"To je jeden asi ze sta problémů s robotama a kyborgama. Nikdy nevíte, jestli jednají z vlastní vůle, nebo z vůle někoho jiného.
S lidmi je to jednodušší, co se odhadu týče.
Ti vždycky jednají z vůle někoho jiného."
str. 168
Na novou knihu od Neffa čekám vždycky velice netrpělivě. Není pro mě jen studenou a vzdálenou "hvězdou české sci-fi", kdepak. Je to autor, který stál u počátků mé posedlosti žánrem. Jako jeden z prvních mi ukázal to vzrušení a údiv nad cizími světy, a tak mi pomohl pociťovat totéž i nad vlastním životem. Je to snad známka stárnutí nebo přílišné čtenářské zkušenosti, když se přistihnu, jak doufám, že se s další novou knihou vrátím k té závrati, kterou jsem kdysi prožívala nad neffovkami z 80. let? Myslím, že v tomhle nejsem sama.
Ten pocit se už asi vrátit nedá, ale můžu dostat příležitost setkat se znovu s oblíbenými postavami. V tomto případě se jedná o pokračování cyklu z Arkádie, takže se čtenář může těšit na Kubu Nedomého, Dědka Čucháka a graciézní Su. Skoro bych řekla, že to stačí, ne?
Ale to bych asi byla popotahována v kuloárech, za takovou "recenzi". Někteří z vás budou chtít vědět víc. Dobrá tedy.
Hvězda mého života se vrací prostřednictvím Kubova vyprávění do doby, kdy mu vypršel havířský kontrakt u Českopolské těžební a on z vlastní hlouposti a mladické nerozvážnosti zkejsl na Měsíci. A nebyl to poslední problém, do kterého se mu podařilo zaplést z výše zmíněných důvodů. Ale nebýt toho, kdo ví, jestli by měl to potěšení spolupracovat s kyborgem Dědkem Čuchákem a jestli by vůbec poznal největší lásku svého života, Su. Celý příběh je o tom, jak se to všechno seběhlo a jak se tyhle neortodoxní formy života setkaly.
Nebude patrně překvapením, že ani v Hvězdě se cyklus neodchyluje od svého čistě dobrodružně-akčního půdorysu. Koupíte si Neffa, dostanete Neffa. S jeho lehkým až nedbalým žurnalistickým stylem, ironií, sarkasmem, zručným minimalistickým karikováním a vtipnou psychologickou zkratkou. Dílčí epizody knihy pěkně odsýpají, a tentokrát nedojde na postupně se vkrádající lehkou rozvláčnost, kterou jsme mohli pozorovat u předchozího Ro(c)ku mého života.
Celkový vzhled knihy je velice příjemný. V poslední době si nás nakladatelství pěkně hýčkají vytříbeným designem, porevoluční experimentování (leckdy velmi odpudivé) je dávno pryč. I Hvězda mého života má díky nakladatelství Plus vkusnou a žánru odpovídající úpravu. Dokonce mé oko ani nezaškobrtlo o překlep, což naopak v poslední době zvykem nebývá.
A takto se příběh o mládí Kuby Nedomého stává něčím víc, než jen příjemně nostalgickým doplněním našich ranějších čtenářských zážitků a ladným kouskem, který si můžeme vystavit v knihovně. Není to žádný artefakt z Měsíce na doplnění sbírky a lapač prachu, ale živá, dýchající kniha, prostřednictvím které mohou s arkadským cyklem začít i naprostí nováčci. Ačkoliv… možná je lepší vychutnat si celý tento příběh chronologicky tak, jak ho Ondřej Neff napsal.
Lament, Sarden 3.6.2010