Na téhle stránce najdete všechno, co Aston stačil shromáždit a napsat o svých knížkách. Kompletní seznam je ZDE. Postupně shromažďuje recenze o svých knížkách a taky se nad nimi sám zamýšlí. Ono je to poučné, přijít na to, proč se něco nepovedlo a co by se dalo napsat líp, kdyby se tenkrát vědělo, jak na to. Každopádně je to hodně smůla, že tu na Astonově stránce jste, ale ještě je čas odejít.

 


Osobní stránka
Ondřeje Neffa

mail:
ondrej zavináč neff.cz

Aston o sbírce Čtvrtý den až navěky

Tohle byla moje druhá povídková sbírka. Vyšla v roce 1987, tedy dva roky po Vejci naruby. Byla to doba "perestrojky", tedy Gorbačovova panství, takže tehdy ještě pravověrný scifista Pavel Kosatík se stal redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. To bylo po celou dobu normalizace bašta bolševické strnulosti a režimního vlezdoprdelistictví. Mého otce tam sice vydávali z jakési setrvačnosti, ale jinak to byla doména kreatur typu Jana Kozáka a Donáta Šajnera (nevadí, ba dokonce chválabohu, že vám ta jména nic neříkají).

Pavel Kosatík se zasadil o to, aby tahle sbírka ve Spisovateli vyšla, v pevné vazbě, v pěkné úpravě. Směl jsem si vybrat výtvarníka pro obálku, vybral jsem si surrealistu Honzu Součka, který vytvořil nádhernou obálku.

Sbírka se mi psala dobře. Měl jsem příjemný pocit zvládnutého žánru povídky.Přišel jsem na princip, který od té doby prosazuju, princip rozestavení figur a jejich konfliktu. Fungovalo to. Zavedl jsem "double twist", tedy "pointu za pointou", třebas ve Tváři člověka. Titulní povídku mám vysloveně rád.

Sbírka obsahuje několik povídek, které pokládám za důležité. Asi mám nejraději Jitro pro strašnou radost. Je to povídka v podstatě feministická. Je o tom, že Pozemšťan má ilegální sexuální vztah s Mimozemšťankou. Oba jsou zatčeni, hrozí jim velmi útrpná poprava, nakonec se změní zákon a jsou propuštěni. V té chvíli Mimozemšťanka Pozemšťana zabíjí - protože ji na vztahu zajímala právě ta nezákonnost, to unikání, prchání, skrývání, a jakmile vztah byl legalizován, ztratila zájem a obnovila si ho vraždou.Tahle myšlenka mě zajímá: chlap vůbec nemyslí na to, co ženská od vztahu čeká. Překvapilo mě, že si té povídky Eva Hauserová (její recenzi viz níže) nevšimla. Asi to nečetla pozorně.

Rád mám i Tři ostré bílé zoubky. To jje povídka o tom, že jedna osobnost je rozdvojena, rozdělena na dva identické klony. Který z nich získá dominanci nad tím druhým a co se s nimi stane? A na čem záleží ta výhoda, která překloní dominanci a submisivnost? To jsou zásadní věci, které mě trvale zajímají. V čem je síla osobnosti? Proč je někdo dominantní a někdo submisivní? Kde se přehoupne houpačka?

Utajená posedlost Kamila Cajthamla je povídka jaksi ze žiota o chlapíkovi, který je úplný bačkora, ale naučí se fenomenálně skládat Rubikovu kostku a stane se na krátkou chvíli mediální hvězdou. Co se s ním stane, až sláva opadne?

Měl jsem rád i "Součkos", to je "platonský dialog" o čase. Myslím, že je to jeden z mých nejlepších textů, ale jak to tak bývá, prošel absolutně bez povšimnutí. Je to dialog Sokrata, Alenky a Součka o čase. A i po těch dvaceti letech si myslím, že to dává docela dobrý smysl.

No a konečně mám rád Tvář (!) člověka (!), o lásce a o zradě. Taová docela pěkná povídka.
Letos, tedy v roce 2008, by měla vyjít znovu a pokud to půjde, zase s obálkou Jana Součka. Titulní povídka vyšla loni ve sbírce The SFWA European Hall of Fame. Něco o tom, jak povídka vznikala, jak to bylo se změnou jména hrdiny a podobně, si můžete přečíst zde.


Recenze:


Pavel Kosatík: Čvrtý den až navěky (Interkom 3-4/1990)
Eva Hauserová: Čtvrtý den až navěky (interkom 1/1988), kdyby nedostupný, pak zde v archivu
Ondřej Neff: Čtvrtý den, a sbohem ? (Interkom 2/1988), kdyby nedostupný, pak zde v archivu
Petr Šimčík: Čtvrtý den až navěky (Nárazník , 7.7.2006), kdyby nedostupný, pak zde v archivu