Aston občas přednáší o tom či o onom. Napřednášel toho spoustu, tady je zlomek toho, co za ta léta posluchači vyslechli. Někteří včas odešli, vy to můžete také udělat, ještě je čas.

 


Osobní stránka
Ondřeje Neffa

mail:
ondrej zavináč neff.cz

O elektronické žurnalistice

Poznámka z února 2008: tento text, dnes 12 let starý, má pro mne velký význam - v něm jsem si ujasnil východiska, která vedla k založení Neviditelného psa a později Digineffa. Byla to drzost, přednášet o něčem, co vlastně ještě ani moc neexistovalo. Ale bez drzosti by nebylo Neviditelného psa...
O.N.

Dámy a pánové,
Dovolte, abych velmi stručně pojednal o svých kratičkých zkušenostech uživatele internetových služeb i spolupracovníka elektronického magazínu a z nich zcela nezodpovědně - ostatně dle mého zvyku - odvodil určité závěry obecnějšího charakteru, týkající se webovské publicistiky, e-magazínů a jejích perspektiv..
O Internetu zde bylo řečeno mnoho pozitivního, soustředím se tedy spíš na problémy.
Kdybych měl shrnout svůj celkový dojem s výhradou, že je možná zcela mylný a že jsem prostě ještě neobjevil ty správné zdroje, řeknu, že informační zdroje které jsem poznal lze v zásadě rozdělit na dva druhy.
Infromace o sobě podávají instituce, především vysoké školy a vládní úřady. Najdeme mnoho stránek s krásně vyvedeným logem dané univerzity, se stručně vylíčenou historií, s popisem jejího zaměření a seznamem profesorského sboru. Pro toho, kdo se na danou školu nechystá přihlásit je to inspirativní asi jako čerstvě posekaný trávník. Nepříliš vzrušující jsou i referáty, které o sobě podávají státní úřady. Některé zdroje nejsou bez zajímavosti, připomenu oblíbené stránky americké Ústřední zpravodajské služby CIA, nad nimiž má uživatel příjemný a zcela neopodstatněný pocit, že se vloupal do zakázané komnaty. Své stránky mají i velké průmyslové a obchodní organizace. Naprosto nehodlám tvrdit, že jsou informačně bezcenné. Rozhodně však nesou stopu odosobněné oficióznosti a jejich důvěryhodnost je taková jako u tradičního dokumentu, kde je na každé straně kulaté razítko s nápisem PROVĚŘENO. Podobně odosobněný pocit má uživatel ze stránek produkovaných rozmanitými vědeckými organizacemi a skiupionami zaměřenými na specifické aktivity, jako je ekologické hnutí.
Do druhé oblasti patří stránky, vyráběné nadšenci všeho druhu. Sem patří i elektronické magazíny, o kterých chci mluvit především. Zatímco dokumenty z první oblasti jsou poznamenány snahou o důstojnou škrobenost, zde je snaha jiná. Opět, svěřím svůj dojem možná falešný: řekl bych, že tvůrcům těchto stránek jde především o to, aby tvorba bavila je a ne pro to, aby byly k užitku tomu, kdo se na stránku přihlásí. Jejich produkce tvoří opak, doslova protipól oněch oficiózních produktů, o kterých jsem se zmínil před chvílí.
V oblasti, která mě zajímá, jsem objevil také několik magazínů s odlišnou filosofií přístupu. Právě tyto e-magazíny jsou zárodkem publicistiky nového typu a prezentují se jako novodobé médium s jasnými specifiky. Mají různou úroveň, některé jsou poněkud neseny duchem oficióznosti, jiné duchem recese. Uvedu několik příkladů z oblasti mého primárního zájmu, tedy sci-fi a kyberpunku zvlášť.
Svoji stránku má známý tištěný magazín Interzone. Zde je to jednoduché. Magazín otiskuje ukázky svého obsahu, například sloupky známého spisovatele Bruce Sterlinga a doporučením uživateli, aby si papírovou formu koupil, lépe předplatil. Stejně k věci přistupuje časopis Boing Boing a Little Noiz. Navíc, oba uvedené jsou neseny duchem studentské recese a jejich ukázky působí především na toho, komu je takový duch blízký. Čtvrtletník Whole Earth Quarterly podává o sobě informaci s výzvou k subskripci, obsahem každého čísla a ukázkou jednoho článku. Za příklad vynikajícím způsobem vedeného e-magazínu považuji Phrack. K charakteristice dovolte uvést kratičkou citaci: Náš newsletter je určen otázkám telekominikace, tedy phreakingu a hackingu, anarchii, konkrétně zbraním smrti a destrukci a rozvratu. Články s jiným obsahem jsou přijímány jen do jisté míry. Nutno říci, že Phrack se uvedeným tématům věnuje systematicky a důkladně a je pro zájemce o ně dobrým informačním zdrojem.
Technicky vzato, z novinářského pohledu, že Phrack normální newsletter převedený do digitální formy a posílaný po síti. Nemá specifika, která z elektronické informace činí cosi svébytného, takže kdybyste Phrack měli předplacený a dostávali ho poštou, budete na tom stejně. Phrack, u nás například scifistický magazín Trosky, se vyznačuje tím, že produkuje jednotlivá čísla, která nejsou vzájemně provázána. Psaný materiál se uzavře do pomyslného balíku a zveřejní.
Postatně jinam se posouvá HotWired, populární e-magazín, zřejmě patří k nejlepším jež jsou k disposici a je zřejmě svým pojetím blízký ideálu, o kterém chci mluvit. Opírá se sice o tištěný měsíčník Wired, avšak jde důsledněji za specifiky e-magazinové žurnalistiky.
K Hot Wired se musíte přihlásit, dostanete uživatelské jméno a heslo a číslo. Není to proto, aby od vás chtěli nějaké peníze, nýbvrž proto, že Hot Wired umožňuje úpravu nabídky podle individuálních zájmů. Je to časopis pro - řekl bych obecně - zájmy odpovídající době, nechybí například zde ani neobvyklé druhy sportů a samozřejmě kyberpunková kultura. Uživatel není nucen přijímat nabídku celoou, jeho preference jsou zaneseny do databáze a při přihlášení mu časopis předkládá nabídku podle jeho přání.
Toto je neobyčejně důležitý aspekt, který by měl brát v úvahu každý vážný producent e-magazinu. Čímž se dostávám k jádru problému - jak jít na věc z novinářského hlediska.
Hot Wired totiž svou koncepcí naznačuje trend, který se jasně rýsuje i v tištěné žurnalistice. Mnohé tištěné deníky zejména americké jsou řešeny tak zvaným vícehřbetý systémem. Deník obsahuje řadu sekcí, mnohdy až opatnáct i více, věnovaných různým oblastem zájmů a čtenář je veden k tomu, aby při prvním kontaktu s novým číáslem deníku vyřadil a doslova zahodil ty sekce, které ho nezajímají. Trend směřuje k takovému stavu, aby se už na výrobní lince skládaly noviny individuálně pro daného abonenta a sice, aby se individuálně tiskly, jak to zní jako sci-fi, už přímo na rotačce, jako takřka individuální tisk. Redakce by připravovala výběr článků, z nichž by se skládala sestava podle preferencí uživatele. V tištěné žurnalistice to zatím činí technické problémy, které jsou sice už vyřešeny na teoretické, ba prototypové úrovni, avšak technologie zatím není zralá. Zato v elektronické žurnalistice to nedělá problémy žádné, e-magazin musí být postaven na databázi preferencí a jde vskutku jen o to, aby se uživatel přihlásil k té preferenci, kterou si prve zvolil.
Nevím, co udělat, abych k tomuto bodu připoutal náležitou pozornost.
Tradiční tištěná média deníky počínaje čtvrtletníky konče, stejně tak jako tradiční elektronická zpravodajská média, tedy rozhlas a televize, vyrábějí produkt o dané neměnné skladbě a uživatel má možnost výběru značně omezenou, že článek který ho nezajímá přeskočí anebo na chvilku od rádia či televize odejde. Teprve e-magazin dokáže vyjít uživateli zásadním způsobem vstříc, že mu dává možnost předběžné volby, přičemž mu samozřejmě neuzavírá možnost, aby své preference kdykoli změnil pro příští připojení anebo aby při aktuálním připojení nalistoval to, co si do preferencí nabídek nezařadil.
Stejně podstatný je další rys, který odlišuje e-žurnalistiku od tradiční novinařiny.
Ta je charakterizována přesně danou periodicitou. Podle toho, jak často je které médium zveřejňováno - jako ucelený systém, připomínám, jako ustálená neměnná skladba - se přizpůsobuje i obsah. Je jasné, že v deníku vycházejí materiály jiného druhu, než dejme tomu v čtvrtletníku, abych uvedl extrémní příklady.
E-žurnalistika umožňuje tyto rozdíly překlenout. Jedno médium může přinášet žhavé novinky a obměňovat je v libovolném rytmu, v krajním případě denně či po hodinách, kdyby to mělo praktický smysl, a právě tak může zveřejňovat materiály dlouhodobé užitné hodnoty. Právě toto je například cesta, kterou se vydal AmberZine, český sci-fi e-magazín. Pro názornost si sám pro sebe přirovnávám takový typ sdělovacího prostředku ke sněhové kouli. Informace se postupem času nabalují a některé, které už nejsou k užitku, samozřejmě odpadávají a jsou nahražovány jinými. Informační bloky jako je dejme tomu adresář typu Kdo je kdo anebo blok povídek v AmberZinu zlstanou, dokud o ně bude zájem, kdežto zprávy o aktuálních událostech, recenze na knihy a filmy které jsou právě uváděny v kinech jsou samozřejmě obměňovány.
Tato tendence není bez problémů.
Předpokládá, že dotyčný e-magazin nemá jednotlivá čísla, jak tomu je u tradičních médií nebo u e-magazínů tradici následujících. Je ovšem třeba způsobit, aby se uživatel správně orientoval v médiu, které fakticky vypadá pořád stejně. To je veliký problém média bez pravidelné periodicity. Obálka časopisu jasně signalizuje, o které číslo jde a čtenář se v tom vyzná ještě po létech. Co ale dělat s e-magazínem, který má jen jedno trvalé v uvozovkách číslo?
Především je třeba jasně vydělovat bloky obsahující aktuální informaci. Touto cestou jdou mnohé zdroje a nápadně inzerují žhavé - či dnes je módní říkat chladné - novinky. Tam je periodicita jasná, zpráva tyou oznámení chystané události má smysl jen do té doby, dokud událost neproběhne.
Horší je to s materiály trvalejšího typu.
Jsou zpravidla členěny do oddílů - v AmberZinu jsou to například oddíly povídek, nebo stránkek věnovaných jednotlivým autorům. Domnívám se, že je žádoucí, aby se datum zařazení a aktualizace stalo součástí materiálu, asi tak, jak se stalo zvykem opatřovat články titulkem. V e-magazinu HotWired uvádějí počet dnů, který zbývá do další aktualizace. I to je dobré opatření a je zřejmé, že čím více údajů tohoto typu bude materiál doprovázet, tím se uživateli usnadní orientace.
To ovšem není jediné řešení zásadního problému e-magazínů.
Pro běžného uživatele, který načítá informace z domova prostřednictvím modemu přes telefonní linku - a takových bude přibývat - je rychlost přenosu podstatný faktor. A právě rychlost přenosu či spíš pomalost přenosu je příčina několika paradoxů.
Uživatelské pohodlí, které je velmi příbuzné s grafickým rozhraním, vede k dramatickému zvyšování objemů přenášených dat a tudíž ke zpomalení přenosu. Dovedu si představit, že uživatelé zvyklí na služby gopher mají k webovským stránkám podobný vztah, jako vyznavači dosu k windows. A naopak, kdo přišel do kontaktu nejdříve k webu, bude si asi těžko zvykat na spartánsky strohé prostředí gopheru.
Proč to říkám v této souvislosti.
Je jasné, že pokud e-magazín má být sněhovou koulí, nabalující informaci a odvrhující jen tu zastaralou a nepotřebnou, kdžto tu trvale užitečnou v sobě dlouhodobě podržuje, musí být vybaven indexovým aparátem ukazatelů, vedoucí uživatele k cíli. Tyto indexy musejí být důmyslnější a rozsáhlejší, než tradiční indexy známé z tištěných médií, přinejmenším už proto, že musejí nést nejen informaci o obsahu a umístění daného materiálu, ale také časové údaje, aby uživatel nemohl být na pochybách, zda jde nebo nejde o informaci, s níž se už seznámil.
Jenže je zde onen už zmíněný problém rychlosti přenosu. Uživatele neobyčejně znechucuje nekonečné prokousávání nekonečnými vrstvami nabídek vedoucí k dalším nabídkám, menu otevírající nová menu, aby se nakonec dostal k materiálu, který ho vůbec nezajímá. A nezapomínejme, že co tři minuty, to jeden puls i za předpokladu, že máme abonovaný neomezený přístup k Internetu.
Toto vidím jako vůbec hlavní problém elektronické žurnalistiky po stránce žánrové.
Sám obsah je bezproblémový, všichni víme, že v e-médiích může být žánrově doslova všechno a limitující je jen objem.
Zato otázka, jak se k materiálu dostat, to je čertovo kopýtko.
Tvář každého média je určena výchozími technickými danostmi. Psaná žurnalistika si ztaké vytvořila rychle regule, které jsou fakticky dodržovány dodnes. Nejinak tomu bude jistě i v žurnalistice elektronické. Řešení zřejmě bude v mnohosti cest vedoucích k informaci, v možnosti vytvářet zkratky, obcházející vrstvy nabídek. Elegantní řešení ostatně poskytují už samy webovské prohlížeče se svýmiu záložkami a to je zzřejmě princip, který do sebe vstřebají i jednotlivé tituly e-magazínů. Patrně vzniknou různá menu, možná dokonce, že i bez vzájemné domluvy přijmou obdobná řešení optimální struktury a každý uživatelk bude zacházet se svým médiem jinak, podle svých zájmů, ale také podle toho, jak často bude elektronické stránky navštěvovat.
Závěrem bych se rád věnoval problému, který se obsahu e-magazínů týká jen okrajově.
Na začátku jsem se svěřil s dojmem, který na mě web po krátkém pobytu v něm dělá. Souvisí s onou zapeklitou otázkou, kdo jendotlivé webovské stránky vytváří, a ot je otázka ekonomická.
Proto je na webu tolik oficialit - protože ouřady mají peníze na sebeprezentaci, a proto se tu prezentuje i tolik individuálních podivínů, protože ti mají čas a pokud kromě času disponují i přístupem k webu, exhibují do sytosti.
Jenže toto se nemůže stát nosným principem.
Podle posledního Chip-weeku se příliv zájemců o aktivní přítomnost v Internetu poklesl, takže někteří analytici předvídají pro letošní rok značné snížení investic. Ve třetím čtvrtletí loďského roku přibývalo týdně 4,4 % nových stránek, kdežto v posledním čtvrtletí jen 2,8 %. Důvodem je neočekávaně slabá návratnost investic.
Muvme o specifických webovských stránkách, o e-magazínech. I pro ně platí totéž, co pro jakékoli jiné informační médium. Z hlediska provozovatelů, tedy vydavatelů novin a majitelů televizních a rozhlasových stanic je dané médium v uvozovkách nosič inzerce. Lidé si neuvědomují, jak malý podíl nákladů na výrobu hradí tím, že si časopis či deník koupí, bývá to mezi patnácti až dvaceti procenty u periodik, která mají slušné hospodářské výsledky. U komerčních televizí jako je u nás NOVA je ekonomika postavena výhradně na reklamě.
Je jasné, že zatím hodně e-magazínů, náš AmberZine nevyjímaje, stojí na nevýdělečné bázi. Někdo poskytne technické vybavení, v daném případě fakulta elektrotechniky, jejímuž vedení patří vděčnost a díky a skupina nadšenců ve volném čase věnuje své úsilí. Takhle nějak vznikala ještě v minulém režimu také scifistická Ikarie v pololegálních podmínkách jako fanzín. Jenže to není trvalé řešení. Je třeba profesionalizace, je třeba investic. E-magazín Hot Wired je profesionálně dělaný a je to na něm vidět, abych dal konkrétní příklad.
A to je jádro nejzávažnějšího problému, doslova osudově důležitého pro další vývoj.
Profesionalizace je nezbytná. Kdo a za jakých podmínek ji bude financovat?
Jak všichni víme, řeklama je ve webovských stránkách hojně přítomná. Zatím jsem se nikde nedostal k informacím o její výnosnosti. Jakmile se ukáže, že Internet a na něm přítomné stránky, ať už e-magazíny nebo jiné, jsou dobré nosiče reklamy, nebude nouze o finanční zdroje. Je jasné, že se začnou diverzifikovat jednotlivé stránky na atraktivní a méně atraktivní. Dnes AmberZine sleduje, kolikrát byly jeho stránky otevřeny a kolik abonentů má více méně z nadšenecké zvědavosti. Pro budoucnost to však je nejdůležitější informace, jakou o sobě může podat, protože to je první, na co se eventuální inzerent ptá. Podotýkám - nejde o absolutní čísla, jde i o sociální skladbu, která je u internetovských publikací samozřejmě příznivá - nebudu asi daleko od pravdy když odhadnu, že počet nesolventních bezdomovců připojených k Internetu je zanedbatelný.
O budoucnosti tedy rozhodne ona zlověstná neviditelná ruka trhu. Neznamená to ovšem, že nutně musíme sedět na zadku a čekat, co s námi provede.
Jak už jsem řekl - bude hodně záležet na nabízené kvalitě e-magazínů. Studentsky laděné exhibice asi nemají před sebou takovou budoucnost, jako promyšleně strukturované, dobře vedené druhy informace a zábavy. Ony "záložky" v internetovských prohlížečích znamenají z hlediska reklamy nelítostné referendum. V plošnáých médiích typu televize vám mohou natlouci do hlavy reklamu i v časech, kdy tak zvaně vypínáte své vědomí. V novinách na vás podprahově působí i reklama na stránkách, které jen lhostejně přelétnete očima. Zato na síti postupujete cíleně a oblasti, o něž nemáte zájem, nemají nejmenší šanci, aby vás zasáhly.
Jde o jev zcela nový a jistě o něm odborníci budou brzy psát učená pojednání. Jenže dřív než univerzitáni budou o něm vědětr vše potřebné obchodníci. Velmi pečlivě sledují, z jakých prostředků se zákazník o existenci jejich firmy a jejich produktu dozvěděl a kolik je ona informace stála. Proto se domnívám, že i kdyby se nárůst sítě měl dál zpomalovat, či dokonce se měl počet zdrojů na webu snižovat, nové informační médium čili nový nosič reklamy je na světě a už z něho neodejde. Zájem inzerentů se soustředí na ta média, která si najdou cestu do bookmarkových adresářů v browserech uživatelů. Tato doba průkopnictví, kdy z jednotlivců ještě nevyprchalo nadšení a z institucí nevyprchala vůle jim nadšení financovat, je ta správná etapa, kdy je třeba rozvíjet know how nového typu, hledat nová formální řešení, vytvářet konečnou podobu nového publicistického žánru. Akce, jako je tato, pořádaná v prostorách Národního technického muzea, k tomuto cíli napomáhá a dovolte úplně na závěr, abych poděkoval všem, kdo se o její realizaci přičinili.

(20. leden1996)