoukoli taktiku: nelze doufat, že toto je konečné řešení problému.
Žádnými prostředky nelze zakrýt fakt, že obývá planetární systém schopný vytvořit a uchovat život na vyspělé vývojové úrovni. Když bychom přirovnali Galaxii k městu, a každý její hvězdný systém k budově, na těch budovách, schopných vytvořit a uchovat život svítí veliký reklamní neón a oči příslušníků hvězdné civilizace jsou schopny tento neón spatřit. Nelze ho vypnout. To, že Slunce je hvězda určité třídy a že kolem ní obíhají planety po určitých drahách a v určitých vzdálenostech je čitelné poselství značící - zde by mohl být život. Hvězdné civilizace se pokusí dříve či později navštívit každý takto označený dům, navštíví každou takto situovanou planetární soustavu. Z tohoto pohledu nejsou Dannikenovy mystifikace zase tak moc absurdní.
Takže zpátky k věci - i dokonale zakamuflovaná civilizace, která záměrně odstoupí od angažmá na mezihvězdné scéně se musí připravovat na návštěvu, a ta bude - jak ukázáno v první kapitole, konfliktní.

Scénář I/3/b
Civilizace vyhodnotí informaci sondy. Rozhodne se budovat všemi dostupnými prostředky svoji mezihvězdnou sílu. Ovšem rozhodne se vstoupit na scénu, teprve až bude řádně připravena. intenzivně pokračuje ve vědeckém bádání a do krajnosti akceleruje vývoj technických prostředků, přičemž nerozlišuje mezi systémy dopravními a zbraňovými oběma je věnována stejná pozornost.
Musíme si uvědomit, že rozhodnutí mezi tímto a předchozím scénářem je povahy politické. Bude záviset na politickém klimatu převládajícím v rámci uvažované civilizace.
Scénář I/3/c
Kdybych měl extrapolovat počínání lidské civilizace, jak ji chápu dnes, v před-hvězdném stádiu na prahu planetárního věku, obávám se, že bude volen tento třetí, podle mého názoru nejméně vhodný scénář. Civilizace je natolik vnitřně různorodá, že nemá charakter racionálně a cíleně jednajícího organismu. Každé rozhodnutí je výsledkem kompromisu. Vývoj technických prostředků bude pokračovat, civilizace se nedokáže sjednotit na přesně definované strategii a taktice, po automatických sondách vyšle pilotované lodě a pak nastoupí scénáře označené kódem I/1.

Soubor scénářů II.

Je skromný: obsahuje jedinou položku - Jiné prostředky
Mezihvězdné cesty na palubách kosmických lodí jsou v tomto souboru scénářů vyloučené. Je to blud, známka technického naivismu, jako byly naivní prognózy, že letecká doprava v pozemském ovzduší bude na bázi řiditelných vzducholodí a osobních balónů.
Je pravděpodobné, že mezihvězdné cesty se budou dít na bázi technických prostředků, jež se budou lišit od kosmických lodí více, než se liší vzducholodě od letadel těžších vzduchu.
Budou založeny na zcela jiné fyzice, na zcela jiném pojetí času a prostoru, na zcela jiném pojetí existence.
Osobně považuji tuto druhou variantu za pravděpodobnější, než varianty obsažené v souboru scénářů I.
Mohu se opřít jen o jeden hypotetický důkaz.
Kdyby mezihvězdné lety na bázi kosmických lodí jakéhokoli typu a pohonu byly možné, návštěvníci by už byli tady. Platí teze o tom, že naše planetární soustava je budova, na jejíž fasádě svítí po celé Galaxii jasně čitelný neón s nápisem ŽIVOT. Hvězdná civilizace má jistě tak dokonalé přístroje pro zkoumání galaktického prostoru, že tyto neóny dovede spatřit, neóny, nebo spíš majáky života. Pokud tedy existují, a pokud mají onu touhu po expanzi a poznávání, což je totéž, jak to, že náš neon opomíjejí? Proč se k majáku neženou jejich hvězdolety?
Dannikenovské a ufologické spekulace vyžadují ze strany návštěvníků takovou dávku iracionality, že je nemohu brát vážně.
Nelze však vyloučit platnost scénáře naznačeného v Clarkově Vesmírné odyseji. To co prožíváme je pouhé larvální stadium hvězdného života a larvy, jak známo, nelétají.
Přechod k jinému druhu fyziky bude znamenat přechod k jinému druhu existence. I motivace bude naprosto jiná, jiné budou cíle a zájmy.
Tady, za tohoto předpokladu, není žádný prostor pro spekulace.
Larvy nemohou psát scénáře pro motýly.