Pětkrát "verneff"

Jules Verne, Ondřej Neff: Knihovna pro 21. století, Praha 2008-2010
Počínaje rokem 1863 (to bude za chvíli sto padesát let) vycházejí verneovky.
Zpočátku to dělaly pouze ve Francii. Ne dlouho. Začaly se překládat po světě, jimi ostatně líčeném. A taky byly adaptovány. Pro všechna média. Rovněž čistě literárně. V Rakousku-Uhersku se adaptací dopustil Adolf Bohumil Šťastný (1866-1922) knihami Tajemná vzducholoď a Tajemný kraj v podzemí a jistý "Iva Šír" Cobarthovým slonem. Bylo to laciné a jedná se jednoznačně o plagiáty Robura Dobyvatele, Cesty do středu Země a románu Zemí šelem. Původní autor není uveden. Ondřej Neff autora sto letech poté uvádí, ale neadaptuje méně svobodně. Připisuje scény, stmeluje kapitoly do jedné, ruší celé díly. Až dosud formou verneffek (pojem se nabízí a bývá už užíván) zpracoval šest románů: Dvacet tisíc mil pod mořem, Patnáctiletý kapitán, Pět neděl v balónu, Tajuplný ostrov, Nový hrabě Monte Christo a Dva roky prázdnin, přičemž vydání posledního bylo proti plánu odloženo na rok 2011. Projekt se opožďuje, v předchozích letech vždy vyšlo po dvou svazcích.

Následovat má Zemí šelem a eskapáda dalších dobrodružství, které však si dobrodruh-adaptátor nelosuje (anebo leda jejich pořadí). Výběr je totiž určen: ilustracemi Zdeňka Buriana. Ty existují ke čtrnácti titulům, pokud nepočítáte dalších čtrnáct obálek, a jde, dá si říct, o slušný náklad na bedra, nicméně Neff touží pokračovat minimálně vlastním románem s obrázky Milana Fibigera, který propojí svět Podivuhodných cest s poněkud podřadnější říší Josefa "Trosky" Matzala, kde také září kpt. Nemo a pro který Burian vytvořil devět obálek.

Podaří se projekt realizovat? I vč. neoslího můstku, jímž má být v Neffově spojovníku podsvětní oceán z Cesty do středu Země? Věřím, že ano, nicméně nehodnoťme vzdušné zámky, zkoumejme, co vyšlo, a máme tedy patero kvalitně vypravených publikací tzv. Knihovny pro 21. století (logo v prvých dvou svazcích ještě chybí) o rozsahu 200-250 stran doplněných Neffovými bravurními doslovy, mapami na předních a plány (Nautilu, brigy Poutník, balonu Viktorie, tajuplného ostrova, Monte Christovy flotily) na zadních předsádkách. Ony mapy kreslil ještě tragicky zesnulý Jaromír Vraštil, plány Ladislav Badalec. Stejně jako k nim se v Knihovně pietně přistupuje k Burianovi a Neff dokonce děj do jisté míry přizpůsobuje v zatáčkách, kde se malíř odchýlil od Francouze.

Kromě toho romány i provazuje. Navzájem. Jak? Sledujme případ aktuálního Monte Christa. Co ho pojí s jinými verneovkami? S Patnáctiletým kapitánem figura otrokáře Harrise. S románem Černé indie(sic) zdroj nerostných surovin. S Ocelovým městem zdroj výzbroje. A ne, nikoli, žádného podobného pavouka (a stále se rozrůstá) v Podivuhodných cestách nenajdete.

Zato objevíte škálu nesmyslů. Ano, u Verna. Právě ty adaptátor napravuje, i když ne všechny. Příklad? Nemo už dnes není ve stejném čase mladý (Dvacet tisíc mil) i starý (Tajuplný ostrov), ale jen mladý… a sešlý (viz nová verze Ostrova). A příklad nesmyslu, co zbyl? Absurdní provazový žebřík coby svislá stezka do jeskynního Žulového domu ve stěně. Vždyť kolonisté Lincolnova ostrova by se tu v reálu pozabíjeli! Dobrá, on je Neff hračička, odfrkne si někdo. Zkrátka. A nestačilo vydat Buriana s původními překlady? Nemyslím si. Ty překlady máme k dispozici v knihovnách a někdo doma, zrovna tak vznikly i úpravy některých (generované hlavně nakladatelstvím Návrat) a paralelně vnímáme, že děti Verna odkládají. Vlastně ani do rukou neberou. Pravda, odhazují i knížky jako takové, vnímejme však čtoucí menšinu a - bohužel, i pro ni je Verne odbytý strejda. Zůstane to stejné navzdory albatrosí snaze? Možná. Ale pokud ano, aspoň budeme s Neffem a jeho nakladatelstvím klidní, že jsme se - jako dospělí - pokusili.

Ivo Fencl, Tvar, listopad 2010