Před pár lety, když právě vyšlo Jádro pudla, sliboval nám Ondřej Neff, že v dalším dílu bude už opravdové čarování, sliboval nám tu pravou fantasy.
Lidi toho naslibujou!
V těchto bouřných časech jsem se tedy chopila Čarodějova učně s nadějí na českou verzi Conana, a byla jsem zklamána. Což o to, čaruje se, až se marsovské hory zelenají, mužní muži a záporné charaktery řádí po šíré prérii, že tam div nevzniká tlačenice, mezi tím se s nadhledem pohybují moudří emzáci, zatímco správní úředníci dělají boty, jak je jim vlastní, takže fantasy guláš po česku funguje, ale za prvé mi chybí polonahá kráska, ať už unylá děva v ohrožení, čarodějnice nebo dívka bojovnice, a bez ní to, jak každý čtenář fantasy uzná, není prostě ono!
Za druhé se nakonec všechna kouzla racionálně - tedy racionálně po scifisticku - vysvětlí, takže, nedá se nic dělat, slib zůstal nesplněn. Je to sci-fi, nic, co by překročilo její stín.
Když ovšem odhlídneme od tohoto pocitu ošizenosti, který ostatně přepadne jen pár zasvěcených, je to vyvážená věc nabitá dějem, a to na rozdíl od prvého dílu, který chvílemi působil nevyváženě a řemeslně nedotaženě. Z tohoto hlediska lze vytknout jen jediné:
Málo prostřihů z jedné dějové linie do druhé, v jednotlivých liniích příliš dlouhé bloky, takže se stírá dojem Paralelních dějů, a tím čtenář ztrácí přehled, co bylo napřed, co potom, a co současně. Taková ta literární kartografie.
Když už jsme u kartografie, na úvodní stránce najdeme mapu a stručné dějiny zcela podle conanovského vzoru, což je přinejmenším milé a pro ty, kdo nečetli první díl, značně důležité.
Za zmínku stojí, že Čarodějův učeň čekal na vydání sedm let. Nezbuntoval náhodou Ondřej celou revoluci jen proto, aby to konečně mohlo začít vycházet plynule, díl za dílem? Dvouapůltý a třetí díl už je hotov!