Arkádie je již nějakou dobu budovaná představa Ondřeje Neffa o osidlování Měsíce, kde se dění pohybuje kolem hlavních postav Jakuba Nedomého a kyborga Dědka Čucháka. V nejnovějším díle Hvězda mého života se vracíme na úplný začátek, kdy osidlování zemské oběžnice teprve začínalo, Kuba Nedomý nováček a Dědek Čuchák ještě neexistoval.
Začínáme u Kuby Nedomého, jenž se probouzí v nemocnici po pokusu o jeho zavraždění. Jako lunární dělník na konci dvouletého turnusu se měl vrátit na Zemi a obdržet sto tisíc dorublů výplaty, což by ho zaopatřilo na zbytek života. Je však nutné opustit Měsíc v limitu, jinak už mu nebude návrat nikdy dovolen a stane se stálým obyvatelem Arkádie. V tu chvíli začínají události, které mají za cíl jediné, připravit ho o slíbenou a těžce odpracovanou odměnu. On se samozřejmě nemíní jen tak vzdát. Peklo, které se v životě Kuby rozpoutá, má nakonec vytvořit Dědka Čucháka, seznámit ho se Su Wang-li a udělat z něj toho, kým se postupně stal. Ondřeji Neffovi se zde povedlo vytvořit prudký proud událostí, který ovšem servíruje skrze napínavou výpravu a stylový humor. Každá další událost se jen těžce očekává, zároveň ale nemizí logická návaznost a neutuchá napětí, co přijde dalšího. Touha zjistit, proč se vše děje, táhne čtenáře postupem stránek více a více. Neustálé pokusy o vraždu, ztráta identity, zakázané technologie, oživování lidí, kyborgové, nelidé, policie i mafie. Zdá se, jakoby to nemělo nikdy skončit. Styl vyprávění Kuby přitom baví sám o sobě.
Jelikož se vracíme na začátek historie a přitom nejde o první knihu, objevují se zde samozřejmě na první knihy odkazy, ty jsou ovšem zvládnuty umně a nikterak neruší. Celá jízda pak zvolňuje až v závěru. Zabydlování se na Měsíci v pozici starožitníka je ještě zcela v duchu zábavy a napětí předchozích stran. Jakmile se však na scéně objevuje čínská mafie, dostáváme se k lehce nudícím rozhovorům asijských zločinců, které naštěstí nezabírají mnoho místa. Vůbec celý děj pozvolna dojíždí. Nicméně silný dojem ze začátku se rozhodně nevytrácí a nezbývá než zatleskat a doporučit k přečtení. Během příběhu se nám dostává dost informací pro obdivování chodu lunární společnosti, ale to rozhodně nezabraňuje plynulému posouvání příběhu, které nenechává snad jediné hluché místo. Humor zcela přirozeně vychází jak z hlavních postav, tak stylu vyprávění.
Ondřej Neff tedy přišel se skvělou knihou, která čtenáře vtáhne a nepustí, na čemž mají zásluhy jak děj, tak styl vyprávění. Neznalost předchozích knih rozhodně nevadí a Hvězda mého života se může bez problémů stát branou k ostatním příběhům hlavních hrdinů, kteří se zde představují pěkně od začátku a v souvislostech počátečních událostí i svých vlastností. Stejně jako je Neff hvězdou české sci-fi, je i toto dílo jasně zářícím tělesem mezi ostatními novinkami poslední doby.
(Ondřej Neff: Hvězda mého života. Obálka a il. Lubomír Kupčík. Praha, Albatros 2010. 368 s. 329 Kč) hodnocení: *****
Tomáš Javůrek, srpen 2010 Ikarie