Rozhlasové hry V polovině osmdesátých let jsem se uchytil drápkem v dětské redakci rozhlasu, nejdříve dramatizacemi nějakých povídek, byl to Portonský dryák z Vejce naruby a Počkej, Hektore . Dopadlo to celkem dobře, takže jsem pro rozhlas napsal i původní hru Velká solární (vystupovala v ní i Ljuba Krbová a to jsem věru netušil, že si ji za 21 rok vezmu za ženu, křivolaké jsou cesty osudu).

První velká rozhlasová hra byla tedy verneovka Cesta kolem světa za 80 dní z roku 1986. Už tam jsem narazil na problém Vernovy konstrukce děje. Připomenu, oč tam jde: hrdina s evsadí, že lze objet svět za 80 dní – a opravdu tu cestu vykoná i přes všechny cestovní útrapy. To jsou ale řádu víc eméně nahodilého. Zastávám názor, že v dobrodružném příběhu má bbýt protivník, že má jít o střetnutí dvou vůlí. Takže jsem to udělal tak, že pánové z Klubu gentlemanů se snaží Phileasovi Foggovi cestu překazit.

Moje druhá verneovka byl Carův kurýr. Tam zas byl problém v tom, že v knize jde o to, že carova kurýra oslepí a on putuje slepý. Jak to chcete vyjádřit v rozhlasové hře? Opřel jsem se o dvě vedlejší figury novinářů, kteří více méně cestu Michala Strogova sledují a v podstatě jejich očima je drama slepého kurýra viděno. Hra byla natočena v roce 1988, tedy před dvaceti lety.

Honba za meteorem je vybudována velmi moderně - jak by ne, vždyť knihu fakticky napsal Michel Verne, Julesův syn, tedy autor Výpravy Barsacovy! To byla moje jediná verneovka, se kterou se nemuselo při rozhlasové adaptaci v podstatě nic dělat. Realizovaná byla v roce 1991. O čtyři roky později jsem dostal monumentální úkol – zpracovat 20 000 mil pod mořem do pěti hodinových pokračování. Tehdy jsem si plně uvědomil, že se v románu prakticky nic neděje. Vybudoval jsem ho tedy na konfliktu kapitána Nema, tvůrce ponorky Nautilus, s hrabětem d´Artigasem, hlavním bídákem z Vynálezu zkázy. Dal jsem si záležet na rozlišení zvukového prostředí: Nemo je v ponorce, kdežto d´Artigas na křižníku. Režisér Horčička tuhle koncepci skvěle vyjádřil zvukově a opravdu, dodnes mám radost z toho, jak to dobře dopadlo. No a samozřejmě později, když jsem zpracovával román, jsem hodně na tuhle dramatizaci vzpomínal.

Moje poslední práce pro rozhlas byl dvoudílný Vynález zkázy v roce 1996. I to je vcelku dějově pojatý román (dílo Michala Verna), takže zásahy do děje nemusely být nějak zásadní.

Prosincec 2008