 |
Ondřej Neff patří k zlatému fondu české science fiction od 80. let 20. století. Byl to on, kdo nám dal geniální díla jako například sbírky povídek Vejce naruby (1985, 1997), Čtvrtý den až navěky (1987, 2008) nebo Zepelín na Měsíci (1990), ale i romány Jádro pudla (1984, 2006), Měsíc mého života (1988, 1999, 2007), trilogii Milénium (1992–1995, 2007) anebo Tmu (1998, 1999 a jako Tma 2.0 2003, 2007) a mnohé další. Nezanedbatelná je taky jeho práce publicisty a teoretika žánru.
Na nový titul zavedeného autora se vždycky čeká s napětím a taky trochu s obavami: Bude tak dobrý, jako vždycky? Anebo už mu docházejí tvůrčí síly? Je tato kniha znamením, ukazujícím na pozvolný konec éry jedné létavice nebo jde o důkaz, že nás svými paprsky poctilo slunce?
Celebrity jsou hororem. Groteskním, existenciálním podobenstvím o tom, jak daleko dokáže zajít naše ego. Už jsem zaznamenala i takové reakce, které se přiklání k názoru, že tento příběh hororem není. Naopak – přímočaře a bez příkras zobrazuje tu největší hrůzu, se kterou se můžeme v životě setkat. Naši otrlost a chtivost, zahalenou do hávu racionality.
S profesí ústředních představitelů má pan Neff osobní zkušenost a na textu je to znát tak, až z toho leckdy mrazí. Čtenář se musí, ať chce nebo ne, ptát sám sebe, kolik z autora je v titulní postavě spisovatele Mareše a kolik z jeho ženy se skrývá v herečce Veronice Sekerové. Už sám tento fakt je poměrně znepokojující a mám pocit, že tento spektakulární efekt se hned tak někomu nevyvede, a to ani v případě, že píše příběh „biografický“, což je v hororovém subžánru oblíbená sugesční technika.
Strohý žurnalistický styl s příměsí ironie až sarkasmu, kterým se autor zapsal do našich srdcí, se v Celebritách posunul někam dál. Jeho strohost však už není tak přímočará, pěkně koresponduje s duševními pochody hrdinů a v příběhu, kde není skutečné nic anebo naopak vše, je jedinou kotvou příčetnosti. Zjevení se celebrit se v první chvíli může zdát vtíravě samoúčelné až laciné, ale čtenáři brzy dojde genialita a nezbytnost tohoto prvku pro celý příběh.
Musím se Vám svěřit s tím, že jsem Celebrity četla v beta verzi, když je Ondřej Neff vystavil na svém webu. Nebyly špatné, ale leccos jim chybělo. Papírová verze mi potom vyrazila dech. Ano, tak tohle je spisovatelské řemeslo. Takto se z průměrného příběhu líhne nadprůměrný. Klobouk dolů. Tyto dvě verze by se měly používat jako demonstrace v kurzech tvůrčího psaní.
Nakladatelství Plus Celebrity vybavilo oku libou a vkusnou úpravou, která dokazuje, že ani dnes není krásná kniha plané slovo. Redakční práce sice sem tam maličko ujíždí, ale ty 2-3 případy se dají mlčky přejít.
Takže jak to je, je Ondřej Neff jen létavice 80. let minulého století, nebo je sluncem, které bude ozařovat naše tváře ještě dlouho? Odpověď je jednoznačná. Česká republika má svoje soukromé slunce.
A co vy? Co jste ochotni udělat pro to, abyste se prosadili? Kam až Vám vaše svědomí dovolí zajít?
Lament, Sarden 23.2.2010