Čarodějův učeň
Druhá část tetralogie Pán modrého meče nás opět zavede na planetu Mars, sedm let po událostech prvního dílu Jádro Pudla. Znovu se tedy ocitneme na pláních u klanu Volných lovců, tentokrát v roce 2539
Celý román je rozdělen do tří částí, z nichž každá má jiného hlavního hrdinu. Úvodní část nazvaná Mecin zachycuje osudy šamana klanu Volných lovců Valdo Mana a jeho učedníka, kterého si navzdory tradicím vybere mezi civilizovanými lidmi města Roma. V druhé sledujeme osudy Petra Abraháma a jeho boj s byrokracií správy Marsu a ve třetí se opět do středu dění dostává Rad Haager a jeho pes Terr, hlavní hrdinové románu Jádro pudla.
Celá první část se točí okolo mnohokrát popsaného schématu, kdy se „vyspělá“ technická civilizace snaží do svého lůna navrátit ztracenou enklávu samostatně se vyvíjejících lidí, kteří se civilizovaným očím jeví jako barbaři. Těm není nic platné, že si chtějí uchovat vlastní způsob života a jakékoli změny v zaběhnutých pořádcích odmítají. Nyní nastupují argumenty typu, že lovci „mohou nyní žít konečně jako lidé“ a že „vše se děje v zájmu veřejného blaha.“ Vyústěním této situace může být jen jediný výsledek – konflikt, jehož řešení se věnuje prostřední část románu.
Čarodějův učeň vyšel poprvé u Albatrosu v edici Karavana již v roce 1989 a bohužel je to znát. První třetina je pro současného čtenáře snadno předvídatelná. Nejvíc pak připomíná ( ne ve všem ) Costnerův Tanec s vlky, jeho hlavní hrdina se také postavil na stranu barbarských divochů a pochopení ze strany svých civilizovaných druhů se věru nedočkal. Střední část otevírá prostor politickým hrátkám, úskokům a machinacím, které nejsou nepodobné tomu, co můžeme sledovat na naší i světové politické scéně. Závěr se pak vrací svým zpracováním i postavami k prvnímu dílu tetralogie.
Jako celek působí Čarodějův učeň značně nevyrovnaně a nejvíc ho shazuje úvodní část. Závěr pak vypadá jakoby byl dopsán jen proto, aby autor dosáhl předepsaného počtu stran a spíš než o součást románu se jedná o samostatnou povídku s románovými postavami. Také samotný konec románu nepůsobí příliš věrohodně a doslova přichází jako blesk z čistého nebe. Lze jen doufat, že další část s názvem Šídlo v pytli zodpoví některé otevřené otázky a vrátí se svou kvalitou ke standartu na jaký jsme u knih Ondřeje Neffa zvyklí.

Henry v Henry´s SF&F WEB 5.1.2007